Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (503)
Na danou otázku mi od dětských dob moji přátelé dali vždy tu samou odpověd' ... "pička". Spousta myšlenek vyjádřené nejen v obraze (v hlavní postavě Jepa), ale i v naší mysli. Při sledování Grande bellezza vnímáte nejen každou maličkost, každé slovo Jepa, každý nádherný záběr v nádherném prostředí, ale i každý hudební motiv daný přesně na kůži. Možná během sledování se vám zobrazí celý váš život, možná v některých otázkách nenajdete tu správnou odpověd', ale určitě po skončení budete mít chut' zajít do nočního města na velkou párty, která vám trochu připomene tu úvodní. Slast myšlenkově propojeného Kubricka skrytá v duši Sorrentina a Servillona. +++ Druhé zhlédnutí v rámci Ozvěny Be2Can, stále neutichající dokonalost. ()
Film jako esence výtvarného umění, snad srovnatelný jen s Kubrickovou Vesmírnou odyseou, se rozpadá do střepin ještě drobnějších, než Godardův Socialismus. A podmanivá hudba je poněkud méně podmanivá, než Lelouchův hudební doprovod kteréhokoliv jeho filmu. Až smyslně krásný vizuál nedokáže porazit absenci kompaktního příběhu, což lze Sorrentinovi odpustit snad jen tehdy, když diváka provádí coby něžný dokumentarista ulicemi Říma, kterých se kamera hebce dotýká, a dává nám dýchnout jejich vůně. Velká nádhera pro obdivovatele obrazu jako vrcholné formy umění. ()
La Dolce vita 2013, jen je všechno rychlejší, extrémnější a člověka už dnes nešokuje ani performerka s červeným ohambím, která si rozbíjí hlavu o zeď. Zatímco ale Marčelo pomalu upadá a nevšímá si, jak se mu vše sype pod rukama, bonviván Jep si je prázdnoty dobře vědom a povýšil ji na svou životní filozofii. Chudoba se žije, o chudobě není třeba mluvit. On si ale vybral druhou stranu a přestože by možná mohl být šťastný, kdyby se svou družkou u televize popíjel červené, on půjde spát až za svítání. Přestože jsou opuletní večírky většinou trapné a bizardní, sem tam mezi nimi ona nádhera života probleskne. Nádhera života ze života, bohužel z toho našeho. Zdravím všechny své kavárenské povaleče, třeba se taky časem propracujem k apartmánům naproti kolosea. Alespoň, že my ještě nejsme staří a třeba se dokopem k něčemu většímu než akademicko-intelektuálním rozhovorům... V tomhle jsem zatím Marčelo, tak snad ještě na pláži slyším. ()
,,NAŠE ŽIVOTNÍ POUŤ JE ČISTĚ VYMYŠLENÁ. V TOM TKVÍ JEJÍ SÍLA. NARODÍME SE A ZEMŘEME. LIDÉ, ZVÍŘATA, VĚCI. VŠECHNO JE TO VYMYŠLENÉ.…“ /// Sedím a tupě zírám. Japonec chcípne při prohlídce památek za zvuku vážný hudby (srát na to, je jich jako sraček…), pak dýza, míchání zvuků – páč Jep má 65- a hromadná taneční scéna. Ptáci, Slunce, nahá ženská zabalená do plátna skáče do zdi za potlesku umění milujících, na louce sedících, hipíků. Filozofující Jep, kameraman i režisér. Příběh o stárnoucích snobech z vyšší společnosti, cejtících prázdnotu, o fantasmagoroidním umění, o … prostě o věcech, který nechápu a nevzbuzujou ve mně vůbec nic. Nic. KURVA NIC! Umění, ve kterým bych spíš našel známku punku, než filmařinu. Ale třeba to vo tom je. Nemůžeš rozumět filmu, když nepochopíš VELKOU NÁDHERU! (nádhero!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Federico Fellini a Michelangelo Antonioni. (Ne vole, to nejsou ti vod Fantozziho!) 2.) ,,Pička“ (ty seš dneska nějakou outlocitnej…) pro mě znamená jen páchnoucí obydlí starejch lidí. 3.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Žádná velká nádhera, nýbrž velká blbost. Dokonce tak velká, že se to i blbě popisuje. Jediné, co se mi občas zalíbilo byla hudba. Vše ostatní jako by nebylo stvořeno pro moje oči. Čekal jsem nějakou zábavu okořeněnou zajímavými filosofickými názory. Já vím jsem vůl. Od party diskutujících debilů, kteří měli pouze více štěstí než ostatní se nic moudrého čekat nedá. Dočkal jsem se tedy pouze obrovského množství prázdných keců, která s přibývající stopáží nabíraly na intenzitě nudnosti. A humor zůstal zřejmě v pořádné dáli. S tou komedií se tu nějaký idiot pořádně upsal. Jsem si jistý, že jsem z téhle sračky nepobral úplně vše, co se mi snažila říct, ale další zhlédnutí by mohlo být smrtelné, takže se budu raději utápět v nevědomosti. Odpad, ale opravdový! Kdo má jen trošku dobrý vkus, nechť od tohoto nesmyslu utíká rychle a daleko. ()
Galerie (40)
Zajímavosti (7)
- Okrem talianskej metropoly Rím sa filmovalo aj v Toskánsku. (MikaelSVK)
- Když vychází Orietta (Isabella Ferrari) z bazénu a sáhá po ručníku, je na zemi vidět mokrá cestička od bazénu k lehátku a do domu. (AlekiCornski)
- Film je venovaný pamiatke slávneho talianskeho hráča rugby a tiež novinára Giuseppe D'Avanza - dobrého priateľa režiséra Paola Sorrentina, ktorý zomrel počas produkcie filmu. (MikaelSVK)
Reklama