Una Lucertola con la pelle di donna

70' giallo móda, která nemohla minout ani mistra gore Luci Fulci. Na první Fulciho giallo "A Lizard in a Woman's Skin" jsem byl skutečně zvědav, zvláště po nedávném opravdu mimořádném zážitku s o rok starším "Don't Torture a Duckling". Nedostatek sražené krve a množství krvavých vražd zde režisér Fulci vynahrazuje úplně něčím jiným, svým talentem pro tajemno à la Hitchcock. Předností tohoto filmu je jako u "Don't Torture a Duckling" brilantní technické zpracování téměř po všech stránkách. Psychedelická halucinogenní atmosféra (úvod je opravdu znamenitý), lesbické orgie (pěkná scéna Bolkan+Strindbergh), hippie charaktery, schizofrenické motivy (lidem s touto nemocí film spíše nedoporučuji), oslnivé speciální a visuální efekty (Ascani+Rambaldi), osvětlení, známé rozdělení obrazu, velmi komplexní scénář zahrnující nějaké ty falešné stopy a početná kroucení, snové sekvence s velmi tísnivou místy až klaustrofobickou atmosférou. Dobrá je i creepy hudba od mistra Morriconeho, která spolu s atmosférou zrychluje místy zbytečně rozvleklé a natáhnuté tempo filmu. Florinda Bolkin je ve své hlavní roli opět velmi přesvědčivá, především pak v pocitech strachu a úzkosti. Dlouhá hororová sekvence v opuštěné katedrále, kdy je Florinda Bolkan (Carol) sledována maniakem s nožem, patří k tomu nejlepšímu nejen z tohoto filmu, ale z celého subžánru, tam jsem viděl Hitche hned několikrát (viz např. schody, podobně jako ve Vertigu atd). K této scéně patří ještě jedna neuvěřitelně realistická, ohavná a šokující, která se odehrává na stejném místě. Týkala se zvířat a dokonce došla až k soudu, kdo film viděl, jistě mi dá za pravdu. Nadprůměrná giallo detektivka s trochu upovídaným koncem, nicméně i tak šlo stále o skvělý zážitek, o který se postaral neuvěřitelně komplexní tým kolem jednoho všestranně nadaného režiséra. Komentář zde jako pátý v pořadí.. (04.02.2010)

50% Lidi, dospějte! Ne vždy, když se na plátně exhibuje krásné poprsí, musí to být hnez za 4*. A LIZARD IN A WOMAN'S SKIN je značně nadhodnocené a poněkud vyčpělé giallo, které si zde jistě vysloužilo tak vysoké hodnocení především díky několika (byť mistrným) erotickým lesbickým scénám, které Fulci natočil ve stylu omané psychedelie. Zaujme i několik dalších sureálných / snových scén, ty se ale s úderem 30 minuty již neopakují. Napětí je pak nulové, záplatka relativně laciná, giallo, které se odehrává v Londýně mi nesedí (obecně) a tvrzení, že se jedná o Fulciho variaci na Hitchcocka - prosím, NE! Moje mírnější hodnocení jde hlavně na vrub několika dobře komponovaným scénám a jako vždy skvostnému soundtrack od Morriconeho, bez kterého by tenhle film byl ještě míň než poloviční. (24.03.2017)

Scenáře nikdy nebyly Fulciho silnou stránkou, ale realizátor vizuálně podmanivých scén byl mistrný. Příběh je taková melodramatická mýdlová bublina, trochu naivní a trochu psychedelická (jo, to LSD tehdá tak hodně frčelo :o). Spiknutí, okolo kterého se to celé točí, je trochu na hlavu postavené, závěrečné odhalení nemá vypravěčskou sílu, ale jinak film nabízí dostatek bizarních momentů, aby upoutal pozornost. Všechny ty optické hrátky, skvělý timing scén (varhany!!), občas příjemné erotické dusno (sexuální revoluce tehdy na vrcholu), navíc Fulci perfektně dokázal pracovat s ženami a ženským tělem, většina jeho filmů měla nějakou silnou ženskou představitelku, tady to je podobné. Hodnocení tak na pomezí, bylo to příjemné, ale za půl roku na to asi zapomenu. (16.01.2019)

Roku 71' bylo giallo díky Argentovi na vrcholu, tak není divu, že všichni se chtěli svést na tak úspěšné vlně. Fulci také přidal svou trochou do žlutého mlýna, i když na něj poněkud atypickou. Drtivou část filmu totiž zabírá policejní vyšetřování, vyslýchání podezřelých a odkrývání falešných stop po pravé identitě vraha. Pokud tedy čekáte mordýřské orgie, hledejte jinde (rozpitvaní psi jsou ale docela mňamkou). Předčasným koncem se jeví ona napínavá desetiminutová honička v kostele, protože následující dění je už spíš povinným rozlousknutím pointy. Díky Morriconeho umu a bizarním halucinacím však nedovolí nudit, což je taky důvod, proč ta čtvrtá hvězda. (24.10.2011)

Fulci bohužel velkou část svého filmu věnuje největší slabině žlutého žánru, tedy kriminálnímu vyšetřování, a ani on nedokázal do tohoto hnisajícího vřídku na kráse italského gialla vpíchnout léčivou esenci. Invence v podobě vynikajících snových pasáží, tak typicky fulciovsky syrových, střípky žánrové atmosféry, zejména honička v temném podzemí se povedla, či náznaky erotického dusna jsou spolehlivě ubíjeny sáhodlouhými a nezáživnými etudami s kriminalisty a jejich pátráním. A samotné finále pak místo gradace napětí nabídne pouze poklidný rozhovor. WTF Lucio?! A tak bohužel jen velmi odřená trojka. (21.11.2016)