Grand restaurant pana Septima

Dokud se děj filmu odehrává v restauraci, je našláplo na jeden nejlepší film z Funesem vůbec, bohužel pak laťka mírně spadne, ovšem díky vynikající živelné komice Funese ne o mnoho a i kvůli skvělé zábavě odpustím trošku naivní pointu příběhu . Dokonce mám chuť začít navštěvovat místo restaurantů, grand restauranty. (29.10.2006)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)

První polovina filmu je naprosto perfektní. Funes coby krutý zaměstnavatel terorizuje své zaměstnance a vede je k tzv. dokonalosti. Aby byli chloubou francouzské gastronomie. Je to skvěle vymyšleno a dohnáno do krajnosti. Pan Septim si své šéfofství náležitě užívá a většinu zaměstnanců dohání k zoufalství. Prohřešky si zapisuje a když je toho moc, shromáždí zaměstnance k společném nácviku obsluhy ve své kanceláři. Nikdo se mu nedokáže postavit. Pouze do kuchyně se bojí, tam panuje šéfkuchař. V druhé půli následuje zápletka s únosem prezidenta, ta už není tak dobře dotažená, ale pořád je to skvělé. Určitě jedna z těch lepší komedií s Funésem. Opět výborný Filipovského dabing. 85% (30.06.2014)

Slabší kousek z de Funésovy filmografie. První polovina se nese ve znamení jeho živelné komiky, střídají se převleky a paruky a film sice nevybředne z poměrně monotonního ducha, ale na překážku to nebylo. Druhá polovina je však propad, který postrádal smysluplnost, gagy prakticky žádné, jen se to celé zbytečně shazovalo nasazenou trapností. Druhá polovina připomínala lacinou nálevnu, kde se podávají uleželé utopence, než nějaký luxusní podnik s předraženým menu. De Funés to spasil jak se dalo. 40% (16.06.2013)

O neschopnosti krytej radom ľudí závislých od neschopnosti samej - tá im je chlebodarcom. Možno tento film pre mňa neobsahoval takú dávku humoru na akú som pri Funesovi zvyknutý, no v rámci epiky je príbeh atraktívny. Zahŕňa totiž nie len prvky komédie, ale mieša a aj s akčným a kriminálnym podtónom okoreneným hláškami a znalecky vykonštruovanými situáciami. (27.12.2013)