Trois couleurs : Bleu
Trzy kolory: Niebieski
Tri farby: Modrá
Three Colors: Blue
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Juliette Binoche, Benoît Régent, Florence Pernel, Charlotte Véry, Hélène Vincent, Philippe Volter, Claude Duneton, Hugues Quester, Emmanuelle Riva (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti. Její jediný kontakt s bývalým životem představuje Patriceův asistent Olivier, jenž je do Julie už dlouho zamilován. Aby ji vytrhl ze samoty a izolace od vnějšího světa, rozhodne se dokončit Patriceův "Koncert pro Evropu". Krok za krokem se snaží pomoci Julii zbavit se všeho, co ohrožuje její svobodu... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (247)
Za prvé se na to dobře kouká - představitelka hlavní role, interiéry, Paříž, kompozice záběrů. Za druhé to lze krásně procítit, zejména díky práci s barvou, kdy se režisér neomezil pouze na titulní modrou, ale zapojil vlastně celou trikolóru s důrazem na modrou a červenou (podobně jako před ním Godard, či později třeba Luhrman). A za třetí se to dá věrohodně prožít (a tady mám na mysli opět hlavně Juliette Binoche, protože její protějšek mi přišel dost jalový) a na konci si oddechnout, že jsme se s tím, spolu s hrdinkou, poprali celkem statečně. Už se těším na Bílou. ()
Tie pasáže, keď hudbu sprevádzali zábery na noty boli skvelé. Avšak Julie sa na môj vkus so svojou tragédiou vyrovnáva nejako čudne, nehovoriac o jej vzťahu s Olivierom. ()
Velmi zajímavý nosný téma, který je hlavně ze začátku ztvárněno výborně a věrohodně. Postupem času se to ale celý zvrtne a scénář si musí pomáhat nesmyslnýma berličkama. V podstatě koncem první třetiny filmu a nástupem utěšitele jde celá koncepce do pytle a zavěr mi přišel už vysloveně iritující. Pardon, ale mě takovýhle pseudoartový psychodramatický díla nějak míjejí. ()
Skvělá kamera, zajímavý střih, detailní záběry podkreslené podmanivou hudbou. Barva modrá místy vyloženě mrazí, jindy probleskuje nadějí. Ledová Juliette naprosto věrohodná a úchvatná. ()
Strašná kravina celá táto trilógia. Ale čo iné sa dalo čakať od Poliaka? Navyše keď sa v záberoch objavujú mikrofóny trčiace zo stropu, film stratí aj poslednú iskierku. Ďakujem, viackrát si to určite nepozriem. ()
Z trilógie najlepší film. Herečka Binoche hrala tak chladne, že to vytváralo zvláštnu atmosféru. Film má pomalé tempo a minimum dialógov, ale vôbec to nevadí, práve naopak. Posilňuje to smútok a samotu. Ešte treba spomenúť hudbu, ktorá vytvára občas až zimomriavky. Škoda, že v emocionálnych scénach, nešiel viac na doraz. ()
Modrá je dobrá - v tomto případě to však úplně neplatí. Film je v podstatě bez děje, sleduje mladou ženu, vyrovnávající se se ztrátou svých nejbližších. Emočně příliš chladné, aby to jakkoliv pohnulo s mými city. ()