La Double Vie de Véronique
Podwójne życie Weroniki
Veronikas to liv
The Double Life of Veronique
Dvojaký život Veroniky
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Irène Jacob, Philippe Volter, Halina Gryglaszewska, Sandrine Dumas, Jerzy Gudejko, Kalina Jędrusik, Aleksander Bardini, Władysław Kowalski, Jan Sterniński (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí.
Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí.
Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (235)
nuda rozplizlá v 98 minutách a jako bonus hudba co rve uši, vysoké tóny mi prostě nedělají dobře... ()
Ehm... film jsem pochopila až poté co jsem si přečetla o čem je... Pro mě hodně abstraktní, neuchopitelný... holt asi nejsem typ pro uměleckou tvorbu... ()
Smím-li parafrázovat Holana, pak Kieślowski je něco pro někoho, nic pro všechny. Přesto marně po kapsách hledám vhodná citoslovce. Spolu se svým dvorním kameramanem Sławomirem Idziakem a dvorním skladatelem Zbigniewem Preisnerem tvoří Krzysztof Kieślowski jedinečný organismus, jehož lyrické srdce tepe v rytmu toho mého. Dlužno ale dodat, že bez Irène Jacob by byl Dvojí život Veroniky sotva poloviční, a to si troufám tvrdit i s vědomím velikosti oněch tří zmiňovaných pánů. ()
Ač nemám problémy s Kieslowskiho filmy, ba naopak je mám moc rád, tak asi 20 minut po začátku tohoto filmu jsem se ztratil a opět nalezl asi 10 minut před koncem (tím nemyslím že jsem usnul). Tady to pan Kieslowski na můj vkus až moc překombinoval a přemotal. Irene Jacob byla skvěla v Červené a je skvělá i tady. Nebo spíš naopak protože Červená je novější film. Celkově to na 3 hvězdičky vychází ()
Nemám v sebe ani patričné slová, ktorými by som chcel okomentovať tento film, lebo po pozretí som stratil reč a všetky slová sa mi zliali do jediného a to je dokonalosť. Tento film je obrazovým a až mystickým vyjadrením toho zázračného slova láska. ()
malý veľký príbeh, ktorý rozpráva hudba a marionety. dôležité je dívať sa naň zrakom a srdcom súčasne - slová nie sú dôležité, možno preto mi pri opise zážitku z tohto filmu nestačia... ()
Kieslowski je dobrý režisér. To sa proste vie. Jeho nápaditosť, farebne a svetelne výborne riešená kompozícia, obrazy....už len to prvé, naopaksnímané mesto ma utvrdilo v tom, že som si na večer vybral správny film. Do toho všetkého tá hudba. Pokojná, nenásilná, dobre vybraná. (A to je u mňa veľmi dôležitý faktor.) Lenže ono to nie je všetko. Dej. Zdal sa mi až veľmi jednoduchý a hlavne dosť naivný. To bolo zbytočné. A hlavne to bola škoda, lebo keby sa k úžasnej réžii a kamere urobil rovnako dobrý scénar, zaradil by som tento snímok medzi svoje najobľúbenejšie. ()
Viac či menej súhlasím s Mattym: " Nevím, co chtěl říct, zda-li měl co říct a proč to říkal skrze podobný příběh." Je to film o krehkosti života? O tom, že každý na svete má tú vlastnú "polovičku"? Kieslowský je majster v podobenstvách, jeho dvojicu "krátkych filmov" a to o živote a o láske považujem za nesmierne kvalitné počiny, ale akoby týmto filmom sám nevedel, na ktorú strunu diváka zahrať. ()
Něžné, snové, bolestné, plné života. Strhující nadčasový film, na který se nedá se závěrečnými titulky zapomenout. Spoustu filtrů a barevného nasvícení, zálibou kamery v detailech a samozřejmě něžnou Francouzskou v hlavní roli připomíná Amélie z Montmartru (čímž ale podobnost končí). ()
