Hrdina jedné noci

Asi nejslabší film Martina Friče, co se týče scénáře. V jedné z vedlejších rolí a to "kameramana" ve filmovém štábu, který na hradě natáčí film můžeme vidět Vladimíra "Mulínka" Novotného, který v druhé polovině 20. století spolupracoval jednak jako kameraman a také kako trikař na filmech Oldřicha Lipského a Václava Vorlíčka. (13.03.2011)

Upraveno v květnu 2020. Film Hrdina jedné noci je groteskou popleteného estrádního klauna. I o romantismu snící člověk, který má závažné problémy s přijmutím skutečné reality, se nakonec může, i přes nakažlivé označení o špíně města, stát čestným občanem. Potěší stylizované kulisy i nálada, nadchne filmařské škádlení, ani myšlenka zápletky není k zahození, ale nešikovnost varietního klauna se stává pouhým příslovečným slonem v porcelánu. I klaunův běh zběsilosti je vyčpělý a vykastrovaný. Hlavním centrem groteskní zábavy filmu je Florián Svíčička (zřejmě otrávený Vlasta Burian), krejčí se sny o rytířské udatnosti v touze po velkých činech a vybojované lásce. Nízká produktivita práce je nahrazena ublížeností, se kterou se hlasitě brání všemožným výtkám. Láska je ideálem, ale odměnou pro rytíře se stává pouze společenské uznání. Hlavní ženskou postavou je Hana (příjemná Truda Grosslichtová, též v roli stále tolik nadřazené herecké hvězdičky Elvíry Thompsonové), filmová statistka a dublérka povýšené herečky. Škádlení rytířského romantismu si tu pohrává s roztržitostí mužského hrdiny, který povstal ze strachu a umanutosti. Štěstí přeje připraveným, byť se stejně nejedná o žádné niterné štěstí. Výraznou postavou je Jarda (příjemný Václav Trégl), nezaměstnaný strašpytel. Je věrným druhem zasněného rytíře při jeho nekvalifikovaném hradním pobytu. Jídlo je prvním cílem, společnost je zpestřením. Z dalších rolí: do zfanfrněného krejčího Floriána trpělivě zamilovaná provozovatelka krejčovské dílny (Světla Svozilová), nejapným narušitelem slavnosti roztrpčený starosta Zdislavic (Jaroslav Marvan), té oficialitě svědomitý učitel a člen obecní rady (Čeněk Šlégl), z manželky vystrašený exekutor a obecní radní (Eman Fiala), s učitelovou ženou v prestiži dravě soutěžící exekutorova choť (Helena Monczáková), s nedostatkem entuziasmu nespokojený filmový režisér (sám známý filmový režisér Jan Sviták), či milenec Elvíry a hlavní herec natáčeného filmu Fredy (Ladislav Hemmer). Film Hrdina jedné noci je sice zuřivě tancující zábavou kabaretního klauna, ale masu nenadchne. Byť jsou tu zajímavé momenty a stavy, tak film není zábavou, ke které se bude většina ráda vracet. (22.09.2009)

V komedii Martina Friče se Vlasta Burian objevil v roli, kterou přímo pro jeho temperament napsal dramatik Jaroslav Kvapil. Král komiků představuje svérázného krejčího Svíčičku, kterého zajímá středověk a nedaleký rozbořený hrad. Poté, co je jako ochotník v rytířské zbroji vyhnán z města, protože svým zmateným jednáním zkazil oslavu, ubytuje se na hradě. Brzy nachází naplnění svých snů v podobě záchrany sličné statistky, aniž by tušil, že zde probíhá filmování. Samotný scénář obsahuje několik zdařilých situací a dialogů (strašidelný hrad, vaření tymiánového čaje, hysterický režisér), ale v celkovém pohledu se jedná o slabší práci. Z vedlejších figurek zaujme jedině Václav Trégl v civilně pojaté roli Floriánova přítele. V rámci Fričovy i Burianovy tvorby náleží tento titul k průměrným dílům, zejména z toho důvodu, že oba zmínění umělci měli v té době za sebou více propracované a vtipné veselohry. (03.10.2008)

Venkovský krejčí Florian Svíčička v podání Vlasty Buriana se charakterem nijak nevymaňuje od jeho typických dřívějších rolí. Přesto se snímek považuje za méně zdařilý, ale to snad bylo způsobeno nějakými problémy během natáčení, což se ve výsledku vždy na filmu projeví, ale těžko říct. Každopádně Burian se, ostatně jako obvykle, snaží diváky pobavit svou prostořekostí a nejrůznějšími skopičinami, jenomže atmosféra je poněkud omšelá a mnohé scény vyznívají jakoby nedotaženě. Hlášek a vtipných narážek je tu však více než dost. Ta o exekutorovi, který je nejvhodnější pro roli loupeživého rytíře na slavnostním představení, je dokonce v podstatě nadčasová. Nápad na příběh to není špatný, jenomže jak vyprávění ubíhá, tak celé nadšení a humor zároveň skomírá. Úplně na konci k pobavení není takřka nic. Vlivem snahy o romanci? Snad. Pokud ano, v rámci veselohry to bylo šlápnutí vedle. V Burianově filmografii předválečných let je tento snímek, tedy poněkud nelichotivý, ale zase alespoň potvrzuje pravidlo, že ne vždy je posvícení. (01.04.2023)

Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. (16.02.2009)