Reklama

Reklama

Pan Guillaume je nesmlouvavý muž, geniální podnikatel a tvrdohlavý manžel. Paní Bernadette je energická žena, neméně tvrdohlavá manželka a náruživá zahradnice. Jejich manželství je věčný souboj technického talentu a podnikatelských schopností a lásky k přírodě. Stačí jedna výhodná zakázka od Japonců a život paní Bernadette se obrátí naruby. První to "odnese" její zimní zahrada - co se dá dělat, přece svého muže miluje, ale když se obráběcí stroje dostanou i do její ložnice a ona má spánek vyměřený na minutu přesně, vyrazí do protiútoku. A pomsta zklamané manželky stojí rozhodně za to. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (211)

martins 

všechny recenze uživatele

Mírné zklamání, přes výborné obsazení Funés, Girardot a Guiomar film nedosahuje kvalit předchozích filmů ze 70.let jako je Pošetilost mocných nebo Křidýlko nebo stehýnko. Začátek je svižný, hlavně scéna s Japonci dobrá, ale poté se film začíná odvíjet jen o továrně a výrobě strojů, které se střídají s krátkými momenty, kdy se Funés věnuje práci starosti a volební kampani na své znovuzvolení. Celkem 75%. ()

Jiří K. 

všechny recenze uživatele

Pro mne jasně nejlepší komedie Funese a jedna z nejlepších komedií vůbec. Patří do mých TOP 20. Nabitá hláškami až po okraj. Výborná skeč je, jak si na maškarním bále nasadí masku sebe samotného. Vše v tomto snímku je aktuální i dnes, nota bene zde cítím určitou parafrázi se současným děním hlavně u nás v ČR. Viz jasný střet zájmů mnoha politiků (nejen komunálních). ()

Reklama

ondrula 

všechny recenze uživatele

Podle mě poněkud slabší. Funesovi jako by docházely síly a nedokáže toho vzteklouna v sobě dostatečně expresivně vypustit ven. Jeho manželství s Bernadette je opravdu podivné, protože ačkoliv jí dle svých slov nade vše miluje, neváhá jí opakovaně zničit jedinou radost jejího života a doufá zřejmě, že mu to jen tak projde. Veškerá komičnost se vlastně omezuje na to, jak je průmyslová výroba postupně zaváděna do domácnosti továrníka a jeho ženy a jak se tito v tom kraválu pokoušejí žít. Je to svým způsobem komické, ale je to i ostře proti zdravému rozumu, protože v takovém případě krajnosti by přeci továrník šel bydlet i se ženou na hotel. Film obsahuje i samoúčelné klaunské gagy, typické pro komedie 70. let, jasně je to vidět na scénce s vypisováním šeků. Divákovi hlava nebere ani (před)závěrečnou scénu, kdy se přiřítí ředitel banky s očima navrch hlavy, že šek, kterým byla zaplacena mamutí průmyslová zakázka, nebyl kryt a to vede k továrníkovu bankrotu; přitom každý aspoň minimálně protřelý průmyslník ví, že do výroby se pustí až tehdy, kdy bude mít uhrazeny náklady výroby. Kdyby se každý spolehl na to, že zákazník se jednou ustrne a zacvaká objednávku, to by to vypadalo... ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Má to aj svetlé miesta, ale z funèsoviek iba taký priemer. Súboj honba za majetkom verzus záchrana manželstva je dotiahnutý až za hranicu absurdnosti, čo sa v niektorých francúzskych komédiách stáva. Heslo šialeného zamestnávateľa Plná zamestnanosť akoby som už niekde počul, a k tomu voľby ako čerešnička, nech je obraz kompletný. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

No, nemůže se líbit všechno všem, bylo by to divné. Tohle holt není můj šálek čaje, ač jsem tomu dala druhou šanci, stejně to neklaplo. Tento druh humoru mi není blízký, nedokážu se smát tomu, když někdo někomu vrazí prsty do uší nebo jinému zničí desítky hodin práce na zahrádce či ve skleníku. Hodnocení ponechávám beze změny (2014). ()

Galerie (44)

Zajímavosti (6)

  • V roce 1979 získal snímek cenu Zlaté plátno na stejnojmenném německém festivalu. (dydy79)
  • Natáčení probíhalo od listopadu 1977 do ledna 1978, pařížská premiéra se konala 22. března 1978. Jenom v Paříži za první týden promítání vidělo film více než 200.000 diváků, v celofrancouzském srovnání za rok 1978 se film dostal na třetí místo a v kinech jej zhlédly více než dva milióny diváků. (argenson)
  • Ihned po začátku natáčení se ozval režisér Jean-Pierre Mocky, že námět filmu se velmi podobá scénáři, který on sám krátce předtím Funèsovi nabídl. Funès měl sice o námět zájem, film ale začal realizovat osvědčený tvůrce komediálního žánru Claude Zidi. Mocky se nevzdával a kvůli autorství námětu podal žalobu k soudu, probíhající proces pak ohrožoval celé natáčení. Mockymu se sice nepodařilo dosáhnout stažení filmu z distribuce, u pařížského odvolacího soudu nakonec ale dosáhl finančního odškodnění ve výši 350.000 franků. (argenson)

Reklama

Reklama