Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (776)
Mozem to pozerat kazdy den a kazdy den v tom filme objavim nieco, co som predtym nepostrehla. Co sa vizualnej a zvukovej stranky tyka, je to cista hypnoza. ()
Je to jako jedna dlouhá úzkostná haluz, při které má člověk pocit, že z ní snad ani není probuzení. ()
Stalker je pozoruhodné dílo. Přestože má takřka nulovou dramatickou linku, za každým rohem klame divácká očekávání (alespoň já neustále čekala nějaká nadpřirozená zjevení) a střihač se z té depresivní industriální krajiny zřejmě oběsil, jakousi zvláštní magií nedovoluje odtrhnout oči. Nakonec zanechává hlubokou impresi, kterou nelze hodnotit níže. Alexandr Kajdanovskij podává v roli stalkera intenzivní emocionální výkon. Můj první Tarkovskij a už jsem zvědavá na další setkání. ()
Nesmírně zajímavé dílo, které je skutečně nutno si vychutnat v náležitém rozpoložení. Předlouhé záběry a scény spolu s prostředím bytu, baru, Zóny vytvářely úchvatnou atmosféru a relativně dlouhá stopáž vůbec nevadila. Snad jen ta hudba mohla trochu lépe dokreslovat, ale samozřejmě i ticho vytváří potřebný efekt. Materiálu k zamyšlení je zde skutečně mnoho. Cesta Profesora, Spisovatele a jejich průvodce Stalkera tajemnou Zónou, až nápadně předznamenávající budoucí Černobyl, je protkána mnoha polemikami a otázkami, i když přece jen zástupce víry Stalker v Tarkovského očích boduje. Odnáším si ze Stalkera určitě výjimečný zážitek. ()
Dielo, ku ktoremu sa urcite este vratim. Nepovedal by som, ze je to film, ktory sa neda pochopit, akurat ho kazdy vnima inak a odnesie si z neho to svoje. Treba si len najst 2,5 hod. casu, kedy nebudete nicim ruseny a sustredeny sa do toho uplne ponorit. A nieco to vo vas urcite zanecha. 90% P.S. Moja chyba bola, ze som to pozeral na notebooku, niekolkokrat pauzol a riesil popri tom aj par inych veci. Na dalsie zhliadnutie to uz urcite neurobim a verim ze ma to zasiahne este viac. ()
Můj první Tarkovskij. Vůbec nevím o čem to bylo, ale vím, že to bylo úžasný. Hypnotické dlouhé záběry způsobily, že jsem měl bulvy přilepené na obrazovce. Musím to vidět znovu. ()
Dlouho jsem to odkládal, ale nakonec jsem prošel Zónou... Jako bych absolvoval tříhodinový zazen! Věřil jsem a věřím... ()
Industriálny art house film - typický vychodoeurópskej kinematografie - je to sci-fi v štýle Mechanického pomaranča. Hlavná postava Kaidanovski sprevádza intelektuálov Grinka a Solonitsina po "zóne" - oblasti, kde neplatia fyzikálne zákony - a chcú dosiahnuť "Izbu" ktorá splní prianie každému kto do nej vojde. Tarkovského štýl znižuje tempo filmu, no nie tak aby sa vám zdal príliš dlhý. Najväčším nedostatkom filmu je malý prínos, dokonca s minimom dialógov, tarkovski našiel spôsob ako oživiť zónu ktorú si Kaidanova postava budovala. Záverečný záber je úplným odrovnaním (tým myslím, že je skvelý) a Artejevovou soundtrack doň dokonale zapadá. ()
Když budete mít otevřené oči, tak patrně neprohlédnete vším (tj. neuvidíte binární kód Matrixu, neprozříte), ale alespoň můžete nalézt odpověď na otázky, které tíží Vaši existenci z části. To bychom mohli v konečné fázi nazvat životní moudrostí. Někdo může odpověď na otázky najít sám, někdo potřebuje průvodce, který ho dovede na místo (vzdělání, víra, životní smysl,...), které bude barevné (plné odpovědí, inspirace,...) a v oné nešedi jsou pak odpovědi na otázky lépe rozpoznatelné, čitelnější (Nemůžu se ubránit banální analogii s matematikou. Prozření vidím v nalezení předpisu - funkce světa v n-rozměrném prostoru, kdežto životní moudrost jako velkou množinu hodnot /která ten předpis nezná, ale zná dostatečný počet funkčních hodnot, popř. aproximativní funkci, která se zákonitostem života-vesmíru přibližuje/). Ale stále platí, kdo nechce slyšet, neuslyší a kdo nechce vidět, neuvidí. Takový člověk (člověk s nedostatkem pokory) nemá z "vyššího principu" právo žít, je vyšší silou eliminován (zákony, boží trest, ...), popř. ti, kteří nemají odvahu hledat v nebezpečných vodách neznámého, se musí smířit s šedavou mimozónovou, avšak bezpečnou, oblastí - všední realitou. ____ Jeden den filmový je jedním životem jednotlivce, který na své pouti čelí životním překážkám a neustálým změnám. To, co bylo bezpečné v jeden čas (zóna žije), nemusí být bezpečné jindy (změna politického režimu apod.). Platí univerzální princip, že dvakrát do téže řeky nevstoupíš (nikdo nechodí v zóně stejnou cestou) a proti šipce času nemáme možnost jíti (nikdo nechodí v