Lilja

Drsné, pravdivé. Švédský režisér Lukas Moodysson si vydobyl renomé slibného talentu hned svým celovečerním debutem Láska je láska, kdy si divák užil poměrně sympatickou atmosféru i otázky křehkého dospívání bez přikrášlování. A právě žádnou idylku nelze očekávat ani od tohohle depresivního dramatu. Představuje (zejména ruční kamerou) dívku žijící v nižších třídách v Rusku. Když matčin nový přítel oznámí, že odjíždějí do Spojených států, Lilyu přepadnou vize světlé budoucnosti. Záhy se ovšem dozví, že hodlají vycestovat bez ní. Jakmile si začne vydělávat vlastním tělem, z obrazovky ještě víc dýchne patřičná šeď a deprese. I tak se dočkáme občasného nevěrohodného chování postav i několika příběhových škobrtnutí. Tři až čtyři hvězdy. (10.09.2022)

Neveselá paneláková postkomunistická realita, kde sa všetko dobré z čias optimistického budovania rozpadlo, všetko zlé zostalo a veľa dobrého ešte neprišlo. Čo zostáva osamoteným dievčatám ako Lilja, ktorú navyše opustí matka s milencom, ktorému prívesok v podobe dospievajúceho dievčaťa príliš nevonia. Teta, ktorá sa stane jej poručníčkou, sa na ňu totálne vyprdne, ponechajúc ju po výmene bytu v poloplesnivej kutici. Peniaze sa pomaly míňajú a ostáva len vlastné telo ako prostriedok obživy. Jediná blízka bytosť je malý chlapec z ulice, čmuchajúci lepidlo. Ako vybŕdnuť z tohto svinstva? Riešenie, zdá sa má v rukách sympatický mladík, ktorý Lilju po jednom nočnom ťahu zoberie autom, zaľúbene ju navnadí na brigádu vo Švédsku, zaobstará i falošný pas. Naivka Lilja sa teší. Výstižne zobrazená šedivá realita panelákových komplexov. Niektoré osudy ľudí v nich žijúcich bez existencie sociálnej siete často končia v sieťach úplne inej spoločnosti. Drsné, výstižné, smutné. (23.02.2005)

Neobvyklý film, ke kterému jsem si dokázal během chvíle udělat velký vztah. Jenže časem to začalo uvadat, a samotný vrchol už mě absolutně nepřekvapoval. Na druhou stranu, to tak zlý taky není, mohlo by bejt daleko hůř. Zásadní ale na tomhle filmu je, že se odehrává v jedné zapomenuté čtvrti kdesi v obrovském Rusku. Na západě maj holky problémy s tím, co si koupí, a ona je ráda, že vůbec žije. Je to těžký si představit, kór když to neznám ze skutečnosti. Ale tenhle film mi to podle mě ukázal dost syrově i když mohl přitvrdit. Určitě mě dál potěšila hudba. Dlouho jsem ve filmu neslyšel Rammstein a nějaký ten ruský trance. Proto i v tomhle případě hodnotím kladně. Ale víc jak tři hvězdy tomu stejně nedám. Poslední půl hodina a příjezd do Švédska už byly trošku mimo. Krom toho nechápu, proč film je v koprodukci Švédska a Dánska, když se celý odehrál v Rusku, s ruskými herci a ruskou mentalitou. Divnejch věcí je na tomhle filmu ale víc. To ale neznamená, že je nějak extra špatný. To určitě ne, jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. (15.03.2010)

(upozorňuji, že můj komentář je spoiler, ale jinak jsem napsat nemohl..).---- Copak z Dánska může přijít dobrý film? Tohle je přímo definice infernálního kruhu. Zde není jediná kladná postava mezi dospělými, zde nejsou církevní nebo státní sociální institutce?. Tvůrce si libuje ve vykreslení totální pozemské beznaděje a zároveň může navozovat lživou iluzi, že sebevražda je vstup do ráje. Z tohoto úhlu pohledu by film zasloužil hodnocení odpad. Ta hvězdička je za autentické exteriéry v Estonsku, upozornění na novodobé formy otroctví (které se nijak zvlášť neliší od otroctví ve starověku) a výborný herecký projev Oksany Akinshiny.... (24.11.2010)

No je sice fakt, že se hlavní postava chová někdy trochu na přesdržku, ale není to až tak hrozné, navíc je to holka že jo. Vzhledově se celkem podobá někomu, koho znám a i to pomohlo k výraznému přilnutí k hlavní postavě. Část v Rusku je určitě kvalitnější, Andrej je velmi slušný chlapec, nicméně ve Švédské části stojí určitě za zmínku střihy na souložící chlapy, to by si měla pustit každá holka, která by začla uvažovat o kariéře kurtizány. Předvídatelné možná, ale jak jinak udělat reálně působící film? (18.03.2008)