Nastala chyba při přehrávání videa.
  • flanker.27
    odpad!

    Už zase střela do hodinek. Jako v Černý zmiji to beru, derivace "medailonek" ve Žhavejch výstřelech 2 taky ušla, ale napotřetí totéž, když to není parodie? Jak je to směšnej film, tak musím říct zlatej Den nezávislosti. Ve srovnání s konkurenčním Olympus Has Fallen snad ještě horší, tam ve vší blbosti aspoň tu rozstřílenou vlajku mohl divák filmu věřit... P. S. Jestli věříte, že vaše dítě bude hystericky vřískat "zastřelili prezidenta", klidně moje hodnocení ignorujte.(20.10.2013)

  • Hrabka
    ***

    Olympus Has Fallen vs. White House Down. Těžký to battle, ale u mě o fous vítězí první jmenovaný. Filmy si jsou velmi podobné, takže srovnání je opravdu na místě. OHF jsem viděl dřív, takže možná i proto si mě získal víc. Určitě na mě ale zapůsobil mnohem úderněji (hlavně svojí první polovinou) než WHD, což je taky solidní akčňák, ale určité momenty ho srážejí do průměru. Nechápu, co pohledává v žánrech komedie a jak si někdo může myslet, že to za komedii má být považováno. Možná u nás to místy působí klišovitě, šablonovitě a trapně komicky, ale věřte, že pro Amíky to je boží hrdinský akčňák se vším všudy. 65%(16.10.2013)

  • Gemini
    **

    Jsem asi příliš malý žánrový fajnšmekr, abych si dokázal další onátělníkované tančení Dredericka, pardon, Channinga Tatuma v dešti - tentokráte kulek - užít tak jako bych to jistě dělal, kdyby mi bylo dvanáct. To jsem totiž nadšeně hltal daleko (ve všech ohledech) lacinější akční béčka. Teď už se můžu jen uchechtnout, když černý prezident v romantických záběrech obdivuje pomník Abrahama Lincolna, dvanáctileté děvče mává prostřílenou americkou vlajkou a asi francouzsko-ruská (who cares, že?) banda slizkých padouchů podniká patriotické akty, při kterých létají na všechny strany vraky aut, kusy budov a statisíce střel - to vše za striktního lamího PG-13. Tohle prostě ne, a nevím kde je chyba, protože Commando je objektivně daleko pitomější, ale baví mě dodnes o několik řádů víc;) White House Down je prostě naprosto nevinné mozek vypínající popcornové chroustání, což z něj vedle cíleného propagandistického zla Olympus Has Fallen dělá téměř svátost, ale kdybyste se mě zeptali, na co z toho se máte podívat, pošlu vás (s varováním) do náruče R-kovému Butlerovi. Pro mě je tohle naprosto zbytečná záležitost a ani chromované RPGčko v opěradle prezidentské sedačky v Beastovi to nezachrání... 50%, protože natahovat to dost přes dvě hodiny je ubíjející.(31.1.2014)

  • -bad-mad-wolf-
    ***

    Další řadový Emmerich a další tupý film, který je hrozně snadné milovat i nenávidět. Mně to bylo všechno celkem putna - devadesátkový odér byl fajn, jelikož kdyby hlavního akčního hrdinu hrál Bruce Willis, jednalo by se o slušné pokračování a zároveň výbornou parodii na Smrtonosnou past (kterou Útok na Bílý dům hojně cituje, stejně jako Skálu a několik dalších klasik). Sledování mě neuráželo a byl jsem rád, že se nemusím nutně moc soustředit - příběh je předvídatelný od začátku až do konce a inovací je pramálo. Patosu a klišé bylo dost, nicméně kdo by ho nečekal, když Emmerich točí film o přepadení amerického prezidenta v Bílém domě? Jen to mohlo být kratší. 5/10(17.1.2015)

  • ORIN
    ****

    Smrtonosná past 21. století. Film, jak se dalo očekávat, nepostrádá tradiční emmerichovské atributy a trade-marky, v tomto případě lze hovořit o jistém zesílení znaků, podle nichž jsou filmy německého rodáka nezaměnitelné (a teď mi nejde o nějakou ideologickou rovinu, někdy až fanatický amerikanismus atp.). Na úrovni vyprávění i stylu lze vystopovat znaky „čirého (hollywoodského) akademismu“, a ačkoli průměrná délka záběru dle prvního dojmu nebude pravděpodobně přesahovat tři sekundy, jde o velmi přehledně natočený film, kde orientace diváka v prostoru není téměř nikdy narušována (někdy trochu ztížená orientace v čase je už trochu jiná otázka). [==] Doslova fascinující je pak to - a to zdaleka nemůžu být jediný, kdo se o tomhle zmiňuje, protože je to nesmírně výrazné a ozvláštňující, jakým způsobem jsou ve filmu užity jednotlivé prvky a motivy, přičemž každý z nich plní nějakou předem jasně určenou funkci a film diváka záměrně navádí k tomu, aby danou funkci předem pochopil. Ať už se jedná o dialog, nějaký komentář postavy nebo zmínění určitého předmětu. Úvodní čtvrtina do prvního výbuchu je tímto doslova napěchována, vyprávění pak působí velmi uceleným dojmem a bez problémů si udržuje divákovu pozornost, přičemž výše zmíněné mikro-děje/linie jsou na konci beze zbytku uzavřeny. [==] Je až neuvěřitelné, že ty nejryzejší hollywoodské filmy, resp. za použití tradičních postupů na úrovní vyprávění i stylu, natáčejí režiséři s neamerickým původem. Bylo tomu tak v době největšího rozkvětu klasického Hollywoodu ve 20.-40. letech a je tomu tak i dnes, nejeden z nich byl přitom původem Němec.(30.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace