Imigrant

James Gray vie natočiť skvelý film (Milenci), toto nie je až taký zásah do čierneho. Joaquin je fantastický herec takmer vždy,tu niekedy pôsobí kŕčovito až silene a neviem, či je to chyba režisérskeho vedenia alebo scenára, ale niekedy som ho nespoznával. Celý film bol údajne šitý na Marion Cotillard a je to vidno. Film má svoje silnejšie momenty, ale zároveň aj pády, nepríde mi vyrovnaný. Pozerá sa na to síce dobre, ale niekde sa stala chyba a preto film nie je priamo úmerný svojmu potenciálu:) (05.11.2014)

Dnes už si asi málokdo pamatuje, že tenhle film byl minulý rok v hlavní soutěži canneského festivalu a nějakým poněkud záhadným způsobem i přes velmi dobré recenze (stačí si zběžně projet třeba rottentomatoes) zapadl. V Americe byl uveden po roce od festivalové premiéry v pouhých 150 kinech a nikdo na něj téměř nechodil, teď je například k vidění na Netflixu. ---- Formální orgie, které působí jako od mistrů obrazu 70.let (Gordon Willis, Vilmos Zsigmond) a coppolovské reminiscence (příjezd na Ellis Island) možná některé z vás dostanou do stavu blaženosti - stejně jako mě. Bláboly o průměrném příběhu neberte vůbec v potaz, je to pomalý film a jako z jiné doby, ale procítěný, až nečekaně temný a se specifickou atmosférou. Cotillard i Phoenix vynikajicí. Problémem je, že trpící postavy se chovají instinktivně a nevypočitatelně a mnohým můžou tyto těžko škatulkovatelné charaktery připadat hloupě napsané...to beru. Unikátní film, kterým u mě James Gray- syn ruských imigrantů - velmi stoupl. (21.07.2014)

Zajímavý film o tom, jak Amerika prorůstá Evropou, jak jsou tu její kořeny hluboce zapuštěny a jak vyrůstá, dokonce i z východoevropských kulturních i lidských zdrojů. O tom, že migrace je věčná a imigranti jsou páteří Spojených států amerických (a dnes chtě nechtě i Evropy, časy se prostě mění). Ten film je rozkročen nad oběma kontinenty a výstižně symbolizuje to, podstatou čehož je euroatlantická civilizace. Šalbou filmového média je samozřejmě fakt, že Polku hraje Francouzka, ale ke cti Jamese Graye nutno přičíst fakt, že polština ve filmu zazní v množství větším než malém...a vůbec celá ta polská imigrantská dějová linka vypadá hodně autenticky (na stejných lodích do Nového světa přijížděly také davy Slováků, Čechů...a vlastně jakýchkoliv dalších Evropanů). Amerika vyrostla z Evropy...a byly to drsné začátky. Je dobré si to čas od času připomenout... Zajímavý komentář: Rob Roy (21.03.2015)

Fascinující uvědomění - Marion a Joaquin jsou stejně staří. Je také stejně smutné pozorovat, jak jsou najednou oba bezkrevní, a přitom dřív oba byli krevní, a to docela dost. A taky bych vůbec nevěřila, že Joaquin je starší než Jeremy, když už jsme u toho. Mám v sobě problém probudit soucit k tomuto filmu. Ačkoliv se vyjadřuje k věcem, jaké by mě za jiných okolností bez okolků několikrát rozbrečely (zvlášť když pomyslím, že režisér vychází ze zkušeností svého dědečka a babičky), tady to ale nějakým způsobem nefunguje. Ze všeho nejvíc to vypadá jako epizoda z nějakého seriálu typu Sága rodu Forsythů, natažená nedopatřením na dvě hodiny. Tempo a načasování zvratů mi nesedělo, nemůžu vlastně říct, jestli bylo špatné nebo ne, ale pro mě absolutně nepřístupné. Prostřední hodina byla vyloženě nepříjemná ke sledování. Ale abych jenom nedštila stěžování, tak je pravda, že Marion působí jako herečka z němého filmu a její tvář je v tomto smyslu velmi dobová a evokativní. Ale já v podstatě nejsem velký fanda dobových filmů a byla bych radši, kdyby se se to žánrově obrátilo a psychedelicky proměnilo mnohem dřív a mnohem víc. Protože scéna, kdy Joaquin táhne pytel po schodech a Marion jde za ním mi přišla velmi mocná a díky ní jsem si ten film dokázala představit skvělý a silný - kdyby se to nasnímalo a sestříhalo, kdyby k tomu režisér přistoupil moderně a progresívně. Kdyby. (03.10.2014)

James Gray velmi zručně recykluje a moderně restauruje tak trochu zašlou slávu filmových malířů minulých generací. Nechybí osudový milostný trojúhelníkový propletenec, pomalé a precizní stupňování tempa a vyjmečně silné herecké výkony (Cottiard mluví dokonale polsky !). Některé pasáže jsou zbytečně navíc, takže tempo je možná až příliš vlažné a charaktery ve filmu jsou extrémně odosobněné, přesto však impozantně představené. Užil jsem si obrazovou fantazii a dokonalou výpravu, užil jsem si Marion i čarokrásný NYC dvacátých let, ale vidět znovu není nutné. Tvůrce se až příliš drží přesně nalinkovaných mantinelů a nikdy nejde přes limit (např. striktně omezená nahota, mluva, násilí). (14.12.2017)