Tři barvy: Červená

Kieslowski se mě víc dotýká svou tvorbou z Polska 80.let, ale Tři barvy jsou velice povedené. Modrá je nejvíc ženská, Bílá nejvíc tragikomická a Červená to krásně završuje. (25.03.2014)

Bravurní zakončení skvělé trilogie, která má vzestupnou tendenci, takže to nejlepší vás čeká až na konec. (13.02.2009)

A nakonec to nejlepší. Všechny myšlenky autorovy jako by se zde spojily a vytvořily dokonale obraz světa, jakým ho vidí jen sám autor. Příběh sám vypráví o osudech lidí, náhodách, které je spojují a samozřejmě o přátelství dvou lidí, které dal dohromady jejich osamělý život. Po shlédnutí tohoto snímku musím podotknout, že Tři barvy patří skutečně mezi ty nejlepší trilogie. (01.08.2009)

Velice pěkný film, nejlepší z celé trilogie. Při jednom shlédnutí ani nejde pochytit všechny symboly a kontrasty. (22.05.2011)

Wow, ten poslední záběr. 9/10 (06.03.2022)

(1001)  Toto je posledný film Krzysztofa Kieslowského - jedného z najväčších režisérov v histórii kinematografie. Po tomto filme mal v úmysle odísť do dôchodku, takže je to svojím spôsobom jeho umelecký testament. Zomrel pár rokov po natočení filmu, a hoci sa hovorí, že mal v úmysle vrátiť sa k réžii, Destiny sa rozhodol, že toto je skutočne jeho posledný. A aký film! Posledný film z trojfarebnej francúzskej trilógie „Rouge“ je v skutočnosti veľmi švajčiarsky film. Odohráva sa v Ženeve, jedna z dvoch hlavných postáv je švajčiarsky sudca na dôchodku a Durenmatt sa okamžite vynorí. Viac Švajčiarska je však v chladnej atmosfére, v nekomunikácii postáv, v zdvorilosti, ktorá zahaľuje krutosť života. Niekoľko postáv, ktoré začínajú s malým vzťahom, sa na konci spojí v dojemnom a ľudskom finále, aké mohol zinscenovať len veľký umelec. Nedá sa povedať nič iné, čo nebolo stokrát povedané a napísané. Áno, film sa pomaly rozbieha a fanúšikov amerického štýlu akčných filmov či melodrám najskôr odradí a ako diváci sa stratia. Zaslúžia si to. Film získava kvalitu, ako napreduje, a jedným z nie tak skrytých posolstiev je, že skutočný život a skutoční ľudia sú zaujímavejší ako hollywoodska kreslená a plastická akcia a postavy. Kvalita obrazu je veľmi originálna, obraz je „Štúdia v červenom“, ako ukazuje názov. Herectvo je báječné, s Irene Jacob a Jean-Louis Trintignant - neskorší v tom, čo zostane pravdepodobne najlepšou úlohou jeho staroby. Skvelý film a skvelé zakončenie úžasnej filmovej trilógie. (09.02.2023)

Kieslowskeho poslední film a zároveň završení barevné trilogie. Asi nejkomornější ze všech Kieslowskeho filmů, které stojí na hlubokých a skvělých dialozích Irene Jacob a Jean Louise Trintignanta o životě, náhodě, čistotě, soudcovství a odsuzování,morálce a naději. Mám pocit, že stejně jako Tarkovskij celý svůj odkaz převedl do své poslední "Oběti", tak i Kieslowski "Červenou" sdělil vše co chtěl říci a ukázal nám život takový jaký je.. a totiž že žijeme předem napsaný scénář i finále. A v Červené bylo finále asi nejkrásnější, nejemotivnější... vlastně nelze popsat slovy. A v tom je nádhera filmu, nemusíte používat slova. Červená je pro mne jedním z nejlepších filmů a asi nejlepší film 90tých let. (23.03.2007)

Výborné završení celé trilogie. Nejemotivnější ze všech filmů, přesto mě nenadchl tolik jako modrá. (11.11.2006)

cervena bola taka,aka cervena je alebo by byt mala....najviac zahriala (18.03.2008)

Irène Jacob je jehova, o tom žádná. Takovou křehkost, něžnost a oduševnělost, a zároveň rozhodnost a v dobrém i ve zlém sex-appeal, aby jeden ve filmu i ve světě pohledal. Problém nastává, když kamera zabloudí na někoho jiného. Je to trochu nuda pak koukat na obyčejného smrtelníka, chybí božskost i ten pocit. A navíc dvě Veroniky byly jen jedny. (03.06.2008)

