MINDHUNTER: Lovci myšlenek

There´s a tension. Zodiac goes Mad Men. Precizně vycizelovaný (ve všech ohledech; od každého jednoho záběru přes každou jednu větu až po každého jednoho herce bez ohledu na rozsah role/štěku) distingovaný pomalu plynoucí procedurální analytický thriller postavený čistě na dialozích, který oplývá stejně působivě znepokojivým podprahovým pnutím a mrazivou atmosférou jako právě Zodiac. Pod kůži se to však zadře nejen atmosférou, ale i ambivalentností činů "těch dobrých". Autoři vás totiž nechají tápat v morální šedé zóně ohledně toho, kdy, kde a jak se z dobrých úmyslů stává pověstná cesta do pekel. Pokud tedy „svého Finchera“ máte rádi v utlumeném odosobněně chladném módu žádajícího si trpělivého diváka à la Zodiac/House of Cards, tak tenhle majstrštyk nesmíte (a především nechcete) minout. Škoda snad jen (ne)konce úvodní řady. | S1: 5/5 | | S2: 4/5 | (13.10.2017)

Moje očakávania neboli naplnené. Od projektu, na ktorom sa zúčastňuje pán Fincher očakávam maximálnu kvalitu a ten pocit, že sa nedokážete odtrhnúť od obrazovky. Tu to za celý čas neprišlo, okrem vyslovene dobrej poslednej časti prvej série, ktorá naozaj navnadila na sériu druhú. Ale hodnotenie prvej je len priemerné, ako by tých 10 častí bolo len rozbehom k niečomu väčšiemu, čo len príde. Najlepšími pasážami boli scenáristicky vybrúsené debaty so sériovými vrahmi v base, ale dej sa posúva len pomaly. A tie psychologické kecačky ako v Mlčaní jahniat nemusia byť každému po chuti (mne nevadili). Šancu pokračovaniu ale dám. (22.11.2017)

Hloubková seriálová sonda do mysli psychopata. Neuvěřitelně ucelená seriálová analýza lidského chování vystavěná na základě modního tématu tzv. sériových vrahů - to, k čemu nejdříve bulvár a pak béčková a posléze i áčková kinematografie přistupovala v naprosté většině povrchně a nahodile - takže se dalo mluvit spíše o ,,seriálových vrazích", jejichž prezentace je postavena na obvyklých stereotypech, tedy idealizaci, popularizaci a komercializaci těchto figur, v tom David Fincher šel úplně proti proudu a uchopil celý fenomén docela jinak - ne povrchně, populárně, ale naopak naprosto komplexně a tak vytvořil seriál s opravdu velmi pokročilou úrovní propracovanosti psychologie seriálových postav, tedy antitezi toho, jak obvykle viděly sériové vrahy americké žánrové filmy - ti buď byly vykresleni jako romantické postavy, které se osvobodili z osidel konformní společnosti, nebo jako nějací filosofové zla, tzn. jako extrémně inteligentní a vynalézavé postavy, které čas od času pronesou hlubokou filosofickou myšlenku a běžně se zajímají o vážnou hudbu či umění (typickým příkladem byl Hannibal Lecter)... Kouzlo celého Fincherova projektu pak spočívá v tom, že dva vyšetřovatelé FBI (plus akademička z civilní sféry) přicházející do každodenního kontaktu s nejhoršími sériovými vrahy a psychopaty celého USA nejsou logicky před dopady takového styku imunní a ten se pak promítá do soukromí všech tří hrdinů a ovlivňuje jejich životy... Série 1: 95%, série 2: 90% (30.12.2017)

1.-4. díl nudná pruda, 5.-8. koukatelné, ale žádná hitparáda to taky nebyla, poslední dva díly zase sešup dolů. Fincher se vystřílel v roce 2008 u Zodiaca, dál se jedná pouze o vytěžování ze svého jména. Ostatně i zde si objektivní divák mohl laskavě všimnout, že díly, které točil David byly nejuondanější, režijně slabé, čili fandům jejich nadšení rozhodně neberu, ať si nad ním nadále slintají, však pokud toto měl být seriál roku, je něco hodně špatně. Obsazení a námět- výborné. Výprava, atmosféra- vše už tady bylo, ale budiž, kvalitní. Však pomalé, nezáživné, otravné. Několik zajímavých rozhovorů se sériovými vrahy (velmi dobře zahraných) a semo tamo odporná vražda, kterou agenti pomohli vyřešit. Celkově průměr a ukroucená hlava z krku. (12.08.2019)

Obdobně jako u Zodiaca sází i zde Fincher (režíruje dvě první a dvě poslední epizody) na chladný perfekcionismus, jehož cílem rozhodně nemá být strhující emocionální podívaná, ale co nejvíce autentická rekonstrukce konkrétních událostí. Z pohledu uvěřitelnosti a zasazení příběhu do mnohoznačných sedmdesátých let v USA je Mindhunter po všech stránkách naprosto profesionální prací. Prakticky v něm nejsou skoro žádné emoce, ale skutečně mám za to, že právě ten chlad a odtažitost jsou v tomto případě opět cílené (což není u Finchera nic nového). Závěrečný pocit jakési "emocionální vyprahlosti" pak zjevně působivě koresponduje s tvůrčím záměrem. Rozhovory s Edem totální špíca. (01.01.2018)