Oko dravce

[ Na sever severozápadní linkou + Já, robot + Nepřítel státu + Die Hard 4 ] x Shiovo charisma= 70% Tomu, abych syntetickému Orlímu oku složila poklonu coby dokonale funkční letní jízdě, brání dva prvky: přespříliš ztlumený humor, jehož jediným nositelem je vlastně postava B. B. Thorntona, a místy zadrhující se motor akčních scén, což v důsledku zapříčinilo, že ačkoli jsem se nudou nezívala, nepřipadala mi Carusova kompilační jednohubka jako časový kompresor. Shia v další roli kluka od vedle nicméně znovu exceluje. Vypadá to, že se z Boy Next Door stane Man Front Door. :) (11.10.2008)

Z traileru jsem doufal, že na pozadí všeho toho kolotoče stojí člověk a bude se jednat o psycho jízdu jako v případě The Game. Ach, jak jsem byl bláhový. Nakonec se z toho vyklubala parodie na Terminátora se Skynetem, akorát jako vraždící nástroje místo robotů sloužili běžně užívané mobily, bankomaty, auta, semafory a bůhví co ještě. Tohle už jsme tu párkrát měli. Amíci a jejich konspirační teorie zkrátka nemají hranic. Dříve to byla hrozba z východu, nyní jsou to buď mimozemšťané, stroje s umělou inteligencí nebo v neposlední řadě teroristé. Tristní zápletku o A. I., které bylo opět vizuálně zpracováno naprosto nesmyslně, jen aby zaujalo publikum, navíc má v podstatě neomezenou moc po celém světě, vybere si dva lidské humanoidy na pomoc a ještě je pošle na tak strastiplnou cestu, netřeba ani více komentovat. Alespoň, že tam hrál Billy Bob Thornton, na kterého se dalo dívat, i když se mu zde moc prostoru nedostalo a Shia byl samozřejmě košer, ale není to zrovna můj oblíbený herec, takže jsem jeho skoro dvou hodinovou bežeckou kariéru v klidu přehlížel. Budu se sice opakovat, ale hudba Biana Tylera mě také zklamala a nemohl jsem si nevšimnout jistého známého motivu z filmu Armageddon. Eagle Eye je jedním z typických příkladů toho, jaká laťka kvality je dnes nastavena pro diváky a zároveň bohatě stačí na to, aby se rejžovaly $$$. (6/10) (26.12.2008)

Ze začátku velmi neobvykle a neotřele se tvářící hi-tech thriller se postupen času díky sestupné kvalitě zápletky mění v těžkopádný a v závěru dokonce i banální akčňák, který má sice brutálně rychlé tempo, technické hračky lepší než v jednou tak drahé Die Hard 4, neposednou kameru a fantasticky natočené výbuchy a autonehody, ovšem pod vším tímhle cool na okrasu haraburdím se skrývá jeden až banálně jednoduchý úder železnou tyčí. Na konci se člověk zcela jistě pobaví nejvíce, bohužel v tom negativním slova smyslu. Průměr za první půlku snímku, která je strhující, nepředvídatelná a zručně technicky natočená. (27.12.2008)

No, řekla bych, že Shia je docela dobrej. Na to, že do tý doby byl ukázkovej lůzr a vsadím se, že se živil jenom plesnivýma sýrama a starým vínem a jezdil autem bez střechy, dovedl napoprvý skoro bez míření ustřelit bezpečnostní kameru... To už je výkon. Já jsem na deset ran v klidu na terč ze zěmě trefila jenom roh papíru a trojku. Asi proto nikdy nebudu herečka. (12.02.2009)

Hitchcock a Kubrick na speedu, kterým chybí sofistikovanost, ale zato mají koule. D.J. Caruso po nepřiznané vykradačce OKNA DO DVORA v DISTURBII přichází s variací na NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU v OKU DRAVCE (scéna na poli za bílého dne!) a přimíchává k tomu 2001: VESMÍRNOU ODYSSEU, protože pochopil, že už nestačí být "jen" hi-tech, ale je nutné být sci-fi. Nemám totiž za to, že film je s přibývající stopáží čím dál béčkovější a hloupější, ale že akce je v duchu akčních filmů čím dál tím přepálenější až do úplného závěru (čím by byla první M:I bez za vlasy přitažené scény v tunelu či SMRTONOSTNÁ PAST bez seskoku z budovy na hasičské hadici?). A akci D.J. Caruso umí, a tak pokud máte vytrénovaný zrak, v dvousekundové změti obrazů se budete perfektně orientovat díky nájezdům a odjezdům a fyzicky pocítíte tříštící se kov aut (což je dáno hlavně díky rytmicky rušícím jednosekundovým prostřihům, posílením zvukových efektů a "mediaventureovskou" rytmizující hudbou, která dělá hodně). Jenže zatímco u Hitchcocka jsme se postupně dozvídali, že "ti zlí" jsou "ti navrchu (ve vládě)", tady to víme hned a závěrečné utvoření páru působí sice decentně, ale hrozně zastydle a zpátečnicky (žádný vlak zajíždějící do tunelu se nekoná). Napětí a pocit paranoie byl permanentní, ale nadšení mi kazil fakt, že jsem napřed a že se jedná o popcornovou jednohubku, která ustála sentimentální dialogy díky výbornému Shiaovi a která není tak vypravěčsky vysoustružená, protože se vrací zpět a dialogovky retardují temporytmus vyprávění. (04.10.2008)