Sloni mají paměť (S13E01)

David Suchet jako Poirot je prostě nepřekonatelný, výprava a kostýmy a celková atmosféra je taky úžasná - jako vždy. Zápletka byla trochu jednodušší, než jsem zvyklá, obvykle nedokážu prokouknout motivace a odhalit vraha, tady se mi to (alespoň částečně) podařilo. Buď měla Agatha Christie slabší den, nebo se moje šedé buňky mozkové zlepšují. (19.02.2014)

Setkání se starým známým Poirotem opět potěšilo, i když příběhově to tentokrát tak úžasné nebylo. Pátrání paní Oliverové po pravdě třináct let staré sebevraždy a druhého případu tentokrát v režii Poirota (podivně provedená vražda staršího muže ve vaně ve staré psychiatrické léčebně) brzy splynou dohromady a Poirot se bude muset aspoň trochu snažit, aby oba případy vyřešil. Nedočkáme se tentokrát žádného Poirotova zásadního "divadélka" pro podezřelé, jen vysvětlení a odhalení. Ale i tak je film především v druhé polovině slušně napínavý a určitě zajímavý. Přesto jeden ze slabších a ne moc zajímavých Poirotových filmů. Hudba: Christian Henson, Poirot Theme: Christopher Gunning (20.11.2015)

Milý příběh. Jen Poirot je poněkud méně "starosvětský", méně roztržitý, než v předchozích sériích. Na straně druhé příběh je zde vystavěn tak, že divákovi dává o kousek větší prostor pro vlastní úvahy, jednotlivá fakta nejsou předkládána bez toho, že by je bylo možno předvídat z předchozích informací, nebo je možno je alespoň odtušit. To co někteří v tomto případě považují za zápor, u mne tvoří klad. Detektivka by měla divákovi poskytnou možnost hry, možnost být "detektivem" a podílet se na řešení. Trošku jsem se ztrácel v postavě paní Oliverové (Zoë Wanamaker), která sice pro Poirota možná byla inspirativní nahrávačkou kombinací a faktů, nicméně mně nepřišla roztomilá a šarmantní, ale vlezlá a otravná. Pokud tohle byl záměr režiséra, zvládla roli dokonale. (24.05.2014)

Moje touha nikdy se nerozloučit s milovaným Herculem ve ztvárnění Davida Sucheta byla naplněna novou sérií, kterou si po večerech odměřuji jemněji než nejvzácnější lék. Staré hříchy vrhají dlouhé stíny a když osudu pomáhá míchat karty Agatha Christie je zřejmé že se rozehraje nezapomenutelná partie, ze které jako velmistr vyjde jedině a pouze Poirot. (12.06.2014)

Knížku jsem četla a považuju jí za to nejslabší, co jsem kdy od Agathy četla. Na Agathu dost přímočará zápletka, málo vedlejších linií, což nemusí bejt vždycky na škodu, ale hlavní příběh je podle mě příliš průhlednej a očividnej, aby to utáhl sám. Chybí zajímavější postavy, v ústředí je opět "mladý pár, kterému není přáno" a to už mě moc neba. Stejně jako v knížce je i tady od půlky po pár zmínkách jasný to hlavní a žádný překvapení, kdy by brilantní a předem neviděná pointa všechno postavila na hlavu, se nekoná. Tudíž se nekoná to, proč Agathu tak zbožňuju. Dobře si pamatuju, kdy jsem zůstala po šokujícím odhalení zklamaně čučet, protože jsem celou dobu věřila, že tohle od začátku se nabízející řešení zaručení nemůže bejt pravda. Ale co. Je to její poslední knížka a dokonce se tvrdí, že mohla trpět Alzheimerovou chorobou, což by zase vysvětlovalo jistý nesrovnalosti. Navíc je to pořád Poirot, pořád Suchet, navíc Zoe je skvělá a výborně se se Suchetem doplňujou. K tomu je tu Ser Jorah, takže za to palec nahoru. Víc se sice těším na další 4 díly poslední série (obzvlášť na The Curtain, uch...), ale i tohle je pořád nadprůměrná záležitost. 65% (22.07.2013)