Psycho II

Musím se přiznat, že jsem od toho neočekávala moc. Nepředpokládala jsem, že legendárnímu Hitchcockovu Psychu by to kdy mohlo sahat byť jen po kotníky. Ale spletla jsem se, protože Psycho 2 je podařený film. Celkově ladění filmu je úplně jiné, nehraje se tolik na atmosférické kamerové záběry, mnohem víc se pozornost upíná na dialogy a atmosféra je taky úplně jiná, ale pořád je to ono Psycho, které máme rádi. A Anthony Perkins rozhodně nedělá ostudu, stejně jako jeho herecká kolegině Meg Tilly. Příběh je sice místy slabší a někde až přehnaný, ale mám radost, že se podařilo udělat solidní pokračování něčeho tak legendárního jako je Psycho bez toho, aby z toho vznikl mišmaš mající za účel vytřískat z legendy co nejvíc peněz. (25.06.2012)

Je nad slunce jasné, že nic jako původní Psycho, už nikdy nevznikne. Aby taky jo, Hitchcock byl jen jeden. Franklin ho kopíruje jak se dá a i když to není ani 1% Hitchovi atmosféry, výsledek není vůbec špatný. Ovšem film vyzdvihuje zejména Anthony Perkins, který od prvního Psycha, ani trochu nepolevil a v neposlední řadě solidní Goldsmithova hudba(bohužel legendární skladatel k původnímu Psychu Bernard Herrmann v době vzniku již nebyl více). Celkem když to shrnu, Psycho II je vedle prvního dílu jen nevylouhovaný čaj, ovšem vedle béčkových hororů 80tých let se nemá za co stydět. (21.03.2007)

Psycho 2 je vynikající a důstojné pokračování jedné z největších legend. Několik let po hrůzných událostech se Bates vrací do Motelu, ale pokušení zabíjet je velké. Nijak objevný příběh, ale zachraňujeho Perkins který je zase naprosto dokonalý. Franklinova režise je vynikající, film nikam nepospíchá a jede si svým tempem, což mu rozhodně nezazlívám. Psycho 2 je prostě vynikající dílo které sice nedosahuje kvalit originálu ale dá se na něj koukat v pohodě. (28.07.2010)

Lepší, než jsem čekal, a ne tak zbytečné, jak jsem se bál. Hitchcockova atmosféra je samozřejmě někde úplně jinde, ale potěší nejednoznačnost hlavního, ehm, hrdiny, který alespoň v mém případě vzbuzoval střídavě lítost a strach, a u něhož jsem si docela dlouho nebyl jistý tím, co se doopravdy děje a co je jen v jeho hlavě. Krvavé finále bylo přímo monstrózní a závěrečná rána vše zpečetila. Mrzelo mě jen lajdácké chování policistů, na nichž si scénář nedal záležet ani zpola tak jako na Batesovi a spol. Hudba Jerryho Goldsmithe byla fajn - nic zapamatovatelného, ale stoprocentně účinná. (19.08.2019)

K Psychu originál hľadám slová odkedy som ho prvýkrát videl a stále neprichádzajú. K "dvojke" je to už o čosi ľahšie... V každom smere skôr milo nostalgické ako strašidelné, niektoré zábery a momenty však za to naozaj stoja. Anthony Perkins proste má miesto v mojom priečne-pruhovanom svale s funkciou hladkého a ja si ho vždy rád pozriem, v hocičom. Nôž cez ústa, telo s nožom na schodisko, Tony za klavírom s Moonlight sonátou od Ludviga van... a namojdušu perfektný záver, u mňa to pod štyresu jednoducho nejde! 75% (06.01.2014)