Kamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrají:
Vlasta Burian, Anny Ondráková, Otto Rubík, Olga Augustová, Jan Sviták, Eman Fiala, Jindřich Plachta, Josef Rovenský, Přemysl Pražský, Theodor Pištěk (více)Obsahy(1)
Listonoš Brabec je pro svůj smysl pro humor vítaným hostem revuálního divadla, jehož řediteli Holtovi každý den nosí psaníčka od ctitelek. Mezi Holtovy fanynky patří také Brabcova sestra Anny. Dívka by chtěla k divadlu, ale zatím pracuje jako panská u herečky Veldenové. Právě se zkouší nová revue, jméno autora je tajné. Veldenová vrátí těsně před premiérou roli, protože se jí nezamlouvá. Pohotový Brabec představí řediteli sestru, která umí všechny úlohy nazpaměť. Anny je přijata, jen je třeba svolení autora. Brabec zjistí, že jím je ministr pošt, který se zúčastnil jedné pošťácké zábavy a jemuž se sestřino ochotnické vystoupení velmi líbilo... (ČSFD)
(více)Recenze (48)
Musím říct, že mě tento film v žádné své části přehnaně nenudil ani neotravoval, což se nedá říct zdaleka o všech filmech s Burianem a obecně o prvorepublikových filmech. I když se nejedná o nic převratného, tak Anny Ondráková je sympatická a zábavná a celkem v pohodě udrží film na 3hvězdičkovém hodnocení. ()
Snímek z pomezí němého a zvukového filmu. Tady už se sice mluví (a zpívá), ale estetika je ještě víceméně z dob snímků bez zvuku (což ho dělá mírně zajímavým)... Jinak spíš podprůměrný kus, který funguje jen ve scénách s Vlastou Burianem, mající slaboučký scénář a velebící pokleslý žánr operety a odrhovačky typu Růžové psaníčko. Nic, na co by se nedalo rychle zapomenout (narozdíl od Burianových pozdějších veseloher) ... ()
Upraveno v květnu 2020. On a jeho sestra je varietní zábavou s eskamotérským pohybem v uvolněnějším ovzduší. Nelze vinit Karla Lamače, ani jeho pomocníka Martina Friče, že v počátcích tuzemského zvukového filmu sáhli po osvědčené a v tehdejší společnosti oblíbené formě zábavy. Potom již záleží na osobní přízni, když zvolený formát má sklony sklouzávat k dětinské bodrosti. Prvním proudem trendu a gejzíru estrádní zábavy je Jarda Brabec (příjemný Vlasta Burian), listonoš v klaunském volnoběhu nešikovnosti, dobromyslnosti a zadržovaného hulvátství. Všetečnost je tu explozivní přizpůsobivostí dynamice pohybu a nutných grimas. Druhým gejzírovým vývěrem estrádního pobavení je Anny Brabcová (energická Anny Ondráková), Jardova sestra a po zářivé auře herecké popularity prahnoucí vrtošivě poskakující pitvoření. Aneb i snaživá komorná herecké hvězdy ke slávě může dojít. Třetím proudem doby estrádního kolotoče je Jiří Bernard (sympatický Otto Rubík), ředitel kabaretního divadla Rokoko a obletovaný milovník v té nadřazené odměřenosti. Ostatně každou divadelní premiéru provází nejistota z věcí dějů budoucích. Z dalších rolí: afektovaná a namyšlená subreta Sabina Veldenová (Olga Augustová), nesmělý autor divadelního představení a ctihodný ministr pošt (Theodor Pištěk), Sabinin poslušný pejsánek a divadelní investor Burda (filmový režisér Jan Sviták), líný vrátný divadla (Josef Kobík), či zpívající pošťáci (Rudolf Antonín Dvorský, Karel Vacek a Václav Bláha). On a jeho sestra je lehčím kusem filmové zábavy, užitečně využívající populárního trendu dobové zábavy. Zajímavé jako skutečnost odrazu charakteru tehdejšího vkusu a hvězdného naplnění. ()
Burian i Ondráková jsou oba bezesporu skvělí komičtí herci, ovšem dohromady jim to nějak neladilo. Každý z nich je natolik talentovaný, že potřebují velký prostor, který sobě po boku nikdy nemůžou dostat. Ovšem ono tady ani moc nebylo co hrát, scénář byl mizerný, prakticky žádný děj, jen občas se chytly nějaké ty gagy. Ovšem na to, že zvukový film tehdy slavil teprve své druhé narozeniny, je to pořád poměrné zdařilé dílko (v porovnání s ostatními filmy roku 1931). ()
Tohle musí být nejslabší film s Vlastou Burianem. Moc se tady snažil. Měl na sobě jednu z tolik oblíbených uniforem. Hláškoval a dokonce předváděl zpěv ptáků. Ale to všechno přišlo jaksi v niveč. Většina toho, co se tu dělo, mi přišla trapná. Písnička se psaníčkem je děsně vlezlá a jak se vám jednou vleze do hlavy, tak tam pevně zakoření. Měla jsem co dělat, abych se jí zbavila. ()
Galerie (33)
Photo © Elektafilm
Zajímavosti (5)
- V tanečním čísle je nafilmována spodní polovina těla tehdy slavného tanečníka Scherriera. (lausik)
- Původní citát a postava postiliona z Lonjumeau (závěrečná Burianova maska) se později u Lamače transformovala do samostatného filmu Postilion z Lonjumeau (1936). (NinadeL)
- První zvukový film Anny Ondrákové v češtině. (NinadeL)
Reklama