Dobré světlo v některých scénách. Jinak (příběh, myšlenka, sdělení) mnohem míň, než jsem čekala. Spisovatelův test, "zda je to psychologicky možné" je lepší částí filmu, zajímavější než zbytek. ()
Mistrovské dílo: nadreálné a do krve lidské, přitažlivě (dis)harmonické a krásné. 5/5 ()
Film pri ktorom puká srdce, otvárajú sa tajné zákutia vašej duše a do očí sa vám tisnú slzy z tej prekrásnej hudby. Má každý svoju poľskú Veroniku? Bola poľská Veronika skutočná, alebo bola metaforou k hlasu, ktorý každý vo svojom vnútri občas začuje? Hlasu, ktorý mu šepká čosi iné, no on ho neuposlúchne, lebo akosi tuší, smrteľne tuší, že tak to bude lepšie? Dvojaký život Veroniky je výnimočným filmom práve pre svoj príbeh, no najmä tú skľučujúcu a krásnu atmosféru. Réžiu má pevne v rukách Krysztof Kieslowski (ktorý napísal aj scenár), kamera strieda hrejivý červený filter s chladnejším zeleným, Iréne Jacob predvázda neuveriteľne sugestívne svoju dvojrolu Weroniky a Veronique a hudba od skladateľa Zbigniewa Preisnera bude vo vás rezonovať ešte dlho po tom, ako zhliadnete ten film. Ako jemný závan vône, ktorú takmer necítite. Ako pocit čohosi, čo neviete vysvletiť. A ani nikto iný. Kde sú odpovede? Možno práve v tomto filme. Úchvatné umelecké dielo. 85%. ()
Tajomno, ktoré sa skrýva za týmto filmom, možno označiť za jedno z najväčších pozitív. Druhé pozitívum vidím v naozaj prirodzene krásnej Irene Jacob, ktorá tomu dala tvár. Celkom zaujímavý nápad, ktorý bol v podaní režiséra Kieslowskeho spracovaný naozaj netradične. Na druhej strane, filmy takého typu nemám veľmi v obľube, preto len tri hviezdičky. 65 % ()
Vlastně nevím, o čem ten film byl, ale zamiloval jsem se. Hudba. Francouzská Véronique. Loutky. Psychologický pokus loutkaře. Je toho hodně. ()
Metafyzické a neodolatelně krásné, s hypnotizujícími účinky, nekompromisně vtahující, silné a impozantní, s nepopsatelnou lehkostí, jemností, křehkostí a krásy divadelních marionet. Bohatá paleta barev, pohrávající si především s červenými a zelenými tóny, jejichž společné soužití na obraze vytváří hmatatelný půvab. Poetické v tom pravém slova smyslu, spoléhající se na úžasnou kameru a naznačující tajemné spojení dvou osobností a emocí, jejichž oddělené žití se navzájem ovlivňují, vytváří společně uzavřený kruh, kde náhoda a nepředvídavost neexistuje, jedná se o vnitřní rozbor člověka, nabízející neprobádané zákoutí úvah a myšlenek o životě. Irène Jacob je záhadnou herečkou, její krása je svým způsobem zvláštní, založená především na jejím tichém přístupu vůči kameře, vytvářející neustále nové neprozkoumané rysy, jejichž krásy jsou nepopsatelně nádherné, křehké a tiché. Nedokážu si vzpomenout, kdy mi v životě rychleji uběhlo 98 minut. Zážitek zcela z jiného vesmíru. ()
+ Three Colors trilogie ()
první půlku jsem byla mírně zmatená a film jsem vůbec nechápala a podvědomě jsem pak i filmu nechtěla rozumět. film mi ale nenápadně ukazoval prvky a motivy, které se objevily v půlce druhé. všechno mi do sebe začalo zapadat, zároveň ale film nechával prostor pro fantazii. všechno jen naznačuje a nutí diváka si spojitosti domýšlet. do poslední chvíle filmu tomu tak bylo. v předposlední scéně ale kieslowski zvolí vyzradit detaily “toho jak to myslel” poslední pohádkou. podle mě by se to obešlo i bez toho, ale zároveň tenhle moment přinesl jak anagnorizi hlavní postavy, tak i katarzi v divákovi. na kameru jsem si musela zvykat, ale stejně jako u scénáře mě to začalo brát v druhé půlce, když jsem podstoupila na hru totální stylizace (jak barevně, tak i právě hereckýma výkonama). tohle je můj první film od kieslowskeho, takže se těšim na další filmy. příjde mi, že dokáže strašně dobře pracovat s náznakama a pomocí útržků tvořit v podstatě celek. a že klade velký důraz na detail. ()
