Oui, šéfe!

Tak žádný gurmánský zážitek se dnes nekoná. Film je rutinní záležitostí, snadno předvídatelnou a bez překvapení. Snímek je založen na vztahu dvou kuchařů, kteří mají tvořit výbušný komický tandem. Ale ne vždy se tak děje. Film občas vyvolá menší úsměv na rtech, ale také i pravý opak. Ve střední části tvůrci dávají vzpomenout na komedie ve stylu Lousie de Funese a film se trochu zvrhává do trapných bláznivých komedií (převleky za Japonce, vědecké vaření apod.). Tyto scény působí jako by vypadly z jiného filmu. Snímek nezachrání ani bohužel nevygradovaný závěr, který proběhne celkem hladce, bez větších konfliktů a napětí. Prostě nemastné, neslané. (21.01.2013)

Chtělo by se říct, že si Francouzi udělali patřičnou oslavu své gastronomie. Jednoduchý příběh, ale velmi hezky udělaný. Nesnaží se být nějak zvlášť zábavný, ale ani nudný, je udělaný tak jakoby v klidu přívětivě staromilsky. Už počáteční titulky a hudba HLADÍ a dráždí mé chuťové buňky a pro mě jako pro gurmána velmi příjemný zážitek. (06.04.2014)

Přílišná sázka na jistotu. Na filmu si takhle v podvečer když v televizi nic není určitě pochutnáte, ale nebudete mít potřebu si jej zopakovat. Jean Reno je natolik zkušeným hercem, že svou roli zvládá samozřejmě na jedničku. Z Oui, šéfe! šlo určitě vytřískat mnohem více legrace. PS: Samozřejmě celý film vykrádá ve své podstatě Ratatouille. (13.02.2013)

Už je toho vaření trošku moc ne ? Ano šéfe, prostřeno, Babicovy dobroty, kluci v akci - atd. atd. atd. Když zapnu TV mám co dělat, abych nenarazil alespoň na jednom programu na to, aby tam nějaký kuchtík vařil. Nerozumím tomu co se v dnešní době z kuchařského povolání dělá ? Někdy mi připadá, že kuchař je více než jaderný fyzik. Kuchaři jsou v drtivé většině obyčejní lidi s obyčejným vzděláním a je zapotřebí si to uvědomit a nedělat z nich HOGO FOGO SUPER EXTRA machry.. Film nudný, už bych si ho dobrovolně po druhé nepustil. (26.06.2014)

Typicky francouzská pohodovka o jídle, posedlosti jídlem a kuchařích. A taky o rodinných trampotách s finále, které svou kompletní happyendovostí strčí do kapsy všechny pohádky. Humor šlape, tempo taky, vše je na svém místě, vše má typicky francouzský šmrnc. V podstatě je to klasický francouzský recept na komedii pocházející nejspíš tak z osmdesátých let. Vymakaný, časem ověřený. Bylo opravdu příjemně strávených devadesát minut, ale přesto, nebylo to nic tak převratného, že bych si to někdy musel zopakovat. (06.05.2013)