Kapitál

Kapitál je o dnešním kapitalismu, kdo by to byl řekl. O lidech, kteří točí kohoutky s penězi každého obyčejného člověka v tomto světě. Je to vlastně takový thriller v podání těchto lidí, kteří hrají svoje nebezpečné hry, ze kterých přichází hodně rychle prohra a výhra je brána spíše jako samozřejmost, jinak totiž přichází společenská smrt. Costa-Gavras to natočil hodně tvrdě. A stejně tak brutálně to zahrál i Gad Elmaleh. Scéna, kde s kolegou obědvá v zánovní dělnický putice je nezapomenutelná. Zřejmě bych na ně čuměl úplně stejně. Já ve své oblíbené hospodě potkat nějakého politika, asi bych to taky nerozdejchal. (04.07.2014)

Peníze, peníze a zase peníze, o nic jiného přece nejde? A když nám dojdou, chudým sebereme a bohatým přidáme, tak se to přece normálně dělá! Gad Elmaleh exceluje v roli cynického ředitele velké francouzské banky, jehož kariéra vstoupá vzhůru opravdu raketovým tempem a na nějaké soupeře, či protivníky nebere vůbec zřetel. Malinko mi osvětlil, jak to v těchto vysokých kruzích možná chodí, za plat několika miliónů eur za rok. (05.02.2015)

Kapitál kazí lidi a peníze nikdy nespí. To jsou dvě jistoty, které jsou prostě platné. Bohužel ani stejnojmenný snímek vám nic moc víc věomostí nepředá. Costa-Gavras natočil snímek, který se tak moc snaží vymezit, až končí v té nejstereotypnější šabloně jaká jen jde. Zvýrazňovaní zlozvyků a špatností finančního systému funguje sice vždy, ale člověk by přecijen čekal něco více. [40%] (11.10.2013)

Jerguš Lapin nebo Jánošík, moc jich stejně nebylo. Zato těch, co chudým berou a bohatým dávají, bylo a je asi bezpočet. Ale nemluvme o chudých, ti se vždycky nějak protlučou. Mluvme o běžných daňových poplatnících, kteří financují nejen existenci chudých, ale také téměř všechny vládní projekty, včetně sanace bank a podobných korporací. Ani nemluvme o bohatých, mluvme o těch, pro něž jsou peníze cestou k respektu, který je cestou k penězům, které jsou cestou k respektu atd. atd. - zkrátka o bludném kruhu, kterému se také říká začarovaný. Peníze a respekt jsou hlavní složky jejich hry na život s názvem "Le luxe est un driot (Luxus je právo"). Film má samozřejmě i druhou stranu mince - viz Marigold. (09.04.2014)

Výtky předkomentátorů o tezovitosti filmu mají své oprávnění za předpokladu, že v nich přetrvávají iluze o aktuálním stavu vzdělanosti naší doby na této planetě. Být predátorským spekulativním podnikatelem-bankéřem znamená plné, v podstatě workoholické pracovní nasazení doprovázené současnou vědomou rezignací na pozitivní hodnoty a ideály. Ve filmu tuto okolnost naznačuje ženský trojúhelník manželka-manekýna-tvořivá podřízená. Základní mechanismus kasínového kapitalismu je tu zachycen s brutální věcností a oproštěností jdoucí až na kost syžetu i scénáře. Lidé se v tomto soukolí zbytnělé vůle a vlastnického kýče mění v schemata a jen jako schémata v tomto drsném prostředí burzovní džungle mohou přežívat. Není náhodou, že film končí křečí v křeči: hlavní hrdina svůj pomyslný triumf v jedné z virtuálních štvanic vykupuje ztrátou rodiny, vynikající manželky, ale i jednoho z mála podřízených, před nímž (jíž) nemusí předstírat muže bez nervů a který má vzácnou schopnost vidět stejně dobře jako on - popřípadě i lépe - , ovšem z odlišných zorných úhlů mravu i ideálu. Gavrasova tvůrčí metoda, spočívající v propojení úsečně tvarované ideovosti a poetiky akčního filmu, tu slaví jeden ze svých vrcholných úspěchů. (21.10.2013)