Zvláštní film. O starém soudci, který se zamýšlí nad svým životem. Jeho možnost retrospektivy a vyjádření mu podává mladá přitažlivá dívka, která mu přejela psa. On o ní sní. Udá se kvůli ní sousedům, že poslouchal nezákonně jejich hovory, jen proto, aby se jeho případ objevil v novinách a on zjistil, jak zareaguje. Čistě symbolický film, z něhož si každý může vzít co chce. Bohužel jsem neviděl první dva. Zajímalo by mě jak celkově na sebe navazují. Poprvé mě tedy neupoutal. Lehce mě rozechvěl. Moc jsem se na něj těšil a prohlédl jsem si ho téměř bez dechu. Při něm jsem začal přemýšlet co ukazuje hodnotu člověka. Nejsou to druzí lidé, jak by to mohlo vypadat a zdá se. Je to člověk sám a když si to neuvědomuje, tak ho vztahy zbytečně bolí. Co může udělat muž špatného, že ho žena podvádí. Vždyt on tu ženu ani nemůže ovládat. A přitom to bere jako jeho mínus...nedokážu to vysvětlit, rád bych si s někým sedl a povyprávěl o tom. Ozvěte se. Nyní dávám tomuto konečnému přídadu 4 hvězdy. Za tu plynulost. Zdá se mi však, že takové to zamyšlení prochází všemi nejlepšími filmy zde. Proč tady není Rocky? Protože na nic nemyslí a nereflektuje téměř vůbec svůj život. (15.02.2009)

Závěr byl naprosto strhující a dokonale uzavřel celou trilogii. Francouzky jsou stejně krásné... (19.08.2012)

To, že červená je barvou nejvýraznější, platí i pro tento film. Pod závojem v rudé barvě skví se excelentní herecké výkony a příběh promyšlený natolik, že dalších herců již v příběhu opravdu netřeba. (27.01.2017)

tímto dílkem jsem začala chápat film trochu jinak, než zábavu na sobotní večer u televize...thanks, mr. kieslowski! (15.07.2006)

Vícekrát promítnout tuto trilogii je nutné, ale větší časový horizont. Odhodlal sem se to hodnotit až po 3 zhlédnutí! (20.03.2010)

Poslední část geniální trilogie a zároveň poslední dílo jednoho geniálního umělce. Smekám hluboce před Krzysztofem Kieslowskim neboť nežilo mnoho jemu rovných. Na vlně červené barvy se dočkáme pomalochodné konverzačky na pozadí prolnutí dvou osamocených lidí. Rozkošná Irene Jacob působí ve své roli více než patřičně a co teprve dědulovský Jean - Louis Trintignant. Minulost, přítomnost a budocnoucnost se protkají navzájem a s patřičnou dávkou vkusné psychologické invence vynesou Červenou a nejen jí, ale vůbec celé Tři barvy na vrchol všeho, čemu kdy filmová evropa dala spatřit světlo světa. Potlesk potřetí a hluboká vzpomínka na jednoho velikána k tomu. Komu čest tomu čest Krzysztofe. (01.10.2010)

Trintignant s prehľadom zahral sudcu na dôchodku, ktorého neopustila ľútosť za vzťahom z mladosti. Veľmi mi pripomínal Malkovicha. Zvláštny, intímny príbeh, odohrávajúci sa na malom priestore francúzskeho mestečka. (05.01.2011)

Setkání zklamaného zatrpklého muže s čistou duší, velmi půvabnou a důvěřivě otevřenou. Jako setkání s andělem, která umí proměnit srdce. Kieslowskému se podařilo výborně prokreslit charaktery hlavních protagonistů, aniž by cokoliv rušilo vyumělkovaností. Hledej půvab štěstí. Film patří mezi ty, které umí nadchnout pro krásu života. (24.11.2012)

Nepozeratelne psycho. Zasnem, ake vysoke hodnotenie taketo sracky inkasuju v nasich zemepisnych sirkach? Tak ano, citit z toho hlavne ten svajciarsko-francuzsky styl, proste bezvychodiskove balamutenie seba aj okolia, radoby romnatika, radoby psychologia, radoby laska.. - ze odpocuvanie telefonu sa deje uchylnemu homosovi, to uz som bol na hranici vypnutia, ale tie dialogy stareho oplzlika a vypaplanej chutnej mladej babenky boli fakt moc. Nepozeratelny ODPAD (20.04.2023)

Čekal jsem, že bych s celou trilogií mohl mít problém, tak jsem si pustil napřed ten nejlépe hodnocený film. Říkal jsem si, že by to nemělo vadit, jde-li o volné pokračování. Čekal jsem, že budu s filmem více bojovat. Kupodivu to nebylo tak těžké a v pohodě jsem jej dokoukal. Bohužel mi však přišal jaksi zmatený. Hlavní hrdinka se občas chovala z mého pohledu nelogicky a nápadná podobnost důchodovaného soudce s jejím sousedem taky nebyla nijak vysvětlena. Nebo aspoň jsem to nepochytil. Problém je v tom, že je film sice docela pěkně propletený, ale propletenost není nijak relevantně ani irelevantně vysvětlena. Dle mého jde o vcelku zapomenutelný snímek, který mě nikterak nenavnadil k tomu, abych si pustil předchozí díly. (02.01.2012)