Láska všemi deseti

Tak trochu Pygmalion po francouzsku, s povedeným odérem konce padesátých let a Audrey Hepburn na blond... no a samozřejmě s Romainem Durisem, který si mě s každým dalším filmem více získává (miluju ten jeho škleb :-))... Scénář je sice průhledný, že je přes něj vidět až na Eiffelovku, ale aťsi, je totiž vykompenzován staromódně roztomilým podáním i divácky neošuntělou soutěžní disciplínou, při které lze při troše pozornosti zahlédnout i český text. (28.03.2014)

Šéf a sekretářka trochu jinak aneb jak jeden dobrý chlap trénoval svého Ramba v růžových sukních. Láska všemi deseti není extra originální romantická komedie a asi nejzajímavější je motivace mužského hrdiny pomoct, která je skutečně nezištná. Nejlepší přirovnání, které mě napadá, je Kašlu na lásku, které ale mělo lépe fungující ústřední pár. Zkrátka dobrý film pro začátek romantického večera ve dvou nebo v partě kamarádek. (20.10.2015)

Hlavním trumfem filmu je jeho nálada: slunečná, optimistická a především líbezně milá. Bručounský šéf trénuje svoji nešikovnou sekretářku na světovou šampionku v rychlopsaní v časech, kdy být sekretářkou bylo děsně cool, v kancelářích se kouřilo jak z továrního komína a ženy i muži chodili krásně a elegantně upravení. Většina postav snímku je děsně fajn a i záporné charaktery jsou nepříjemné jen trošičku nebo na krátký čas. Obvykle se k sobě lidé chovají vlídně a s laskavostí. Film tedy nepřekypuje bouřlivými emocemi, ale spíš nenápadnými gesty, která emoce vyjeví. Například scéna, kdy si šéf vybere z houfu zájemkyň tu zdánlivě nejvíce neohrabanou. Ale nedá se přehlédnout, že i když není předpisově oblečená jako sekretářka, tak jí to v letních šatech moc sluší. Když demonstruje svou rychlost při psaní na stroji dvěma prsty, a ke konci kulometného psaní se jí rozpustí vlasy a spadne ramínko šatů, je to evidentně pojaté jako scéna ženského vyvrcholení. Žádný div, že si šéf vybere právě ji. Nebo moment, kdy jí šéf řekne: „Aspoň něco tě nebudu muset učit.“ V tom je přece schovaný háček v podobě žárlivosti na neznámého soka. ___ Slečna sama je také zajímavý charakter. Přestože je vzhledem i chováním jasná naivka z venkova, tak úplně naivní není. A v žádném případě není nějaká submisivní myška. Dokáže se pěkně hlasitě ozvat a sebevědomě za sebe i svou lásku bojovat. SHRNUTÍ: Romantika u psacího stroje. (31.10.2018)

Expendables na poli romantické komedie s neuvěřitelně odporným klonem Huga Weavinga v roli hlavního představitele. Scéna francouzského finále je čistá motion elegance jak na poli filmařském, tak hereckém. (05.08.2013)

Dějově prosté a vrcholně předvídatelné snímky ze sportovního prostředí mám rád a vzhledem k tomu, že o nudných sportech jako box, baseball či hokej již byly natočeny desítky filmů, tak proč si pro změnu neužít adrenalinu při Mistrovství světa v datlování :) Zvláště když datlice reprezentující zemi galského kohouta byla až nestoudně šukézní, silně charismatická a herecky přesvědčivá Deborka. Čtenář Flauberta, trenér datlování a ... no kdo asi... sice mohl mohl být někdo, kdo vlastní nějaké to charisma a ne toporný Románek s výrazem "dej mi ranu" Zvěřiny (ano, toho z Václaváku). Ale budiž. Přeci jen šlo o rychlé prsty našich datlic, takže v brakovém a neoriginálním žánru jakým romcom bezesporu je nebudu kritizovat něco jako předvídatelnost děje, poctivou dávku klišé a mávnu paží i nad tím Románkem, už jen proto, že vítězná datlice Deborka to z větší části táhla i za něj a ta chémie nakonec vlastně fungovala. V neposlední řadě musím rovněž vychválit nesmírně vydařený vizuál a retro atmosféru, hudební složku a velmi dobře natočenou milostnou scénu (na romantickou komedii), kde mi konečně došlo, že frantíci když se mají rádi, se narozdíl od amíků muchlují hambatí a i divák z toho něco má. Jupííí. 80% (distributor nezklamal a debilní český název na odpad!) (05.07.2013)

Tak tady mě nejvíc potěšil pěkný výběr muziky doprovázený klapotem psacích strojů. A vůbec dobrý nápad, orámovat klišovitou komediální romanťárnu mistrovstvím ve psaní na stroji; zvlášť to americké finále mě hodně pobavilo. Nostalgická atmosféra konce padesátek mi taky vybavila nejeden úsměv na tváři .Zkrátka film pro dobrou náladu, jaký je občas třeba. (07.07.2014)

