Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Dario Argento uvádí... Film s nejpitomějším názvem všehomíra! Ovšem krom titulu tu mám vlastně jen samá positiva, pro mě velké překvapení, protože jsem si Argenta zvolil jako úvod do žánru Gialla a tohle je jeho režisérská prvotina, nečekal jsem vůbec nic, ale dostal sem mnoho. Tak za prvé například to, že to nejspíš ještě není úplné giallo ((o= ano, je tu z něj mnoho prvků, ale jednoznačně se jedná o klasickou detektivku a žánrové prvky jsou tu zatím přítomny jen na pár místech, což po pravdě kvituju.. Hlavní prim tu hraje jednoznačně atmosféra, kterou tvoří řemeslně perfektní soukolí - od výběru interiérů (galerie!), přes hudbu (Morricone!!) až po pro mne velmi osvěžující fakt, že hlavní postava amerického spisovatele není policií zbytečně podezříván, ale naopak tu spolu čile spolupracují. Zkrátka a dobře, velmi fajn film. PS: a to jsem to byl okolnostmi donucen sledovat v nesedícím a ledabilém eng dabingu.. (29.08.2016)

Bird with the Crystal Plumage je podle mě příběhově typicky argentovskej film z jeho ranější tvorby, založenej hlavně na detektivním stylu a až druhořadě na hororovým žánru. Nicméně vyšetřovací část je moc pěkně udělaná, sice vrah je celkem lehce uhádnutelnej skoro hned ze začátku, ale Argento se celkem umě snaží celou věc zamaskovat a působí to docela dobře, že si člověk neni úplně jistej a konečný vysvětlení je docela inteligentně podaný, což se teda moc nevidí. Hrorová část, ale už postrádá nějakou větší gradaci, herci se tam tak nějak plácaj a řvou, ale člověk jim ten strach stejně moc nevěří a vrahova osoba je tady taková nemastná neslaná, krom toho zabíjení se tady obešlo bez jakýchkoli gore efektů, objevilo se jen pár cákanečků krve, což je docela škoda, chtělo to trošku přitvrdit. (04.06.2008)

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

Horor ani náhodou, jde o čistokrevný thriller ve kterém si divák krve mnoho neužije (vraždy jsou natočeny docela decentně), zato je mu v hojné míře dopřáno seznámit se s řadou bizarních postav (pasák, malíř, starožitník, informátor, zabiják - důchodce v neodolatelné žluté bundičce), které spolu hovoří, jednají a namnoze i vypadají jako dementi. Podobný zážitek jsem od Daria Argenta nečekal, ale nemohu říct, že by mne jeho prvotina vyloženě zklamala. Jako obdivovatel Suspirie a jejích pokračování jsem se těšil na něco jiného, přesto jsem se svým způsobem bavil a užil si svéráznou atmosféru filmu, který se pro mnohé Argentovy fanoušky stal kultovní klasikou. Ještě poznámka pro ornitology a milovníky ptactva vůbec - pro titulní roli si tedy mohli tvůrci taky vybrat jiného opeřence, než zrovna notoricky známého jeřába královského (Balearica regulorum), který nežije na žádném jižním Kavkaze, ale v Africe a chová ho v hojném počtu kdejaká zoologická zahrada po celém světě :-)) . (06.06.2010)

Důmyslně propracované giallo z rané Argentovy tvorby s obratností a strhujícím stylem rozehrává detektivní příběh s hloubkou postav, narůstajícím počtem zohavených dívek, vrahovou vzrůstající krutostí, ne však pohnutkami, které jsou poodkrývány jen velmi poznenáhlu, ač s o to víc mistrně gradujícím napětím nepolevujícím až do samého šokujícího závěru. (06.12.2009)