We Are What We Are
We Are What We Are
We Are What We Are
Režie:
Jim MickleKamera:
Ryan SamulHrají:
Bill Sage, Kelly McGillis, Nick Damici, Odeya Rush, Julia Garner, Michael Parks, Ambyr Childers, Wyatt Russell, Jack Gore, Jack Turner, Vonia ArslanianObsahy(2)
Zdánlivě spokojená a laskavá rodina Parkerových byla vždy uzavřenější, než je zdrávo. A má k tomu dobrý důvod. Za zavřenými dveřmi totiž vládne svým potomkům patriarcha Frank pevnou rukou a je odhodlán udržovat starobylé rodinné tradice stůj co stůj. Když jejich oblast zasáhnou přívalové deště, tragédie na sebe nenechá dlouho čekat a Frankovy dcery Iris a Rose jsou nuceny převzít povinnosti, které nejsou pro jejich rodinu úplně běžné. Nejdůležitější úkol, s nímž se dívky musejí vypořádat, spočívá v servírování masa – ovšem nikoli takového, které je v místním obchodě běžně k dostání. A protože neúprosný liják nepřestává zaplavovat jejich městečko, místní úřady začínají odkrývat stopy, které vedou k tajemství, jež se Parkerovi snaží dlouhá léta držet v tajnosti. (Cinemax)
(více)Videa (3)
Recenze (105)
Hodně odporný film, teď už jde o to, jestli jste "gurmán", nebo ne. Já se mezi tyto gurmány rozhodně neřadím, a tak jsem pár scén sledoval se sklíčeným výrazem na tváři. Nicméně bych to nebral za až tak negativní charakteristiku. Rozhodně to není hororové béčko, které bych po pár dnech zapomněl. Až na ty kanibaly, jsem se vcelku bavil. 55%. ()
Pomalé, dusivě zlovolné, a přece nepostrádající jistý druh nadhledu (hororové situace či jejich náznaky totiž fungují spíše jako hranol, jehož prostřednictvím je zkoumána absurdita každodennosti).------------ Již Oidipus pravil: "Jsem, co jsem a jiný už nebudu"... Jim Mickle opustil kuklu a vykročil mimo proud konvenční filmařiny (3,5*). ()
Na podobné úrovni jako Stake Land, což byla pro mne jen průměrná upířina. Mickleho novinka je zase průměrnou "kanibalštinou", která nespoléhá na gore výjevy, nýbrž brnká spíš na psychologickou strunu. Snímek má opět pomalejší tempo, i ta Graceho hudba je tentokrát méně výrazná. Na druhou stranu je to hezky natočené, herecky správně trefené (Michael Parks asi vede) a posledních dvacet minut nabídne jak napětí, kosti v řece (jediná trošku zábavná scéna), tak i nějaké to kanibalské požírání v detailních záběrech. Jo a Wyatt Russell je vážně celej fotřík. (50%) ()
Tematicky nie príliš výživný materiál bez vitamínov, predhodený dnešnému, ťažko odskúšaného a v prebytku podobných pokusov sa bahniacemu divákovi. Prvopot ma nezaujímal a tu som narazila na zrkadlovku, ktorou sa živí režisér s inovačnou neschopnosťou. Pár atmosferických " fototapiet" celkový účinok neposilní. Psycho-dráma a táto teda na povzbudenie žánru nechýbala. ()
Poněkud ponurá a poklidná záležitost, méně akční než režisérova předchozí upířina. Snímek je to velice jednoduchý, pohodlný a absolutně ničím mi nedrásal nervy, což beru jako velké plus. Po celou stopáž si udržel moji pozornost a až na trochu tahaný závěr, jsem si ho užila jako pěkně průměrně zpracované béčko. I v tomto případě šlo vše v mém oblíbeném pomalém tempu. Naneštěstí pro mě, explicity bylo málo. Rozhodně jsem si We Are What We Are užila víc než Stake Land. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (5)
- Natáčení trvalo 26 dní. Stejně jako režisérův předchozí film Stake Land (2010) se natáčelo v Catskills Mountain na severu státu New York (Rob Roy)
- Režisér Jim Mickle zmiňuje jako hlavní 3 filmařské inspirace snímky Martha Marcy May Marlene (2011), 3 Women (1977) a Blue Velvet (1986) (Rob Roy)
- V 83. minúte, keď otec číta v Andersovom (Wyatt Russell) mobile SMS od doktora (Michael Parks), nečíta žiadnu SMS, ale dopredu napísanú poznámku v pripomienkovači. Zároveň si je možné všimnúť, že telefón je bez signálu. (gfrusvk)
Reklama