Newyorská romance

Zigiš to vystihol: "teatrálne inscenované". Podobu s Once vidí asi každý. Kameň úrazu? Once bol film za 6 korún, točený pre radosť, z lásky k hudbe, z lásky. Love Song je hodne ambiciózny, miestami možno až moc, miestami zas prestrelí (deti). Ale má srdce. Peknú hudbu a zase srdce. Krásne nedokonalé (23.10.2014)

Vyměklá uslzená mrdka. Šablonovitý, rádoby nezávislý blábol přecpaný teploušským popíkem, z kterého syslům vybuchují makovičky. Hérectvo je přesto docela fajn. Zejména pak pan Ruffalo, jehož jediný problém je jeho agent, který mu už roky dohazuje role v tendenčních kundovinách podobného rázu. Co víc říct? Snad jen, že tahle hudba líže prdele menstruujícím dvacítkám a že jestli její sračkovitost dokáže přenést přes srdce kdokoli jiný, tak ho podezřívám z dlouholetého vztahu se strýčkem ketaminem, který ho naučil hledat v každém hovně zlatou žílu. (26.12.2014)

Možnosť zrodu autentického posolstva stále dýcha. Bez obmedzenia vydavateľským molochom rozkázaných komerčných prvkoch v tvorbe samotnej, či aspoň v jej formálnych prejavoch. Každý má totiž možnosť vydať si svoju vlastnú nahrávku, napísať svoju knihu. A šíriť ju tak, ako uzná za vhodné. Bez toho, aby mu autorské práva uchmatol vydavateľ. Tu cez príbeh autorky piesní bez akýchkoľvek komerčných ambícií a skrachovaného vydavateľa, ktorého zruinoval životný štýl po veľkých úspechoch. Ona vie napísať silnú pieseň, on jej vie dodať primerané aranžmány. S podporou priateľov, ľudí, ktorí si túžia slobodne zahrať, či muzikantov zaplatených priateľmi minulosti. Ktorí, dnes úspešní a bohatí, cítia, že dnešným chudákom a lúzrom niečo dlžia. Úplne ma míňa, či ide o banalitu a či to pôsobí presvedčivo. Presvedčivosť je primárne v posolstve, že je možné gerilovo, bez prostriedkov, vydať umelecké dielo. Ak je cítiť potrebu ho vydať a niečo ľudom zvestovať. Či už sú za tým zlomené srdcia, rozpadnutá rodina, či čokoľvek iné. Film rovnako pocitovo silný po druhom pozretí, ako pri premiére. (24.12.2020)

Nebudem vám tu mazať med okolo huby. Je to nadhodnotené. Ale keď som sa na to pozeral nemohol som odolať. Skrátka nemohol. Krásne piesne nesúce sa zábermi New Yorku, za aké by sa nemusel hanbiť ani samotný Woody Allen. Knightley už dlho nebola takáto roztomilá a Mark Ruffalo si strihol ďalšiu nezávislú úlohu, ktorá mu sadla ako riť na šerbeľ. Nemám veľmi čo napísať. Je to celé plné superlatívov. Ide to hlavou proti celému mainstreamu a pritom do neho tak nezvyčajne zapadá. Film obsahuje množstvo pekných detailov a momentov, ale netlačí na pílu. Snaží sa byť plný nádeje, správnych rozhodnutí a radosti zo života. Naozaj skvelá vec. A jedno z najväčších prekvapení tohto roku. Soundtrack povinnosťou. (22.07.2014)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)