Imigrant

Používá svoje tělo, aby přežila a posunula se o krůček dál. Je to hřích? Marion Cotillard a Joaquin Phoenix táhnou historické drama, které si nehledá diváka úplně snadno. Polka Sonya se dostává na americkou půdu, zatím bez nemocné sestry, zato záhy s pochopením, že začít někde znovu nebude vůbec lehké. Zvlášť když má pěknou tvářičku a dostane se do prostředí kurev, šejdířů a podvodníků. Režisér James Gray má s přistěhovalectvím osobní zkušenosti, sám vycházel z rodinných historek i dobových fotografií a novinových článků (imigrantské světy – Noc patří nám – ho jednoduše lákají). A už počtvrté se před kamerou sešel právě s traumatizovaným kšeftařem Phoenixem a tahle spolupráce nese své ovoce. Jeho mimořádné oči se i tentokrát dívají na tenhle nespravedlivý svět zdánlivě nevinným pohledem a zároveň se zneklidňující nejistotou šílence. Kameraman Darius Khondji (Sedm, Evita) znovu velmi nápaditý!! (08.03.2015)

Od príbehu som čakal viac. Netvrdím, hlavná kostra dejovej linky obsahovala všetko čo by na túto tému mala mať, no tie jednotlivé dieliky boli lepené dohromady takým nezaujímavým spôsobom. Niečo v tomto zmysle sa prejavilo i na atmosfére snímku - výprava pekná, technicky a herecky dobre zvládnuté, no vo výsledku ma to nechalo pocitovo chladným. Lepší priemer. 65/100 (22.04.2018)

Marion Cotillard má jeden nesporný talent - skoro v kazdé roli mi leze strašně na nervy, hlavně ten její trpitelský výraz. Na Imigranta jsem se těšila i z osobních důvodů - můj pradědeček se v roce 1920 rozhodl, že si vyrazí do světa a tak tady opustil moji prababičku a své tři malé děti a odjel do Ameriky a už se nikdy nevrátil. V dostupných archívech jsem si o něm vyhledala pár informací a před deseti lety jsem navštívila i Ellis Island, takže mám představu o tom, jak to tenkrát asi probíhalo. Tenhle film mě ale naprosto otrávil, postava Ewy byla strašně naivní a nesympatická, od půlky už jsem koukala jen s rychlopřehrávačem a děsný konec jako z pochybné červené knihovny tomu úplně narazil korunu. Nikdy více. (25.03.2015)

Fascinující uvědomění - Marion a Joaquin jsou stejně staří. Je také stejně smutné pozorovat, jak jsou najednou oba bezkrevní, a přitom dřív oba byli krevní, a to docela dost. A taky bych vůbec nevěřila, že Joaquin je starší než Jeremy, když už jsme u toho. Mám v sobě problém probudit soucit k tomuto filmu. Ačkoliv se vyjadřuje k věcem, jaké by mě za jiných okolností bez okolků několikrát rozbrečely (zvlášť když pomyslím, že režisér vychází ze zkušeností svého dědečka a babičky), tady to ale nějakým způsobem nefunguje. Ze všeho nejvíc to vypadá jako epizoda z nějakého seriálu typu Sága rodu Forsythů, natažená nedopatřením na dvě hodiny. Tempo a načasování zvratů mi nesedělo, nemůžu vlastně říct, jestli bylo špatné nebo ne, ale pro mě absolutně nepřístupné. Prostřední hodina byla vyloženě nepříjemná ke sledování. Ale abych jenom nedštila stěžování, tak je pravda, že Marion působí jako herečka z němého filmu a její tvář je v tomto smyslu velmi dobová a evokativní. Ale já v podstatě nejsem velký fanda dobových filmů a byla bych radši, kdyby se se to žánrově obrátilo a psychedelicky proměnilo mnohem dřív a mnohem víc. Protože scéna, kdy Joaquin táhne pytel po schodech a Marion jde za ním mi přišla velmi mocná a díky ní jsem si ten film dokázala představit skvělý a silný - kdyby se to nasnímalo a sestříhalo, kdyby k tomu režisér přistoupil moderně a progresívně. Kdyby. (03.10.2014)

James Gray velmi zručně recykluje a moderně restauruje tak trochu zašlou slávu filmových malířů minulých generací. Nechybí osudový milostný trojúhelníkový propletenec, pomalé a precizní stupňování tempa a vyjmečně silné herecké výkony (Cottiard mluví dokonale polsky !). Některé pasáže jsou zbytečně navíc, takže tempo je možná až příliš vlažné a charaktery ve filmu jsou extrémně odosobněné, přesto však impozantně představené. Užil jsem si obrazovou fantazii a dokonalou výpravu, užil jsem si Marion i čarokrásný NYC dvacátých let, ale vidět znovu není nutné. Tvůrce se až příliš drží přesně nalinkovaných mantinelů a nikdy nejde přes limit (např. striktně omezená nahota, mluva, násilí). (14.12.2017)