Je to jen vítr

Tento film nemá ani hodinu a půl, a přesto je minimálně dvakrát tak dlouhý, než by nutně musel být... :) Zhruba ve třetině se divák dozví pár dějových indícií, které ale vlastně už zná z úvodních titulků, jinak se až do závěrečné desetiminutovky neodehraje nic zásadního, takže většinu filmu můžete s klidným svědomím přeskočit. Po formální stránce mi vadilo zdaleka nejvíc to, že ve večerních/nočních/ranních/"bunkrovních" záběrech není skoro nic vidět (na osvětlovače se asi zapomnělo nebo měl během nátáčení dovolenou) a samotná kamera je jak z (polo)amatérského snímku. Když k tomu přičtete prostinký scénář pohybující se odnikud nikam a nenápaditou režii, jež ho nikam dál neposouvá, tak vám z této rovnice vyjde lehce zapomenutelný film (byť se závažným tématem) bez hlubšího diváckého zážitku - být to tvůrcův debut, byl bych snad i shovívavější, ale s vědomím, že se jedná o jeho už 5. (!) celovečerák, tak nemohu jinak... (21.09.2013)

Hm, tak opět mě Fliegauf zklamal. Opět vypráví pomalu, jako vždycky, ale z jeho filmů, co jsem viděl, to fungovalo jenom u Dealera a ani tam ne po celou dobu. Je to jen vítr vypráví o dost kruté události, co se tehdy v Maďarsku stala, ale on o ní vlastně ve finále nevypráví. Místo toho vypráví o jednom obyčejném dni romské rodiny a celé poselství, co by z toho mělo jít, jde do kelu. Mělo to být o rasismu, ale o rasismu se to zdaleka vyhýbá, kromě toho, že občas slyšíme, že se asi něco stane (párkrát to v tom filmu je naznačené), tak se v tom filmu vlastně nic neděje. Jestli vás nechytne natáčení jednoho dne romské rodiny a čekáte od toho to, co by to mělo říkat, bude zklamaní. Mě fakt přijde, že Fliegauf si chtěl opět dokázat, jaký je umělec a artový filmař a tak natočil tohle pomalé vyprávění zdánlivě o ničem, díky čemuž naprosto popřel to, co se stalo, jelikož se o tom dozvídáme jenom v titulcích na začátku a v posledních pěti minutách to (ne)vidíme v akci (všechna akce se totiž odehraje za tmy). No, tohle mě neoslovilo a to jsem na to byl zvědavý dost... 2* (23.05.2019)

Môžete ma ukameňovať ale aj tak budem tvrdiť, že Maďarský tvorcovia od roku 1990 strčia Slovenských aj Českých režisérov spolu do toho najmenšieho zadného vrecka.Keď sa s nimi porovnáme, mali by sme sa od hanby prepadnúť. Nová vlna Maďarských filmov na čele s kultovým režisérom menom Béla Tarr ma ešte ani raz nesklamala. Takáto, dajme tomu, nezávislá umelecká škola ma neskutočne baví. Lepší od nich sú už hádam iba Dáni a Francúzi, čo je taká kvázi kolíska a Mekka umeleckých filmov. Benedek Fliegauf , neskutočne nadaný režisér a scenárista ovenčený nejednou cenou ma ani v tomto prípade nesklamal, keďže som od neho naposledy videl film DEALER (2004), ktorý považujem za najlepší film o drogách v dejinách kinematografie (Sorry Strach a hnus v Las Vegas a Trainspotting ale ani vy sa nechytáte), mal som od tohoto veľmi vysoké očakávania, a tie sa veru takmer do bodky naplnili. Snímka zachytáva konfliktné obdobie v Maďarsku kedy sa v rómskych osadách začali znenazdajky vraždiť nevinný ľudia, partia anonymných skinheadov prepadávala domy a rituálne vraždila cigáňov, deti, ženy, všetkých, bez ľútosti, sám si na toto obdobie pamätám. Režisér zaznamenáva kontroverzne ale hlavne autenticky tieto momenty z pohľadu chudobnej rómskej rodiny. Bez prikrášlenia je vidieť, že žijú v podmienkach v akých žijú ale stále ide o relatívne slušnú rodinu kde sa mama dvoch detí snaží pre svoje ratolesti urobiť skutočné maximum. Dcéra je mladučé dievča ktoré sa v škole snaží čo najviac ale okolie jej bráni nejako intenzívnejšie sa presadiť a rozvinúť svoj talent na kreslenie. Ešte mladší syn je klasický vzor lajdáka ktorý nechodí do školy iba sa pofľakuje po vonku, kradne a tak ďalej. Rodina prechádza náročným obdobím. Ich otec pracuje v Kanade a oni iba čakajú na letenky, už zopár dlhých mesiacov, aby začali svoj nový a lepší život. Na snímke sa mi najviac páči to, že je to zachytené tak neskutočne autenticky. Sám pochádzam z podobného prostredia a poznám aj takých ľudí, takže presne viem o čo sa konkrétne jedná. Po pozretí som sa dočítal, že režisér na zachytenie autentickosti isté obdobie žil z Rómami a dva roky zbieral materiál na film. Postavy, ktoré stvárnili cigáňov neboli vyštudovaní herci ale skutočný,pravý Rómovia, jednoducho ide o poctivú a nefalšovanú filmárčinu. Je to z toho cítiť. Jediné čo sa mi až tak nepáčilo bolo to, že snímka má skutočne pomalé tempo čo bolo v jeho filme DEALER famózne, tak tuto mi to až tak nesedelo ale ináč úchvatný film. (23.02.2016)