Film ktery jsem poprve videl nekdy v roce 1992, jeste v Promitaci sini Dlabacov. Od te doby pak mnohokrat, na Veroniku uz zkratka nejde zapomenout. Bezpochyby jeden z nejkrasnejsich filmu jaky byl kdy natocen. Nadherna hudba, uzasna Irene Jacob a predvsim pribeh, ktery se odehrava tak nejak "mimo cas" do ktereho je posazen. ()
Související novinky
Evropské kultovky jen na KVIFF.TV
KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (více)
Dve ženy, takpovediac dvojičky, ktoré nie sú v príbuzenskom vzťahu, alebo to aspoň nevieme. Žijú na rozličných miestach, jedna vo Francúzsku a druhá v Poľsku, v rovnakom čase a v rozličných podmienkach. Z toho sa odvíja krásny a úprimný príbeh dvoch talentovaných Veroník, ktoré o vzájomnej existencii nevedeli, ale napriek tomu sa navzájom ovplyvňovali. Mystično celého príbehu umocňuje najmä to, že sa obe hrdinky, ktoré s prehľadom zvládla Iréne Jacobsová, cítili a verili v seba. Režisér nám zľahka otvára svet prvej Veroniky, ktorý vyznieva tajomne až mysticky. O nej sa dozvedáme len málo, menej ako o jej spriaznenej duši. Miluje spev, žije v malom mestečku a zažíva bežné osudové strasti. Má prirodzenú nevinnosť. V jej očiach je čosi záhadné a zároveň krásne. Je príkladom nádhernej ženy s obrovským darom, ktorý nevie alebo nemôže naplno využiť. Tým darom je hlboký, zamatový hlas, ktorým zatiaľ obohacuje repertoár miestneho speváckeho zboru. Veronika je takto šťastná, má všetko čo potrebuje. Život na dedine jej ponúka voľnosť, robí to, čo ju baví, z čoho má najväčšiu radosť – spieva a miluje. Jej priateľ a milenec ju potrebuje tiež, no ju to ťahá niekam, kde by mohla spievať naplno. Cíti totiž, že by sa o svoj spev rada podelila s väčším publikom. Kieslowski dáva do filmu veľa nehy, lásky a vášne. Vášeň je tu zobrazená netradične realisticky, emócie idú na povrch v súlade s harmonickým prostredím malomesta, ktoré oboch zaľúbencov obklopuje. Táto Veronika je zidealizovaná rozprávková bytosť, vo filme je na ňu kladený veľký dôraz, lebo podáva posolstvo. O láske, ktorá je akoby z iného sveta – láske k spevu a láske k mužovi. Nekonečná dilema, ktorá sa musí vyriešiť, aby dostala priestor tá druhá Veronika. Vášnivo zamilovaná, žijúca za kulisami reálneho sveta, vo svojom ideálnom svete, z ktorého chce odísť. Rozhodne sa pre Krakov, kde pokračuje v speváckej kariére. Vrodená porucha srdca jej strpčuje život. Z každej strany na ňu číha varovanie (cestou vo vlaku do Krakova sa pozerá cez priesvitnú loptičku na okolitú krajinu, ktorá je naruby, muž v plášti, prvý záchvat počas skúšky), no Veronika sa rozhodla uskutočniť svoj sen za každú cenu. Vzdala sa jednej svojej lásky, ale o tú druhú už nemieni prísť. Počas veľkého koncertu tak naplní svoj osud, spieva famózne, ale jej existencia sa tým končí. Režisér dáva teraz možnosť druhej Veronike rozohrať svoju osudovú hru. Nechce aby skončila ako tá prvá, dáva jej šancu na zmenu, a práve tak sa začína