Lilyhammer

Dear nephew, the most wonderful thing has happened here in the cold North. I finally found some friends. They don’t like black people and they sure don’t like homosexuals, but they just can’t help themselves: they love Balotelli. Humor, se kterým si rozumím. Není to sice enigmatická smršť Červeného trpaslíka a pravda je, že čím hlouběji se do sněhu norského maloměsta propadáme, tím víc místy vtip ve scénkách skřípe, někde trapnost humor spolehlivě poráží, některé díly jsou slabší, jiné lepší, celkově vzato jde ale o příjemný poločerný humor, který generuje konstantně dobrou náladu. Násilí se objevuje jen jako výlučně okrajový doplněk a drží se díky bohu před hranicí samoúčelnosti. Baví mě tu všechny postavy, ztvárněné s vyváženou mírou drobné či větší nadsázky, a snad i proto, že Norsko trochu znám, užívám si komicky zachyceného střetu kultur norského sklonu ke kolektivistickému, hyperkorektivnímu socialismu s tradičními hodnotami, i vtipně pojatého tématu imigrantů, v němž autoři rozhodně „loupají ten banán ze správné strany.“ Sympatická postava Stevena van Zandta je jistě nenahraditelnou ústřední devizou celého seriálu, ale skvělý je i Fridtjov Såheim, Paul Kaye a další. (07.11.2015)

Solidní crossover mezi skandinávským brit-comem a americkou Rodinou Sopránů. Bavil jsem se hned od prvního dílu, kterak Johnny přijel do Norska. Ty jeho kulturní šoky neměly chybu. Evropan si řekne - co jako čekal - ale on, jakožto ryzí Američan s ryzími americkými myšlenkovými pochody, dělá to, co umí nejlépe. Pomalu a jistě si podrobuje noční život v malém norském městečku Lillehammer. Šoupe hlášky jednu za druhou a kdyby jednou neurazil i Českou republiku a Prahu, možná bych mu zbytek i odpustil. Škoda, že druhou sérií se jeho mafiánská moc začíná trošku drolit a hodně věcí za něj dělají gorily, které ho hlídají. To už se mi trošku líbit přestalo. Začalo to přecházet přes hranici hravé a vtipné absurdity do klasické mafiánky, která tady úplně nesedí. Ve třetí sérii to tvůrcům došlo a tak od toho zase upustili, což bylo jednoznačně fajn. Nicméně nosnou kostru už od první série neudrželi a tak je díl za dílem spíš série událostí, u kterých jsem se bavil, jako kdybych sledoval například Black Books nebo IT Crowds. Jen s tím rozdílem, že zde je to příběhem bližší spíše k Podfu(c)ku nebo Sbal prachy a vypadni. Prostě to, co může, se standardně posere...Naštěstí má kolem sebe Johnny partičku naprosto perfektních trolů, potažmo Norů, kde každý prezentuje nějaký stereotyp, a tak je tímto směrem o zábavu postaráno od začátku do konce. A to i přesto, že Johnny samotný od druhé série začne trošku nudit. Navíc i nepřátelé tu jsou, co herec, to osobnost. Nejvíc jsem si užil fanouška Millwallu - Paula Kaye. Jako celek ale musím říct, že Lilyhammer je jednoduše skvělý seriál. Nevím, jestli jsem z Norska zažil něco vtipnějšího. (17.11.2020)

Koncept s ohromným potenciálem, ale bohužel výsledek někde na půl cesty. Premisa o ostříleném newyorském mafiánovi,. který se v rámci programu na ochranu svědků nechá přesídlit do norského zapadákova Lillehammer se odvíjí v očekávatelných hrátkách se schématy mafiánských filmů, které staví na tom, že důvěrně známé situace se odehrávají v upjatém i úsměvně přízemním prostředí ospalého severského maloměsta. Jenže veškeré dění je naprosto předvídatelné, ale tvůrci ho zcela kontraproduktivně natahují, takže očekávané pointy přicházejí až ve chvíli, kdy už jsou jakékoli napětí a tah scény dávno pryč. "Lilyhammer" prostě měl vzniknout v klasickém sitcomovém formátu půlhodinovek, ale namísto toho je dění každého dílu natahováno o zcela zbytečných patnáct minut déle. Nením, zda bylo potřeba, aby diváci vedle směšnosti a nosné kontrastnosti postav vůči prostředí museli také pocítit, že v Lillehammeru prostě chcíp pes. (31.03.2012)

Lilyhammer má skvělý nápad, který dobře baví. Mafián Frank je ze staré školy a musí začít nový život v norském městečku, které však zná jen díky olympijským hrám, které se zde před lety konaly. Vzhledem k tomu, že je to mix komedie a dramatu, který postaven hlavně na střetu Franka s novou životní situací, tak to samozřejmě přináší vtipné situace, které jsou způsobeny "kulturními rozdíly". První řada mě vážně bavila, ale je trochu škoda, že ten původní nápad rozdílnosti se v průběhu dalších sérií trochu vytratí a stočí se hlavně k mafiánským praktikám. I tak je to slušná podívaná, co stojí za vyzkoušení. (05.06.2021)

Steven Van Zandt se pro tuhle roli narodil, ty ksichty co pořád dělá, držení těla, pohyby - výborný. A za zmínku stojí i některé místní postavičky, samozřejmě Torgeir, kterýho si člověk chtěnechtě zamiluje, Arne, kterej řekne v průměru tak 3 slova na epizodu a hlavně Jan - knírek, prasečí očka a ujeťáckej smích. Celkem nápaditá, vtipná, veskrze příjemná záležitost. (15.06.2016)