Jasmíniny slzy

Může se jevit jako omezující, že film je vystavěn kolem jediné postavy, ale nakonec to ani nevadí, to jen pan Allen umně na jednotlivci vykresluje neduhy celé sorty (zbohatlé) společnosti. Jasmine se dokáže chovat jako neskutečná kráva a osud ji to dává pořádně sežrat. Nesympatie se střídají se soucitem, z diváckého pohledu nevíte, jaké stanovisko zaujmout. Jasmine je opravdu více lidská než "filmová" postavička a Cate Blanchett ji hraje božsky. Z hlediska nějaké sociální psychologie je film dost zajímavý (a smutný), ale podobně jako u Match pointu mi nesympatické charaktery kazily zážitek. 7/10 (15.01.2014)

Jasmína. Elegantní dáma na úrovni s brilantními způsoby a vytříbeným vkusem. Celý život nepracovala a pouze plnila roli ozdoby rodinného krbu zámožného podnikatele Hala. Poznamenaná životem v přepychu dopadá tvrdě na dno, když se jí manželství rozpadne a ona přijde doslova o vše. Chtělo by se říci, že tohle je příběh o překonávání životních útrap, ale ve skutečnosti je to jen detailní pohled na totální destrukci lidské psychiky. Když se panička vytříbených mravů přestěhuje ke své sestře, aby se vyhrabala z nejhoršího, kontrast a rozdíly mezi nimi jsou najednou dvojnásobné a do očí bijící. Společně pak sledujeme, jak úžasně umí Cate Blanchett hrát. Film nám vlastně nic moc nenabídne a chybí některé dost podstatné části, které horko těžko sbíráme retrospektivně po celou dobu vyprávění. Navíc konec nepřinese uspokojivé rozuzlení a to jen podtrhuje tu depresivní náladu, která z filmu čiší. Ze specifikace žánru bych naprosto a rázně vyškrtl slovo "komediální", protože moc věcí zde k smíchu není. Detailní náhled do rodinných problémů působí spíše rozpaky a z výborného ztvárnění hlavní hrdinky má člověk chuť spáchat sebevraždu. Jediné, co občas působí komediálně, je zvolená hudba, která tak trochu cynicky podkresluje tíživou atmosféru. Věřil jsem, že to bude o něčem jiném, ale tohle také beru. Překvapivě upřímné, ovšem na plný počet to není. 80% (19.03.2014)

Woody a Cate, Cate a Woody? Ono je to vlastně jedno. Allen prokázal, co už jsem o něm psal minule a to, že jeho posledním filmům začínám pomalu, ale jistě přicházet na chuť. Další, hořkosladký a hlavně výborný snímek, kde zbytek obstará skvělá Cate Blanchett, která si skoro celou dobu trvání ukradla tak sama pro sebe a zbytek herců odsoudila jen do role statistů. Poslední dobou, ne moc obsazovaná, přesto výtečná herečka a tady to potvrdila mnohonásobně.Lepší čtyřka. (02.10.2014)

Moje pocity jsou takové všelijaké. Chvilkami mě to nebavilo vůbec, ale našly se i světlejší momentky. Co se týče humoru, tak jsem byl asi naladěn na zcela odlišnou vlnu. Pokud by zde černě na šedém nestálo, že se mělo jednat o komedii, tak bych si snad ani nevšiml. Cate Blanchett je šikovná herečka a Woody Allen je tak nějak pověstný tím, že si svoje snové roličky dokáže dokonale obsadit. Příliš se mi nezamlouvalo Woodyho podání. Časté retrospektivní vracečky, které snad měly symbolicky obeznámit diváka s tím, co se právě odehrává v Jasminčiných neuronech. Celý příběh je prakticky o bolestivém přechodu z života na vysokých nohou někoho jiného do života na nohou vlastních, které už tak vysoké zdaleka nejsou. Kdo z nás by to hravě zvládl?! Divák tak sleduje psychický rozklad hlavní hrdinky, který je věrohodný a pochopitelný. Bohužel i těžce nezáživný. Ani ty všude vychvalované dialogy mě vyloženě nenaplňovaly úžasem. Vidím to maximálně na slabé dva kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (14.04.2016)

Cate Blanchettová by hrála i pod sedativy a zamčená sama ve sklepě, a pořád by trochu bylo proč se dívat. Tady kolem ní taky nebyl vybudovaný film - zůstalo u námětu a vzniklo pár dokola se točících skečů, stagnujících, repetitivních črt, bez posunu, bez děje, jen stále stejně ploše předvádějících informace z úvodní věty - mám sestru, žila si jako v bavlnce, pak o všechno přišla, teď je z ní troska, tak zůstane chvíli u mě, než se vzpamatuje. *** Nevzpamatuje se, na konci filmu je z ní ta samá zhroucenina jako na začátku. Ok, ale sarkastický závěr ještě dobrý film nedělá. I kdyby tématem filmu měla být ta statičnost, stagnace, plochost a neschopnost se vymanit a vzchopit, nic z toho se nesmí dostat za kameru, i na nudu musí být vzrušující se dívat, když ji dává zažít dobrý režisér - tady jako by to bylo právě naopak, tvůrci se motají v kruzích, zatímco Cate Blanchettová hraje tu bezradnou, chabých stébel se stále stejně chabě nechytající chudinku jako o život. Jen kvůli tomuhle ironickému momentu jsem zůstala až do konce, ale nebylo to lepší než odejít. *** Čím dál smutněji pozoruji poslední roky (nebo už dekády?) trvající bezradnost WA, který má svoje bezkonkurenční majstrštyky (i tak rozeseté mezi filmy spíše repetitivně zbytečnými) už hodně dávno za sebou, a s ubývajícím přehledem o svém, vespolném i vnějším životě, a tím pádem s ubývajícím vtipem, se utápí v dalším a dalším točení podobně neodpomožitelně jako titulní hrdinka ve svojí nanicovatosti. Prochází si pozdní zahleděností do mladých ženských, stárne do nové naivity a patosu, nechává sebou lomcovat plíživý smutek. Nic z toho nezúročuje jako svrchovaný tvůrce, je tím prostě vlečen a semílán (přesně, jak si mnohokrát na vrcholu kariéry vtipně prorokoval v nespočtu postav) a filmy podle toho vypadají. Je mi líto, že tím prochází, ale už pro úctu k těm filmům, které se mu kdysi tak výsostně a nezaměnitelně allenovsky povedly, nebudu na těchhle stařecky pomotaných, kde to občas dojemně zadoutná starou jiskrou, nic přehlížet. Asi už poslední etapa WA jako režiséra je tristní, každý nedozrává jako Bergman nebo Béla Tar, a já to pietně uznávám. (31.12.2013)