Anton Špelec, ostrostřelec

Daj-li nebo nedaj-li medaili, to je oč tu běží. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Vlasta Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota ze společného setkání. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Pasáž, v níž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, je nesena na vlně přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými smrtícími replikami, sypajíc se při tom všem jako esa z rukávu. V překvapivé roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním se zdá být také herecký výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s hubatým Burianem i neméně skvělým Pištěkem nachází vděčnou příležitost uplatnit svůj originální humor. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? – Já dosud mám muže. – No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. (13.12.2008)

Takové Burianovsky svojské rozvinutí Švejkovského motivu hostinského Palivce, Haškem jen marginálně zmíněné. Vlasta Burian mu ovšem přidává symbolické prvorepublikové vyznění (odsouzení reálií C&K monarchie) a navrch kopu osobitého (povětšině verbálně-situačního) humoru, svých typických komických kreací a především hlášek... "Liguééére ! A mně se chce něco říct...":-) (01.01.2008)

Ostrostřelec Antonín Špelec a jeho osudné prohlášení, že "císařpán je vůl", které pronesl v hospodě po vypití několika "liguére", jimiž zapíjel hořkost a zklamání po tom, co na něj nezbyla slíbená medaile... Téměř každý film, ve kterém hrál Vlasta Burian, byl postaven právě na jeho postavě a jeho projevu. Jinak tomu není ani zde. Vcelku průměrný příběh, který by snadno upadl u diváka v zapomnění. Vlasta Burian je hlavní a vlastně jedinou příčinou, proč tomu tak není a proč se film stal naopak legendárním. Tak silnou osobností pan Burian byl. Myslím, že nikdo jiný nebyl (a není) schopen dokázat to, že je úspěch filmu postaven téměř výhradně na jediném člověku, jako v jeho případě. (Možná Charlie Chaplin, jehož tvorbu ale příliš neznám). 70%. (28.01.2016)

Anton Špelec zklamaný z toho, že nedostal metál, si objedná liguére a prohlásí císaře pána za vola. Za to má jít do arestu na tři měsíce, a aby nepřišel o živnost, podplatí pomovníka Kukačku, aby šel sedět za něj. Ten zase podplatí jiného, který ve vězení umře, a tak Špelcovi nezbývá nic jiného, než se vydávat za svého bratra. Burian tady jako vždy válí, ale ne na úkor příběhu, a je to opravdu dobré. (24.10.2022)

Další vynikající komedie v Vlastou Burianem, kde vedle něho exceluje i Jaroslav Marvan. Další z komedii, která se doslova hemží nesmrtelnými hláškami. Burianova hláška v hospodě, kde chce smazat uřážků císařského veličenstva slovy "ne von není vůl, von je korunovanej" vešla do dejin. Stejně tak je nesmrtelná hláška tovaryše Pištěka, "mistrová, vy mi podstrojujete". No a Burianova další hospodská hláška, "než řeknu tři, tak se to začne mazat" už nepotřebuje další komentář. No a nakonec samozřejmě výborná hudba Járy Beneše. (18.04.2012)