Hej-rup!

Po prvních zkušenostech s filmovými veselohrami, které byly v podstatě jen pásmem volně spojených komických výstupů, připravili se Voskovec s Werichem velmi svědomitě na svůj další film, založený tentokrát na pevné dějové osnově. Byli si vědomi, že jejich dosavadní poloamatérský přístup k filmové práci není nadále možný. Nebylo ovšem snadné získat výrobce pro natočení veselohry, která by vybočovala ze vžitých konvencí. Taková příležitost se naskytla až po více než dvou letech trpělivého čekání. K realizaci filmu Hej - rup! se V a W spojili se zkušeným režisérem Martinem Fričem. Jejich film byl v české produkci oněch let bohužel jediným odvážným pokusem o sociální komedii. V ději se odrážely živé problémy doby: otázka nezaměstnanosti a hledání cesty z hospodářské krize. Ústřední myšlenkou zůstává solidarita nezaměstnaných, kteří založí družstvo, čelící dravým metodám monopolního kapitálu a zajišťující práci všem, kdo se ocitli na dlažbě. I když byla tato myšlenka vyjádřena značně idealisticky, znamenal film podstatný posun v české kinematografii. Pod pseudonymem FORMEN si scénář napsali Voskovec s Werichem, režisér Frič a scénárista Wasserman. Obdivuhodná fantazie této čtveřice je fascinující zejména ve výběru žánru, kterým byla satira nebo chceme-li poněkud nečitelný termín sociální veselohra. Jaroslav Ježek, stálý spolupracovník a přítel Osvobozených, složil k filmu výbornou hudbu a především optimistická píseň Hej rup - chceme žít se stala v té době jakousi hymnou mladých. Při výběrů dalších představitelů se Voskovec s Werichem opírali o členy svého divadla, příležitost tu proto získali osobnosti jako Václav Trégl, Josef Skřivan, František Černý, Bohuš Záhorský, František Filipovský a další. Je škoda, že úsilí o nový typ filmové veselohry s aktuální tématikou zůstalo v českém filmu ojedinělým činem. Mezi tehdejšími tvůrci se totiž nenašel nikdo, kdo by stejně jako V a W pokračoval na této dobře započaté cestě. (03.10.2008)

Je a zůstává veřejným tajemstvím, že meziválečné levicové kulturní avantgardy filmem byly okouzleny, avšak současně s ním s velmi protiřečivým úspěchem zápolily. Uvědomíme-li si, že třicátá léta svou rozmanitostí početní i tématickou jsou zakladatelskou érou naší národní, již plně zakotvené kinematografie, a dobou nástupu první generace velkých režisérských (Machatý,Vávra, Frič, Haas) i hereckých (Štěpničková, Haas, Mandlová, Bárová, Pešek, Pivec,Štěpánek,Nový,Vítová) osobností, budeme lépe rozumět i trnité kinematografické cestě obou klasiků Osvobozeného divadla. Stejně tak lépe budeme chápat Tigridův výrok, že kdo z mladých v třicátých letech necítil levicově, byl považován za zvláštního. V+W již tehdy byli oproštěni od nekritického pohledu na komunisty jednostranně propagovanou sovětskou skutečnost (scéna s masló-strojem). Není pochyb, že tento i dnes živý a nápaditostí hýřící film je zralým výstupem početné filmografie těchto špičkových osobností moderní české kultury. Za zmínku stojí i to, že projekt družstva Hej-Rup! měl svou dobovou paralelu v podobě velkého mediálního koncernu MELANTRICH, vlastněného členskými odborovými svazy národně socialistické odborové ústředny. (25.08.2007)

Pro mne rozhodně nejlepší komedie 30. let a srdeční záležitost od nejútlejšího věku. Především - výborné gagy - vajíčko natvrdo, sklenička na hniličku.... moje zlaté stříbrné hodinky.... hodinky v asfaltu a následné válcování kalhot s vynálezem džín... maslostroj.... zavěšení ve výtahu..... Prostě kdo to neviděl, tak jeto rozhodně k popukání. Kromě toho má film silný sociální náboj a jasně ukazuje, na čí straně stáli členové Osvobozeného divadla. Film jasně ukazuje, jaký dovede být kapitalismus, když jde o zisk pánů továrníků i na špinavou úlohu bank v tomto systému; samotná řeč Voskovce do rozhlasu a její přerušení v zájmu pana Wursta a jemu podobných... Jakkoliv jde o propagandu socialistických myšlenek, film nemohl být radikální, a tak kolektivismus firmy Hej-Rup! spíš odkazuje na družstevní hnutí, které by mohlo účastí pracujících na řízení podniku zmírnit zlo kapitalismu. Patrný je i vliv sovětské avantgardy, třebaže ve scéně se stlučeným máslem jde spíš o parodii (Dněprostrój, Magnětostrój,.... da da da da.....), několik záběrů je typicky ejzenštejnovských. Jasných pět hvězdiček. (21.09.2016)

Hodně levej film, ovšem ve třicátých to bylo rebelantství a to bylo pánům V+W vlastní v jakémkoliv zřízení. Být rudý  režim o pár let později svobodnější, možná bychom se dočkali i filmu pravého, kde by třeba mladý Worst bořil budovatelům ideály.  Sociální taškařice plná hlášek  a obyčejné lidské touhy po životě a nikoliv ve sračkách, což byla za tatíčka Masaryka bohužel pro spoustu lidí norma.  Máslostroj je pak něco, co se nedá nezapamatovat, kdysi jsem takový auto měl, tedy jen osobní a je třeba říct, že to byl i fajn kočárek a našeho prvního to drndání vždycky spolehlivě uspalo kousek za barákem. (04.11.2022)

Pro tuhle dvojici mam velkou slabost. Nekdo muze namitnout, ze je snimek silne levicovy a komunisticky. Omyl!!! Mezi ucenim Marxovym a komunismem je sakra velky rozdil. Ten nejzakladnejsi je v naivni duvere v cloveka. Pan Werich ma lidi rad a veri v ne!!! Kez bych dokazal verit stejne jako on, proto jeho idea je pro me nadherna, ale silne naivni a prave proto ma muj nezkonaly obdiv. (21.01.2011)