Abych mohl po letech přidat hvězdičku brutálně přeromantizované francouzské komedii, v níž se milostné vyznání vrací ozvěnou v několika světových jazycích, musí se pro to najít setsakra dobré důvody. No, a já jsem je našel. Pravda, místy to bylo sladké tak, až jsem podvědomě skřípal zuby, ale nešť. Francouze jako národ nemám příliš v lásce, přesto mi nedělá problém, přiznat jejich filmovým tvůrcům za tento snímek kladné body. To že byl příběh jednoduchý a předvídatelný, nehrálo roli, šlo přece o romantickou komedii. Mě ale zaujala zde použitá forma humoru, která mi fakt seděla, Rosein trénink, s nímž se dá srovnat jen Rockyho individuální příprava na zápas s Ivanem Dragem, i samotné sportovní výkony, které mě donutily hledat na všech dostupných sportovních kanálech nejbližší mistrovství světa v této strhující disciplíně. Nebudu nic předstírat a přiznám, že jsem měl, za rachotu klávesnic a pachu doutnajícího papíru, nervy napjaté jako šle prostorově velmi náročného člověka. Nebyla to tedy jen unylá romanťárna, byl to zároveň strhující sportovní napínavec, u něhož jsem se výborně bavil. A nesmím zapomenout na parádní autopark. / Poučení: Teprve když dosáhneš významného životního úspěchu, zjistíš, jak mnoho máš přátel. (26.06.2022)

Kromě své pohodové atmosféry a půvabné elegance připomínající filmy z poloviny minulého století mě Populaire bohužel ničím nezaujalo. Příběh byl velmi jednoduchý a předvídatelný a i nevšední téma soutěže v psaní na psacím stroji mě po chvíli taktéž začalo nudit, obzvlášť když výsledky soutěží ničím nepřekvapovaly. Déborah Francois se do hlavní role výborně hodila, zato nesympatický Roman Duris mi výrazně znepříjemňoval celý zážitek. Film mi připadá docela zbytečný a asi velmi brzy na něj zapomenu, ale své diváky si jistě najde. (31.01.2014)

Tak je to zajímavé, ale zase ne tak abych to ještě někdy viděl. Do tohoto snímku se nezamiluju. (18.03.2013)

Jste-li ochotni rezignovat na vše francouzské a máte-li rádi americkou produkci poloviny minulého století, tento retro snímek simuluje Hollywood velmi pěkně. Kdyby si do zahrádky postavili sádrového trpaslíka Američané měl by červený klobouček, modrou košilku a zelené kalhoty. Když to udělají Francouzi ponechají sádru bez nátěru. Nebo jako v tomto případě vyrobí trpaslíka z bílého mramoru. Kýč ale zůstane kýčem i bez pouťových barviček. A tak ti co mají rádi americkou romantiku mohou najednou objevit jak krásné filmy vlastně ti frantíci točej. A já budu doufat, že tento test nevkusu a nudy byl pro Francii pouze úlet, aby si mohli říct umíme to i po americku a takového F. Gumpa bysme zmákli taky. Ale zkoušet dál to snad už nebudou. (A nebo jsou staré dobré časy už definitivně pryč?) (22.05.2016)

Rozkošná retro romaňtika z kraje pečených hlemýžďů a plesnivého sýra. Snímek jednoduše ideální pro dlouhý zimní večer prošpikovaný funivými návštěvami pornostránek s rapidně se zvyšujícím počtem zmuchlaných papírových kapesníků v potemnělém koutu. Jasně, jede se podle té stejně šablony, která už milionkrát prošla trávicím traktem hollywoodské mašinérie u kolegů Amérikánsů, ovšem nežerte to, když je to tak francouzsky ťuťaté a příjemně plynoucí. Jedná se vlastně o jakousi jiskřivou směs Rockyho a Sekretářky a nebýt toho výsostně dementního závěru, tak jsou čtyři hvězdy udělené s čistým svědomím. (11.02.2014)

Francouzské retro komedie jsou něco, co zkrátka zbožňuju. Pokud hlavní roli hraje Déborah Francois (ať žije První den zbytku tvýho života) a v jedné z vedlejších rolí se objeví Bérénice Bejo (Artist, ach), tak jsem mírně ovlivněná a mé hodnocení je ryze subjektivní :) On šéf, ona jeho roztomilá sekretářka, co během hodiny odpraví skartovačku. Bude jim to klepat stejně skvěle jako ona umí ťukat do psacího stroje? Odpověď asi znáte. Trochu mi vadí obsazení hlavní mužské role, protože Romain Duris je v mých očích spíš trochu hajzlík. Scéna, kdy přijede snoubenka na rodinnou večeři je zkrátka k sežrání. Možná dokonce jedna z nejlepších. Hudba, herečky, francouzský humor a láska ve vzduchu s vůní pásky ze psacího stroje si mě získaly. (05.08.2013)