Mě tenhle jeden "téměř všední" den ze života cigošů ze startu zaujal, v průběhu bavil a na konci prostříkal adrenalínem... Parádní, intuitivní filmařina která funguje přesně jak má a bez zbytečných vysvětlovacích keců si to pomalu, nenápadně ale jistě graduje až do mrazivého finiše ve kterém není prostor pro prvoplánové výlevy citového vyděračství či explicitní onanie. Chválím střízlivost, snahu neromantizovat a pozitivně nezkrášlovat každodenní cigošlajf a přesné dávkování tempa a paranoidního napětí v průběhu celé minutáže. (24.06.2014)

Benedek Fliegauf se opět vrací k metodě důsledného "detailování". sleduje nejen detaily vnějšků pomocí pátravých kamerových postupů, ale i vnitřků. mnohem subtilnějšími a rafinovanějšími cestami totiž dociluje nebývalého přiblížení diváka postavám a jejich duševním stavům (nebo snad postavy divákům... ?). divák se nemusí nutně vcítit, ale při tak bravurní pocitokresbě a při takové blízkosti nelze než nevnímat postavy jako svého druhu nastavená zrcadla. nemusí se identifikovat, ale už při trochu otevřeném a přístupném diváctví není vyhnutí se v nich v alespoň nějakém ohledu poznat, alespoň v někom z nich. záleží na ochotě diváka přiznat si, že krom čehosi ctnostného se v nás všech univerzálně nachází i cosi temného. Fliegauf se tomu nevyhýbá. naopak, směřuje právě k této temnotě po celé trvání filmu, stejně jako ke katarzi, která psýché diváka dle předpokladu šlechtí skrze účast na duševní bolesti. přitom po letmém zhodnocení se může film jevit uvolněný až kolébající. z části snad i je, a snad i proto působí okamžiky vzepětí zla o to intenzivněji, brutálněji, byť oko za celou dobu nespatří téměř žádnou nepokrytou zrůdnost. bylo by krátkozraké podlehnout módnímu trendu a hledat jádro filmu v jakési společenské kritice či studii. o to přeci nejde snad ani v té poslední řadě. díky zmíněnému "zrcadlu", které nastavuje, zachází Fliegauf daleko hlouběji, pokud ho divák tak hluboko vůbec zajít nechá. ironicky pojmenovaný snímek může ironicky fungovat i jako selekce diváků podle jejich postojů k němu. dělí je na fašisty, kteří se odmítnou nechat zrcadlu vystavit, a film proto odmítnou jako takový, a na smířlivější diváky, smířlivé k ostatním a tudíž smířlivé i s vlastní bytostí. (26.10.2012)