Věra 68

nic více ani méně, než zveličený náhled do velmi rozsáhlého a pečlivě vedeného archivu vzpomínek významné sportovkyně. jako takový se přirozeně soustředí spíše na profesní život, od jeho začátků, přes strmý vzestup k hlubokým krizím, a jen občasně, do jisté míry neochotně zmiňuje fakta života osobního - rodinného, milostného. úrovně skutečně niterné biografie (například Proměny přítelkyně Evy od režisérky Drahomíry Vihanové) snímek ani zdaleka nedosahuje. osobnost Věry Čáslavské v něm ovšem dominuje, ačkoliv jinak, než jako pouhý objekt zájmu zvídavého oka kamery. dodnes vitální žena je nejen protagonistkou dokumentu, ale díky své zjevné schopnosti prosazovat samu sebe a vlastní cíle se dozajista podílela na konečné podobě filmu i mnoha jinými cestami. uznání zaslouží pochopitelně i režisérka Olga Sommerová, její cit pro vedení kamery, které se ujala Olga Špátová, a zobrazení celků krajin a panoramat, sněhu pokrývajícího mrazivé reminiscence sovětské totality, svěžest mexických nebes. jistou neschopnost jít dostatečně do hloubky tématu záplatují humorné okamžiky, dodnes působivé "týdeníkové" záznamy hrdinčiných triumfů, "tichých protestů" a pohnutá shledání s blízkými. pokud díky precizní režii zapadají životní souvislosti jedna do druhé, uznávám, že někdy i záběry dojatých tváří mohou být samy o sobě dojímavé. (25.10.2012)

Něco jsem o Věře Čáslavské věděl, ale to nemohlo předčit komplexní dokument Olgy Sommerové (můj první), o ženě nezlomného ducha, která se tak ráda směje. Okamžiky, kdy se sama zlehčuje či ve správnou chvíli střižené záběry se zemitou správcovou stadiónu trefně vyvažují části, které by mohly být špatně patetické a ty, které jsou důstojné opravdově. V téhle souvislosti mě napadl Karel Gott, ze života sportovkyně nečiší kalkul, beznázorovost a proplouvání všemi dobami ani náhodou a to se oba odrazili od můstku proslulosti ve stejné době, i když opačném (leč podobně přijímaném) odvětví. Respekt! (17.05.2012)

Nechápu, proč se točí takovéto degradující dokumenty. Věru Čáslavskou, ač si jí vážím za reprezentaci vlasti, její sparing partneři naprosto pohřbili. Nejhorší byl asi John Bok, který dojem z kauzy rodinné vraždy úplně zazdil. Václav Havel pak nedůvěryhodnou obhajobou amnestie pro vraha přidal poslední lopatu hlíny na hrob. Představila jsem si, že jsem člen Odložilovy rodiny, tenhle všechen hnus o mrtvém poslouchám, a zvedl se mi žaludek. Ať byl jaký byl. Věra Čáslavská tam v obou případech byla jaksi navíc, což ubohý dojem ještě umocnilo. Její agresivní a sprostá kamarádka taky na sympatiích nepřidala. Většina tvorby Olgy Sommerové se mi líbí. Tímto paskvilem se zřejmě chtěla někomu zavděčit nebo zaplatit povinné desátky režimu. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Příště, prosím, točte dokument o Věře Čáslavské takový, aby byl o ní a ne o několika uřvaných nesympatických nýmandech, kteří ji svým exhibicionismem a vulgaritou úplně zastíní. Nikdy nedávejte prostor lidem, kteří hanobí mrtvé, zejména zemřelé násilnou smrtí. Celkový dojem je velmi špatný, veškerou mou důvěru a obdiv k paní Věře zlikvidoval a nevím, zda jí to mám přát nebo ji politovat. Hvězdička je za ty medaile. (02.01.2014)

Dokonalý dokument mapující celý život Věry Čáslavské, a to od samého počátku, až do jejich 70. narozenin. To vše s archivními záběry ze závodů včetně LOH či vpádu vojsk varšavské smlouvy v roce 1968. Nejvíce mě zaujaly ty skoky na bradlech. Z horní tyčky šup dolů, jakoby měla spadnout a pak zase nahoru. [2131. hodnocení, 142. komentář, 81%] (31.07.2019)

Jednoznačně za plný počet. Za skvěle podaný příběh nádherné a statečné ženy. Tolik radosti dokázala rozdat, tolik trápení musela vytrpět. Její osud se hodně podobá osudu jiné krásné a pozoruhodné ženy (obě jsou narozeny ve stejném roce), Marty Kubišové. Obě pro svůj národ udělaly strašně moc, Čáslavská nás navíc proslavila po celém světě. K oběma se však tehdejší režim postavil zády za to, že jim nestačilo jenom lidem rozdávat své vyjímečné umění, ale že dokázaly otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejší porobou naší republiky a své názory a postoje nebyly ochotné odvolat. Olze Sommerové se podařilo divákům zprostředkovat všechny etapy života naší nejslavnější sportovkyně velmi poutavě a citlivě, vybrala také skvělé dokumentární záběry a rozhlasové reportáže. Díky tomu člověku nedělá problém udržet pozornost a sleduje celý film jedním dechem, což je u tak dlouhého dokumentu nebývalé. (08.06.2012)