Sloni mají paměť (S13E01)

Víc roztřeseného snímání a zvláštních úhlů, méně úhledně krásy... je cítit, že tvůrci chtějí Poirota přiblížit současnému publiku, pro který je navoněný Biedermeier starších řad už trochu de mode. Zápletka je na poměry Christie celkem odhadnutelná a nijak překypující emocemi. Spíš bych to označil za standardní položku kolekce. [75%] (26.11.2013)

Vidět po letech nové díly Poirota, to je jako potkat starého známého, který vás nikdy neomrzí a nezklame. Předlohu tohoto snímku jsem nečetl, a tak mě příběh neustále příjemně překvapoval. Vše bylo na svém místě - milionová atmosféra, David Suchet (pochopitelně) vynikající, roztomilá Zoë Wanamaker jako jeho rovnocenná partnerka... Tuším, že tohle loučení s belgickým mistrem detektivem bude opravdu velké. (24.05.2014)

Milý příběh. Jen Poirot je poněkud méně "starosvětský", méně roztržitý, než v předchozích sériích. Na straně druhé příběh je zde vystavěn tak, že divákovi dává o kousek větší prostor pro vlastní úvahy, jednotlivá fakta nejsou předkládána bez toho, že by je bylo možno předvídat z předchozích informací, nebo je možno je alespoň odtušit. To co někteří v tomto případě považují za zápor, u mne tvoří klad. Detektivka by měla divákovi poskytnou možnost hry, možnost být "detektivem" a podílet se na řešení. Trošku jsem se ztrácel v postavě paní Oliverové (Zoë Wanamaker), která sice pro Poirota možná byla inspirativní nahrávačkou kombinací a faktů, nicméně mně nepřišla roztomilá a šarmantní, ale vlezlá a otravná. Pokud tohle byl záměr režiséra, zvládla roli dokonale. (24.05.2014)

S13E01. Prvni dil posledni Suchetovy rady. Zpracovanim klasicky Poirot, jak ho fanousci znaji, a myslim ze je jedine dobre, ze se Suchet po pauze vratil ke sve nejslavnejsi roli, i kdyz jen na pet epizod. V tomhle pribehu mu sekunduje opet Poirotova znama, spisovatelka detektivek madam Oliverova. Nemam tuhle postavu moc rad, mozna proto, ze mi Wanamakerova neni moc sympaticka a jeji role je jaksi natvrdla. Ale je to holt ten klasicky "prihravac napadu", jak uz ho zname z dob Watsona a Holmese. Pribeh je opet velmi zapeklity. Vse se toci, jak to maji angl. detektivky casto ve zvyku, kolem davne minulosti. A ukaze se, ze dva zdanlive nesouvisejici pripady, jeden z prostredi klidne rodiny na pobrezi, druhy z psychiatrickeho institutu, maji spolecne jmenovatele. A tak zatimco Oliverova zjistuje informace od pametniku a Poirot resi pripad v Londyne, nitky se zapletou dohromady a podezrelych je opet hodne. Na cele 13. rade mi vadi jedna vec, a to jsou digitalni triky. Me zkusene oko to proste pozna, a tak napr. prochazka hned z uvodu tohoto dilu pusobi dost zelenym platnem. Podobnych mist je jeste par. Nevim, co k tomu tvurce vedlo, ale u Poirota to pusobi dvakrat tak umele. Vzdy to bylo plne peknych kostymu, dekoraci a exterieru, takze kdyz do toho prdnou umele upraveny zaber, je to citit lenosti. Take mi na Agathe obcas vadi velmi vagni nazvy. Zde to ale tvurci prehnali a aby divakovi vysvetlili smysl titulu, Ariadna (i Poirot) neustale zminuje slony. Kdyz to rekne asi popate, uz byste dali scenaristovi nejradsi po hube :-D (13.11.2013)

Tady je krásně vidět, jak je možné se soustředit na dva různé případy a nakonec zjistit, že Poirot i Oliver řeší nakonec jeden a ten samý případ, který je akorát hodně zamotaný, i když ono je řešení vlastně celkem jednoduché a divákovi se podaří jej docela brzy odhalit. Tedy relativně brzy v rámci série. Nijak to ale neubírá na kvalitě. (27.05.2015)