Příjemné, pohodové retro, které dokazuje, že, když seženete kvalitní obsazení a utvoříté pohodovou atmosféru, tak Vám bez problémů projde i banální zápletka. 70% (12.02.2013)

Rose a Louis byli skutečně jeden z nejkouzelnějších párů, které jsem v poslední době viděla, ale právě proto věřím, že by si zasloužili o hodně lepší příběh, než jakého se jim v této romantické komedii dostalo. Nejde ani tak o předvídatelnost děje, na originalitu se v tomto žánru většinou moc nehraje, ale zamrzelo mně pár vyloženě hluchých míst i menší zábavnost, než jsem čekala. Nechápejte mně špatně, určitě to není žádný průšvih a své diváky si to najde, já ovšem dám raději přednost stylově podobnému Kašlu na lásku. Mimochodem, teď když pozoruji, jak pomalu se mi na rozdíl od Rose pohybují prsty po klávesnici, začínám z toho mít nejspíš komplexy, ach jo... (05.07.2013)

Kurnik Chopin. Po zhlédnutí několika scén v gifech jsem čekal vizuální bombu - dostal jsem mdlý romantický příběh s několika barevnými vsuvkami a hromadou špatně napsaných postav. U scénáristy mám vážné podezření na nějakou bipolární poruchu (která se přenesla na emocionálně nevyrovnanou postavu Louise) - dramatický oblouk tak v důsledku připomíná dramatickou vlnovku. Rose je rozkošná, dobovou atmosféru se taky podařilo navodit vcelku úspěšně, ale jako celek to prostě nefunguje. Je regrette že jsem s tím ztrácel čas... (27.05.2015)

Tak vůbec to nebylo na motivy Pygmalionu, že? Ale jinak příjemná a sympatická romantická komedie, fajn herci a tak. Nikdo "vůbec nečekal" nic z toho, co se tam stalo, ale i tak to byla dobrá podívaná a oddechovka s řadou vtipných okamžiků. Nejlepší postava byl ale stejně ten Američan - kamarád Louise. Ale jinak obdiv... takhle rychle psát technikou kroužícího orla, to je úctyhodné. Většina lidí píšící tímto stylem opravdu krouží nad tou dnes už klávesnicí:) (29.07.2013)

Film poradí, jak se naučit rychle psát na klávesnici. 1) Ani neobvyklý půvab hejna sekretářek u předmětů své vášně mi neodpoví na otázku, proč se snímek o rychlém psaní na stroji v první polovině tak pomalu vleče. 2) Naštěstí je tu 38letý podmanivý Romain Duris (pojišťovák Louis Echard), jemuž film vděčí za trochu té přitažlivosti...dokud se nezačne soutěžit. Pak to jde i bez něho. (30.08.2015)

Nic co by mě překvapilo, nemohu zde očekávat překvapivé zvraty v ději, ale trošku nápadu by to chtělo. Jediné co bych povýšil je, že děj se točí hodně kolem soutěží v rychlosti psaní na stroji, jinak šedý průměr a žádné světlé vybočení. (22.09.2015)

Osobně je pro mě francouzská kinematografie trochu nudná. Horory se táhnou jako páchnoucí vzduch, dramatům chybí šťáva a komedie mě nikdy nebavily. Tohle dílko je ale oproti tomu skutečným mistrným pohledem na lásku, na touhy, na životní cíle a na dobové kostýmy a výpravy (které se vskutku zadařily). Ústřední pár působí tak, jak má takový pár působit, a vy už od 20 minuty řvete: "Dej jí, krucinál, pusu!" A ačkoli se nedá říct, že by vás vygradování děje nějak překvapilo, chybí tomu zaplaťpánbůh ty klišovité zrůdné kydy, které tak hojně využívají za mořem, čímž se z toho pro mě stal jeden z nejlepší romantických počinů posledních let! (24.07.2013)

+3* Jsou chvíle, kdy i já docela velký cynik, má chuť na něco odlehčeného a romantického. A od toho jsou dobré podobné nenáročné a hlavně zábavné filmy, které si na nic nehrajou a i když z nichž číší klišé z každého kousku a od začátku víte jak skončí, tak Vás baví se na ně koukat. Prostě se nesmí brát moc vážně a tato barevná, rozverná a přeslazená komedie se mi trefila do vkusu a mé silnější tři hvězdičky značí, že ji doporučuji ... i když ne všemi deseti ... nic se nesmí přehánět ;-). Děkuji přítelovi "zkoprnělému jazyku", že mě k ní přivedl. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (15.09.2022)