Fantomas se zlobí

“Vzpomínám si. Jsem mrtvá. Já jsem Raymonda.“ Mrtvá? Mrtví si na nic nevzpomínají. Přicházela k sobě. Raymonda, která se utopila v Seině, se probírala k životu. Pomalu se jí vracelo vědomí. Přivykla už tak dokonale pocitu smrti, že odvykla pocitu života. A přece se jí rychle rozproudila krev v žilách a normálně rozbušil tep, který během jejího bezvědomí zeslábl a téměř ustal. „Kde to jsem? Co se to se mnou stalo?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná Fantomase pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného génia zločinu, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “Márnice,“ zašeptala. „To je márnice. Mysleli si, že jsem utopená.“ Ale ne, nebyla to márnice, protože u stěny spatřila lidské kostry v řadě jednu vedle druhé, zavěšené od stropu na dlouhých provazech. Na dvou sousedních stolech ležely dvě bílé postavy, přikryté rubáši. A o kus dál... Pod chodidly ucítila Raymonda chladnou a mrazivou vlhkost lepkavých dlaždic. Potácivě se rozběhla k posledním stolům. Tam spatřila něco nepojmenovatelného, hnusného, co hrůznou děsivostí převyšovalo všechny výtvory nejbujnější fantazie. Ležela tam mrtvola ženy, natažená na zádech. Bývala to bezpochyby mladá žena, protože paže si dosud zachovaly jemný a pěkný tvar. Ale tělo bylo v naprostém rozkladu. Nafialovělé maso světélkovalo, jedno oko chybělo a místo něho zela v obličeji díra, z poloviny pravé tváře visely cáry. Břicho se proměnilo v hromadu hemžících se červů. Raymonda uskočila a shodila přitom na podlahu něco těžkého a splasklého. Byla to noha vytržená z kyčle, na níž po celé délce stehna bylo ještě netknuté maso. Avšak kosti na chodidle a na lýtku byly úplně holé, jakoby oškrábané. „Bože, já blázním,“ pomyslela si, a s hlavou v dlaních běžela na druhý konec místnosti. Když míjela stůl, na němž se probudila, nohy se jí zapletly do rubáše. Chtěla se ho zbavit, jenom se však ještě víc zamotala a skutálela se na zem. Přitom se rukama chytila za cosi, co se na ni převrátilo. Cítila, jak jí po nahých pažích stéká nějaká studená tekutina, kapku po kapce, pomalu. (24.08.2007)

"Ty troubo, Fantomas je ve vlaku! Je nahoře, je dole, je tady všude kolem dokola!" Pokračování klasiky, které samo o sobě je taky klasika a kult. Funés dostal tentokrát mnohem větší prostor, takže jeho eskapády baví skoro pořád. V kombinaci s tím množstvím masek a převleků se u toho prostě nedá nudit. Fantomas je kliďas a frajer a retro, jako vždy. A Fandorova snoubenka je fakt krásná a už i ta blbost ji přešla. Na tohle nedám dopustit... Jména jako profesor Lefèvre nebo profesor Marchard ve mě nždy zůstanou... (02.04.2011)

Oproti prvnímu dílu víc nudy a víc vtipů. Funícímu to s parukou docela sekne co? :-D Fantomas sice pořád řeší, jak ovládnout svět, nicméně i na něj doléhá krize středního věku a on by rád novou ženskou. Někdy si říkám, že být Fantomasem, chtít opanovat svět a žít proto jako starý mládenec, mohl bych z fleku vystupovat v show Na (permanentního) stojáka. (14.01.2013)

Jak je ten Fantomas geniální. Přes jedničku odehrávající se v temné Paříži jsme se přehoupli do Říma. I přesto že tenhle díl je z celé série nejvíc bláznivá komedie (právě proto je nejlepší) díky dabingu Miroslava Moravce a skvělému Jeanu Maraisovi opět na nás dýchne z obrazovky to Fanomasovské tajemno které opět vystřídá smích díky ještě skvělejšímu Lousovi v roli komisaře Juvea a jeho pomocníkovi. (23.07.2015)

Další ze série hravých parodických detektivek, která mi přijde ještě zábavnější. A to díky většímu prostoru pro postavu komisaře Juvea (skvělý Louis de Funes), který rozehrává skvělý koncert jak ve vlaku, tak na vědeckém kongresu v Římě a tak nádherně si užívá ocenění. A ten maškarní bál! Jean Marais má zajímavou trojroli. Jednak klasicky nepolapitelného padoucha Fantomase (s hlasem Raymonda Pellegrina) a nezdolného novináře Fandora. Nově také profesora Lefévra, autora objevu, který se chystá zneužít Fantomas. A tak začíná přehlídka převleků, masek, pastí, honiček, bitek, únosů a útěků. Samozřejmě komisaře doplňuje jeho asistent Bertrand (Jacques Dynam) a Fandora jeho půvabná snoubenka Héléne (Myléne Demongeot) a nově Helenin malý bratr Michel (syn Louise, Oliver de Funes). A ti všichni se nakonec ocitají na tajném Fantomasově místě, kam jsou uneseni. Ale důvtip, práce unesených a improvizace je z toho vyseká, aby zase mohl propuknout závěrečný karneval honičky, kdy Juve s Fandorem chytají Fantomase, který opět uniká, aby se pak znovu objevil. Nádherně zurčivá zábava, která je vtipná svoji hrou a nadsázkou. Která baví a hřeje zároveň jako úsměv, či jako teplý smích půvabné Héléne, je neposedně rozverný jako Juve, je tvrdošíjně důvtipný jako Fandor a mrazivě nebezpečný jako Fantomas, když se zlobí. (09.11.2010)