Slova

Realita a fikcia sú k sebe veľmi blízko a nikdy sa nepretnú, ale veľmi blízko sebe je aj nadšenie z filmu na jeho konci a jeho chladnejšie prijatie. Niekedy stačí jedna veta, ktorá môže byť navyše, alebo vám môže ku katarzii chýbať. Rovnako je blízko seba umenie a komercia, tie sa ale pretínajú pomerne často.Výborne scenáristicky vystavaná dráma podľa vzoru "Inception" (ale iba vonkajšou formou), ktorá sľubuje vďaka naleštenému vizuálu historickej časti a dojímavej hudbe pri rozhovoroch so starým spisovateľom silný doják na konci, jej vyznenie je ale skôr chladne artové a preto poriadne neviem, čo si o filme myslieť a prečo sa tvorcovia nepriklonili buď viac k jednému štýlu rozprávania, alebo k tomu druhému. Asi je to tým, že je každá ďalšia rovina príbehu iba prerozprávaná realita, čiže literárne skreslená a zidealizovaná. Veľmi blízko seba sú častokrát aj tri a štyri hviezdy, tento problém ale musím vyriešiť rovnako, ako nám radí Dennis Quaid a musím si jednoducho vybrať. Našťastie sa na rozdiel od neho budem môcť pozrieť do zrkadla aj s pocitom tých štyroch udelených, ku ktorým sa prikláňam vďaka niekoľkým zaujímavým myšlienkam. Úplne sa mi myšlienkovo ponoriť do filmu ale nepodarilo. (22.01.2013)

[ČSFD projekce] Pomalé a klidné drama, tři příběhy, tři spisovatelé, tři vzájemně propojené linky tří životů. Pravdivých nebo fiktivních? Dívalo se mi na to dobře a po dlouhé době jsem zas viděl nějaký solidní film, kde nehrály hlavní roli jen zbraně a krev. Možná i proto jsem byl shovívavější v hodnocení. The Words je průměrný film, který se snaží vnutit divákům svou nesmírnou hloubku, ale chybí mu zaujetí a vtažení diváka mezi postavy na plátně. Rád bych řekl, že jsem byl unešen, ale nestalo se. Snaha o intelektuální spletitý hlavolam se nakonec minula účinkem a rozvila se do podoby ploché představy o spisovateli, který chtěl být jiným, lepším, ale věděl, že takový nikdy nebude. Nerad spoileruji v komentech, takže mohu jen doporučit ke zhlédnutí, ale nic převratného nečekejte. 70% (19.09.2012)

Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. (11.02.2013)

"Má chyba byla, že jsem miloval slova víc, než ženu která mě k nim inspirovala". Zajímavá a v každém případě originální podívaná. Rozhodně nic průměrného, je to něco, do čeho se buď ponoříte a nebo vás to úplně mine. Příběh napsaný, jako příběh v příběhu a mě opravdu ten ponor chvilku trval, než se objevil Clay v podání vynikajícího Jeremyho Ironse a pak už jsem jen sledovala jak se ty tři příběhové linie různě proplétají a mně vyvstávalo na mysli spousta otázek týkajících se hlavně Roryho a Claye s jejich motivy, skutky až po jejich sebedestruktivní chování. Nejintenzivněji na mě zapůsobil životní příběh Claye s např. i jeho slovy "oui - yes, byl to perfektní vztah", kdo viděl, tak ví. V žádném případě se nejedná o vysloveně odpočinkový, nebo dokonce romantický snímek. Jen mi tam scházelo víc emocí a možná ten konec mně taky dvakrát nesednul. Film, na který se ještě jednou chci určitě podívat. Jinak Brian a Lee mají docela slušně našlápnuto na kariéru výborných režisérů. (19.12.2012)

Super námět s oscarovým potenciálem, možností vícevrstvé myšlenkovosti a velkou hereckou příležitostí pro zúčastněné. A nežeby se nevydařil. Jen se nevydařil natolik, jak by si zasloužil. Flashbacky, které měli diváka nechat procítit bolest postavy Jeremy Ironse jsou udělané kýčovitě, což oslabuje celý základ filmu. Rovina “v současnosti” je ale funkční, rozhodnutí Bradleyho Coopera v jeho situaci chápeme a dobře zahrál i následné pocity viny a snahu všechno napravit. Nadstavba s Dennisem Quaidem se snaží o sumarizaci myšlenek s odstupem času a dokonce o intelektuálně hravou relativizaci, ale přišla mi trochu zbytečná, alespoň z pohledu přínosnosti pro příběh. (08.05.2020)