Knoflíková válka

Už dlouho jsem neviděl adaptaci, která by byla po všech stránkách mimo. Barratier zvolil zcela nesmyslně pastelovou a hyper-kýčovitou formu, která z klukovské hry činí jakési povznesené infantilně válečnické drama - tím ale bere příběhu veškerou poezii, rozvernost a úsměvné napětí mezi malými činy a jejich "velkými" ozvuky v klukovském kolektivu. Pergaudova kniha obsahuje esenci dětského škorpení ve vší nezávaznosti, a přitom se nijak nevyhýbá zodpovědnosti - ta zastihne oba hlavní aktéry ve skvělém a ne zrovna "sluníčkovém" závěru. Jenže Barratier knihu rozoral, části příběhu i postavy ležérně rozesel po celé stopáži (takže nedávají příliš velký smysl) a pospojoval je nezáživnou ideologií: už tu nejde jen o hru, ale přemítá se tu o hrdinství, odboji, republice, rase... a Knoflíková válka je bohužel tím nejnudnějším učitelem a rétorem - zřejmě i vinou dabingu, který křečovité dialogy ještě posouvá k teatrální deklamaci. Nevím, proč prostý příběh o klukovinách, které přerůstají z půtek ve skutečný konflikt, je třeba nadívat ušlechtilými motivy židovství, vzdoru a ušlých lásek. Obzvlášť v téhle tezovité a neživotné podobě. Nucená "poučnost" filmu by byla snesitelná, kdyby byla vykoupena alespoň dobře odvyprávěným příběhem, silnými postavami a kvalitním řemeslem. Jenže Knoflíková válka je prostě a jednoduše hnusný kýč, který není schopný sdělit ani desetinu emocí a poselství předlohy - zarážející je fakt, jak původní výsměšný tón ke světu dospělých obrací film k té nejpovrchnější patriotické agitce o francouzském odboji (ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle má asi stejnou výpovědní hodnotu jako Haló, haló). Skvělý film Yvese Roberta z roku 1962 zůstává neohrožený svým civilním tónem, vtipem a klukovským nadšením - všechny ty "pseudodospělácké" kompozice a otřesně vlezlá hudba nové verze vyznívají jako hodně mizerný vychovatelský vtip. Pochcat a uřezat všechny knoflíky: zneuctěné modly dětství neodpouštím! (11.04.2012)

Tvůrcům se podařilo sehnat herecký ansámbl, který se podobá originální verzi filmu ze šedesátých let, ale pro mě zcela z nepochopitelných důvodů jsou zde přidány zcela zbytečné linie navíc. Zejména židovská tématika, která není ani v knize. Nevím, zda francouzi chtěli na něco poukázat, nebo poučit více diváka o době, ale já jsem se chtěl vrátit do svých bezstarostných dětských let, kde jsme se na louce prali s klukama apod. (27.11.2011)

Měla jsem možnost shlédnout na Festivalu francouzského filmu a přesto nebo právě proto, že jsem neviděla původmí film, ani nečetla knihu, udělala na mě Knoflíková válka velký dojem. Krásná hudba, kamera a scénář s milým humorem jsou jen některé z kladů filmu. Za ten největší považuju výkoný mladých herců (tedy zatím asi spíše nehreců), kteří nepřehrávali, nebyli protivně uřvaní a prostě jste je nechtěli uprostřed filmu zaškrtit, jak vám lezli na nervy (což se mi dost casto stáva u amerických filmů). Nevadila mi ani židovská linka, která je navíc o proti originálu - vlastně spíše naopak. Je to film, který potěší malé i velké. (27.11.2011)

Vypadalo to dobře a zajímavě. Knížku jsem nikdy nečetla, ani jsem neviděla předcházející původní film, ale myslím, že ani tento nebyl špatný. Kupodivu výborní noví začínající herci jako Jean Texier nebo Ilona Bachelier a mezi nimi ještě pohledný "pár" Laeririe Casty a Guillaume Canet. Parádní "bojové scény" zvláště ta, kdy proti jedné hordě vyrazila horda jen v trenýrkách a tílcích. Takže já byla spokojená, je to zase něco jiného..prostě Francouzi točí krásné snímky, ale nebylo to nic převratného, takže 3*. (26.11.2012)

Tak neviem, či film mal byť pre deti alebo pre dospelých. Niektoré znaky, ako veselosť, jednoduchosť hovorili za prvú možnosť a iné, ako náznaky vážnych vojnových otázok, za druhú. Krátke trvanie neumožnilo poriadne sústredenie na žiadnu oblasť a chýba aj atmosféra prvej, staršej verzie príbehu. Tá mi síce tiež neučarovala, ale tu ide už úplne o jednoduchý rodinný film s vystrájajúcimi deťmi. (18.05.2015)