príbeh tej druhej. Na posteli svieti lampa a ju ležiacu vedľa svojho priateľa v tej chvíli niečo „osvieti“. Vtedy si niečo uvedomí, posiela ho preč a začína prehodnocovať svoj život. Ten podobne ako prvá Veronika, chcela venovať spevu. Pravdepodobne by zomrela, ale to Kieslowski nechcel. Tlmočil jednoduchú, hoci mysterióznu spojitosť medzi ich oboma životmi. Jedna musela umrieť, aby tá druhá žila. A ona tú nádej vytušila. V tomto momente sa život prvej Veroniky pohyboval medzi nadprirodzenosťou a odkazom zo záhrobia. To dáva jej životu neuveriteľne záhadný nádych a vytvára z toho až mrazivý pocit. Spolu s grandiózne pôsobivou hudbou Zbigniewa Preisnera, podáva komplexný pohľad na dve spútané ženské duše. Druhá Veronika si svoj život chce zariadiť po svojom. Žije v Paríži a začne vyučovať hudobnú teóriu, čo bol z jej strany kompromis, ako sa úplne neizolovať od spevu a hudby ako takej. Zdá sa, že sa vyhla nepriaznivému osudu, ktorý jej bol predurčený. A to vďaka žene, ktorá stále cítila, že niekto ovplyvňuje jej život. Vzdala sa profesionálneho spevu napriek nespornému talentu a zostáva sama. Kieslowski otvára psychológiu jej bytia a nebytia. Veronika jednak tuší, že urobila nejaký krok, ktorý jej život pohol niekam dopredu, no jednak nevie kam sa má uberať ďalej. Prichádzajú jej zásielky z Poľska s osobnými vecami prvej Veroniky, čo nasvedčuje tomu, že sa rozhodla správne. Čoraz silnejšie pociťuje silnú vôľu, ktorú mala tá spríbuznená bytosť. Tak ako sa vzdala lásky k spevu, tak teraz musí náhradnú lásku nadobudnúť. So svojimi žiakmi navštívi bábkoherné predstavenie, kde sa stáva divákom svojho vlastného osudu, prostredníctvom bábky, ktorá umiera na pódiu. Výmeny pohľadov Veroniky a bábkoherca zo zákulisia, sú najsilnejšími sekvenciami celého filmu. Dych vyrážajúca Preisnerova hudba a čarovne stvárnená Veronika, ktorú upútal mladý muž spoza malej opony, sú stelesnením Kieslowskeho impozantnej réžie a práce kameramana. Postupné zbližovanie dvoch ľudí, pre ktorých je umenie vášňou a zároveň osudovou voľbou, nasleduje hneď po mimozmyslovom citovom vzplanutí v divadle a mohutnie až do skutočnej lásky. Krzysztof Kieslowski vo svojom emocionálne presýtenom diele eliminoval bielu farbu a použitím rôznych remeselných techník namiešal zmes lásky, tajomna a fatalistického ponímania života. Hoci sa obe Veroniky stretli len raz, a to počas revolučných dní, kedy prvá Veronika navštevovala hodiny spevu a druhá tu bola na poznávacom zájazde, počas ktorého si ju vyfotila na pozadí s mimoriadnymi revolučnými udalosťami. Ten záber neskôr našiel až jej priateľ – bábkoherec, ktorý tým uistil Veroniku o ich vzájomnej existencii. Obe Veroniky nespájala len vrodená srdcová chyba, ale aj nadpozemská súdržnosť, ktorá sa prejavovala na ich spolupôsobení. Iréne Jacobsová svoju prvú Veroniku zahrala zmyselne, mala radosť zo života a stále túžila zrealizovať svoj sen. Druhá Veronika bola komplikovanejšia postava, ktorej i napriek tomu nechýbala mysteriózna zasnenosť tej prvej. Beztak sa do oboch hrdiniek neuveriteľne vžila a veľmi zosobnene prežívala ich emócie a strasti. Režisérovi Kieslowskemu sa podarilo v roku 1991 stvoriť klenot filmového „nadzmyslového realizmu“ a pod Preisnerovou taktovkou uzrela svetlo sveta neskutočne dojímavá hudba, pohybujúca sa na hranici orchestrálnych možností. () (méně) (více)