Oko dravce

Zklamání po všech stránkách. Z hlediska námětového - vykradená Kubrickova Vesmírná odysea. Z hlediska žánrového - podprůměrný a stokrát viděný otřepaný žánrový rastr. Z hlediska marketingu - rafinovaně klamavá reklama, díky které se snímek honosí jménem Stevena Spielberga, přičemž Oko dravce jde přesně proti duchu Spielbergových filmů i tvůrčích postupů. Z hlediska hereckého - Billy Bob Thornton si patrně potřeboval vydělat na novou luxusní nemovitost, proto bere podobné filmy. Herecké výkony tu chybí. Z hlediska zábavnosti - nuda. A to je ona skutečná prohra... Film pouze o efektech a akci... :-( (05.12.2008)

Je to našlapaný, peláší to jak splašený nadopovaný kůň za nejkrásnější klisnou, jedno překvápko střídá další, opravdu netušíte kudy se děj bude nadále ubírat, jenomže... Množství nelogičností a ptákovin ke konci stoupá neuvěřitelně, rozmluvy o synkovi a bráchovi většinou otravují a brzdí tempo (vystříhat, hned bychom se dostali někam k velice příjemným 90 minutám), stopáž je přepálená, konec natahovaný a vůbec, nejsem nespokojený, ale čekal jsem podstatně víc. Podruhé do kina i přesto vyrazim, protože jsem se bavil perfektně od začátku do konce. Jenom mám trošinku problém s vyprcháním z hlavy, protože už si po nějakých dvou hodinách vybavuju úplný kulový. 3*+ (29.09.2008)

Umí hodně, ale netuší - D. J. Caruso Vypočítavá jednohubka o (to je zákon schválnosti) příliš uvědomělém automatu na žvýkačky, který se rozhodne nastolit stanné právo a konečně učinit politické svévolnosti zadost. Kdo chce, dokáže si vyškrábnout anonci na svůj oblíbený kult i guilty pleassure: Oko dravce totiž vypadá jako výsledek odvětví "frankensteinovsky" zrůdného genového inženýrství přenesený do pásovosti filiálek hollywoodské říše na sny. Nesčetněkrát mi během projekce vyskočil z paměti Já, robot (ubohá lidská rasa začíná být na obtíž sama sobě) či 2001: Vesmírná Odyssea (blažen budiž Pixar, jehož citace ve WALL-Em je nejenom vtipná, ale i uctivá) onde Nepřítel státu (zastav se, nepřežiješ) či T3: Vzpoura strojů (projekt Hvězdné války hadr) nebo (jako asi každému) Na sever severozápadní linkou. Tvůrce do jisté míry omlouvá to, že si velmi dobře uvědomují svou vratkou pozici na piedestalu toaletní zábavy, a proto se zdroje své velkodušné inspirace nepokouší ani na mikrosekundu zastírat - vědecko-fantastický palec nahoru. Což o to, ale marginální logistická potíž vězí hlavně v tom, že Oko je ve všech ohledech desetkrát natvrdlejší a "dvourozměrnější" než výše vyjmenované "tradiční hodnoty", pročež neustojí hnidopišské manýry, aniž by přišlo o věneček a nezpůsobilo diváku bolení hlavy - palec dolů. Zkrátka, poselství tisíckrát omleté se stává jen a jen báchorkou pro novorozeňata a rozhodně mne nedonutí vyhodit mobilní telefon z okna a vrátit se na strom. Ale abych jen nekritizoval: odsýpá to jak má, mihne se zde Shia, což samo o sobě zahraňuje dvě dimenze najednou, akce je fantastická, hi-tech, adrenalinová a někoho mohl potěšit i hrubý a neurvalý Brian Tyler. Leč, když už sledovati Caruso show, tak osobně dávám přednost předměstským disturbancím, kde se šlape do pytlíků se psími exkrementy. Ty mají alespoň styl a šmrnc (disturbance), byť se dá říci, že Hitch se v nich znásilňuje víceméně ze stejného úhlu._____Také vám přišlo, že ta super-mega-ultrainteligentní mašinka přemýšlela strašně složitě? Viz. celý ten krkolomný plán na odstranění nepohodlných, který by nevymyslel snad ani Ed McBain. ;) (08.12.2008)

Pro mě svižné akční překvápko, jež o coul předčilo i letošní Wanted. Ani k tomu nepotřebovalo řvavé vizuální kudrlinky, postačilo nadprůměrné tempo, solidní audiovizuál a do zvoleného žánrového rámce typově skvěle zapadající Shia. Fachá to, fachá, i na kopance adrenalinu dojde. A já se v kině bavil a bavil, téměř nenudil, a na nějaké logické lapsy a prvky spíše z kategorie sci-fi po prvním zhlédnutí zvysoka dlabu! Jen ty čerstvé režisérské naděje by se měly naučit točit automobilové honičky, aby z nich měl divák v hlavě i víc, než jen zmatený bordel... (03.10.2008)

Nepřítel státu meets Terminátor meets Matrix meets me... uplynul víc než rok a Shia pořád těžce ruluje. Kupředu ho popohání D.J. Caruso nadopovaný slušným rozpočtem, lišáckým scénářem a spoustou dobrých nápadů. V každé zatáčce se bojíte, že se ten film vyseká, ale je to jako kdyby do sporťáku od Japonců někdo narval technologii od NASA. Všechno sedí, všechno drží a když to akceleruje, tak se vám obličej protahuje do slastného úsměvu. Největší překvapení babího léta. (12.09.2008)