Slavnostní zahájení XXX. Letních olympijských her 2012 Londýn

Novodobé Letné Olympijske hry počas svojej histórie hostili tieto svetové metropoly: Atény 1896, Paríž 1900, St. Louis 1904, Londýn 1908, Štokholm 1912, Antverpy 1920, Paríž 1924, Amsterdam 1928, Los Angeles 1932, Berlín 1936, Londýn 1948, Helsinki 1952, Melbourne 1956, Rím 1960, Tokio 1964, Mexiko 1968, Mníchov 1972, Montreal 1976, Moskva 1980, Los Angeles 1984, Soul 1988, Barcelona 1992, Atlanta 1996, Sydney 2000, Atény 2004, Peking 2008, Londýn 2012. Všetky tieto mestá pripravili pre športovcov a divákov vrelé privítanie. No dovolím si tvrdiť, že takú úvodnú show ako predviedli tohto roku Angličania svet ešte nevidel. V réžii oscarového režiséra Dannyho Boylea vzniklo úchvatné, očarujúce, veľkolepé, do posledného detailu prepracované predstavenie, ktorého súčasťou sa stala aj Jej Veličenstvo, kráľovná Alžbeta II . *** (30.07.2012)

Vy jste zase všichni jedli odbornou kaši a jistě by jste dokázali něco tak náročného zorganizovat, naplánovat a hlavně vymyslet líp.. Mě se to líbilo. Sportovní areál, kde se slavnostní zahájení konalo, byl krásně osvětlený s nápaditým tvarem a hlavně ta celá myšlenka programu byla dojemná. Koloběh života, na kterém se zrcadlí dění běžného života s hudebním a filmovým doprovodem, který světu mimochodem dala Británie. Jednoznačně sem patří i typický britský humor v podání Mr Beana, James Bonda, Lord Voldemorta a dalších. Kdybych to měla přirovnat k zahájení v Pekingu, tak tady to bylo lidštější, humornější a dojemnější, ale Peking byl zase grandiózní a ohromující tou svou dokonalou harmonií pohybů a scény. Bod dolů jsem dala za ten pro mě trochu chaotický začátek, který mě mátl..Avšak závěr londýnského programu s sebou přinesl i obrázky těch, kteří zemřeli a to mě skutečně dostalo. (28.07.2012)

Moc pěkné, zvláště pro pohádkomily a hudbo(bigbíto)moly. Jeden z nejlepších momentů pro mě byla holubičí cyklojízda na Come together (http://www.youtube.com/watch?v=F8PPGKPIDFU&feature=related). A došly nám kapesníky... (29.07.2012)

Úvod s Branaghem, následné pasáže s Craigem nebo Atkinsonem výborné, ale když na scénu nastoupily děti z nemocničních lůžek a "cool" omladila, která začala tančit do rytmu statusů, začalo to směřovat k obyčejnému lacinému (ale nezbytnému) kýči, který opájí davy. S tím modernistickým pojetím to tak přehánět nemuseli. (28.07.2012)

Nebetyčná píčovina, která je naprosto zarážející hned z několika důvodů: 1) Režíroval ji Danny Boyle, tvůrce mého oblíbeného Trainspottingu; 2) i přes přítomnost veškerého myslitelného hudebního shitu anglické historie, včetně nejrůznějších hip-hopových a popových sraček, zde nebyla ani jediná zmínka o TNWOBHM, tedy New wave of British heavy metal a o ikonách žánru jako Iron Maiden, Def Leppard, Judas Priest; či jiných britských metalových klasikách typu Black Sabbath; 3) celá "show" se nenesla ani zbla v duchu anglických tradic či anglické mentality, celé to byla zkrátka jen zamerikanizovaná, rádoby pop-kulturní a postmoderní sračka bez zřejmého programu, smyslu či záměru; čtvrtým a nejvíce zarážejícím bodem zůstává nicméně skutečnost, že byl do této donebevolající frašky zapleten také jeden z předních mistrů svého řemesla a to sice současný šéfdirigent Berlínských filharmoniků sir Simon Rattle. - Hnus, kterému se máloco vyrovná, a rozhodně degradace sportu jako takového. (27.07.2012)