Lilja

Hned první scéna, oživená hudbou Rammsteinů, slibuje moderní a drsný film, jenže Lukas Moodyson se drží při zemi a vcelku nenabízí žádné formální ani obsahové zpestření. Jako by chtěl natočit film realistický, ale ne naturalistický, film o hnusných věcech, ale přitom film vizuálně pěkný, film pro otrlé diváky, ale přitom pro všechny. Lilja neopatrně osciluje na mnoha hranách. Touha praštit nás do oči nepřikrášlenou skutečností se bije s melodramatickými gesty (roztrhání matčiny fotky, vyhození „špinavých“ peněz), nevěrohodným chováním postav a mimořádně špatnými hereckými výkony. První hodina zcela postrádá nějaké drama, jde o násilné vršení „škaredých“ pravd o světě „tam někde na východě“ (ač vlastně za humny), bez náznaku změny jedním či druhým směrem. Teprve po přesunutí děje do Švédska začíná vše neodvratně směřovat k na začátku naznačenému tragickému konci. Ale ani s ním nepřichází žádoucí katarze, naopak budí nechtěný smích (umělá křídla jako znak padlých andělů a naivní představa „co kdyby…“). Lilja chce být současně dokumentem a dojemným příběhem jedné dívky, ale vlivem své vlastní urputnosti nedokáže být ani jedním. Sledoval jsem ji bez zájmu a svým vyzněním mě z letargie nevytrhla, naopak přesvědčila, že je lepší sedět doma na zadku a o zbytek světa se nestarat. 55% Zajímavé komentáře: Radko, rawen (06.02.2008)

Tenhle film mi opravdu znamenitě zkazil náladu. Myslím tím, že v dobrém. Ukazuje nám opravdu drsný život ruské chudiny. Opravdu bych nechtěl nikdy žít v Rusku, u nás je taky bordel, ale tam...Hlavní představitelka je krásná neznámá herečka. A velmi dobrá herečka. Hlavně výkony protagonistů film vyzdvihují hodně vysoko nad průměr. (21.11.2004)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Efekty 5/10/// +moderní hudba, realistický náhled, hlavní představitelka -zhruba od druhé poloviny docela vyhaluzené (její představy, sny), trošku rozvleklé a bez pořádného spádu/// Ze začátku se to tváří jako moderní teen film, jež se však brzy změní v drama. Film je syrový a depresivní, přesto mnohdy jen naznačí scénou, ale již ji nedotáhne. Začátek slibný, ke konci již průměrné. Možná zbytečně moc dlouhé a každopádně jsem čekal víc./// Celkem 60%/// (07.10.2008)

Lucas Moodysson se režijně snaží o vyprávění naturalistického příběhu, který by dokázal diváka patřičně šokovat, ovšem to se mu nedaří zejména z několika důvodů. Tím prvním je zcela jasně scénář, který si napsal sám. Zatím co ve snímku samotném tlačí na pilu - ne však nijak výjimečně -, ve scénáři se spíše drží pozadu, čímž vzniká nepěkná inverze. Příběh začíná vcelku slušně, nechává diváka naskakovat do rozjetého vlaku a snaží se zapůsobit vykreslením života v chudých částech Ruska. To se mu daří jen do chvíle, než Moodysson ve svém scénáři začne vršit jeden nekonstruktivní prvek za druhým (obvinění kamarádky z prostituce a následné jednání zbytku obyvatel) a díky některým nevěrehodným částem též značně podlamovat uvěřitelnost příběhu. Chvíli se až nepříjemně dlouho zaměřuje na detaily, zatímco za okamžik vypráví některé části zkratkovitě. Lilja je až příliš pasivní hrdinka a nechává se vláčet životem do všech jeho temných zákoutí, aniž by projevila byť malou snahu logicky zauvažovat a něco s tím udělat. Po přemostění do druhé části děje, odehrávající se ve Švédsku přichází na řadu to, na co jsme dlouho čekali. Lilja se dostane tam, kde by nikdo skončit určitě nechtěl. Mimořádně drsná část je však oprostěna od veškerých emocí a působí tak nějak všelijak... Z Moodyssonovi režie je až příliš cítit snaha o uměleckou působivost, která celku vůbec nesvědčí. Z příběhového hlediska je tento snímek velmi dobrý, mladá Lilja zůstane sama v Rusku, matka se jí - nejspíše vlivem současného přítele - vzdá a ona je tak nucena starat se o sebe sama. Jedinou společností jí je mladík, vyhozen z bytu, který čichá lepidlo a marně se snaží někam zapadnout. Z témné situace ji vytáhne movitý přítel, který se zád být splněním snu. Lilja podlehne svým touhám a představuje si svého nového přítele jako anděla, který ji pomůže stanout na vrcholu. Je jím odeslána do Švédska - příčemž stejně jako jí matka i ona opouští toho jediného koho má -, kde by si měla vytrháváním zeleniny vydělat mnohem více než lékař v Rusku za rok. Jenže ouha, ve Švédsku na ni sice čeká nový zaměstnavatel, jenže se ukáže, že místo bohatého zelináře se jedná spíše o pasáka, který to s ní rozhodně nemyslí dobře. Nakonec ještě tvůrci přidali symbolické poselství z andělíčky, které bohužel působí spíše směšně, než aby dokázalo dojmout. Můžeme jen doufat, že se panu Moodyssonovi ještě někdy podaří natočit natolik dobrý film, jakým byl i u nás uvedený Fucking Amal. (16.02.2008)

Drsné, pravdivé. Švédský režisér Lukas Moodysson si vydobyl renomé slibného talentu hned svým celovečerním debutem Láska je láska, kdy si divák užil poměrně sympatickou atmosféru i otázky křehkého dospívání bez přikrášlování. A právě žádnou idylku nelze očekávat ani od tohohle depresivního dramatu. Představuje (zejména ruční kamerou) dívku žijící v nižších třídách v Rusku. Když matčin nový přítel oznámí, že odjíždějí do Spojených států, Lilyu přepadnou vize světlé budoucnosti. Záhy se ovšem dozví, že hodlají vycestovat bez ní. Jakmile si začne vydělávat vlastním tělem, z obrazovky ještě víc dýchne patřičná šeď a deprese. I tak se dočkáme občasného nevěrohodného chování postav i několika příběhových škobrtnutí. Tři až čtyři hvězdy. (10.09.2022)