zóně stejnou cestou zpět). ____ Abychom prohlédli ve světě odpovědí, potřebujeme na problém shlížet komplexně (jak do šířky, tak do hloubky), očima přírodních věd (vědce), humanitních věd (spisovatele) a věřícího (stalkera) zároveň. Avšak přesto nedosáhneme vnitřního klidu, harmonie, nirvány. Ta nejniternější touha, vepsána v našem genetickém kódu, nám bude zapovězena, pakliže budeme hledat odpovědi ve vnějším světě a ne uvnitř sebe sama. (Nehledě na to, že vnější svět, je díky rozvinutému poznání, čím dál složitější a obsáhnout vědění v daném oboru, natož v několika, je výsadou mála vyvolených (univerzální polyhistorové vymřeli na konci osvícenství). Veškerý rozvoj, díky chaosu, který v sobě zdánlivě má, vytváří mlhu, která zastírá silné (důležité) procesy každého života. A zpětný odraz do světa vnitřního je rozptýlen, což způsobuje psychické problémy. Poněvadž v dnešní době není čas počkat, až mlha opadne.) ____ To, co od filmu či osobních zážitků (či cokoliv smyslově uchopitelného) čekáme, je poznání života či jeho zrcadlení a Tarkovskij nám během 163 minut napsal jeho definici. Je na nás, které věty na základě implikace napíšeme, abychom barevnost světa v našich očí viděli v co největším počtu odstínů.____ To, co Tarkovskij vytvořil, bych nazval nefalšovanou filmovou hypnózou (kvůli té hutné, nezaměnitelné, mysteriózní, až mimosmyslové atmosféře). Bylo mi vážně ctí. ()
První půlka mě celkem bavila, u druhé jsem chvílemi usínal, ale nakonec jsem to dokoukal. Mohlo z toho být celkem dobré sci-fi, kdyby se tam ovšem něco dělo. Ale to asi nemůžu čekat od poetického filmu. Pozitivem je výborná depresivní atmosféra. Jedna z posledních scén mi úplně připomněla Černobyl. ()
Někdy "básník" nemusí chtít říci svým dílem vůbec nic. Dílo umělce, jehož zvláštní vidění světa je spíše šílené, než originální. Jeho vyjádření stavu věci, ve kterém artový nadšenec hledá nevyřčené myšlenky, jenž obohatí náš duševní rozhled, či úhel pohledu na lidské bytí. Já spíše vidím ubíjející a nic neříkající nudu, jenž mne sice dvakrát výborně uspala, nicméně nic po ní nezůstalo. Stejně na mne působí i přenos z poslanecké sněmovny. Jednu hvězdu dávám za to, že jsem jak ten debil vydržela do konce a čekala, co z toho"vyleze". Nic, ale musím přiznat, že jistá atmosféraa to i díky bizardně skvělým hereckým výkonům a zvláštní kameře tu byla. S jistotou však můžu prohlásit, že podruhé mne k tomu nikdo nepřemluví za méně jak 500,-Kč/hod. ()
Filmová symfonie. ()
první dojem byl popuzenost z podbízení se intelektuálskému publiku. Zpětně musím uznat, že se mi obrazy z filmu zaryly docela hluboko....a vzhledem k tomu že film je v prvé řadě vizualní umění mi snad ani nevadí, že jsem z něj nepochopil ani ň :) - (3.11.2006 - po třetim shlídnutí: připoju se ke komentáři Mr_Loba: !) ()
Nádherné filosofické uvažování nad způsobem a smyslem života a víry. Setkáváme se zde se třemi diametrálně odlišnými postavami - spisovatelem, vědcem a stalkerem. Všichni jsou to již postarší muži, těžce zkoušení životem i vlastními pochybami a démony. Spisovatel se ptá po smyslu tvorby a žití. Neví. Pochybuje. Stalker ví, má svého Boha, svou Zónu a věří ve své poslání. je pro něj ochoten riskovat věznění i vlastní život. Vědec mlčí, neptá se. Svět chápe pomocí svých fyzikálních pouček. Zajímavé je, že autor nám předkládá 4 diametrálně rozdílné názory na svět (3 poutníci a stalkerova manželka), žádnému nedává úplně za pravdu, divákovi nechává vybrat, se kterým bude souhlasit, z čího pohledu bude děj sledovat. I když se režisér patrně cítil více spojen s postavami spirituálně zaměřenými... Tito muži vyrážejí do tajemné Zóny... Jaké otázky film klade? Existuje pro lidstvo nějaká naděje? Něco, co by dávalo životu nějaký smysl, něco neměnného, něco vyššího, nějaký Bůh? Zóna je personifikovanou přírodou, nebezpečná, zároveň i nádherná a pohlcující poslední pozůstatky staveb a věcí, které zůstaly po původních obyvatelích... Místo, kde se stalo něco děsivého - návštěva mimozemšťanů, zázrak, nebo jaderná katastrofa? Podle mého názoru je Stalker jedním z nejlepších filmů všech dob. Není to film pro každého. Donutí vás přemýšlet. ()
Nádherný film, filosofická poetika excelentní kvality. Nevím čím to je, ale mnoho podobných filmů lze řadit rovněž do kategorie sci-fi. Je to snad větším prostorem pro fantazii tvůrců? ()
Tento film vás buď pohltí a budete jím nadšeni, nebo vás bude nudit a ani ho nedokoukáte. S knihou bratří Strugackých toho má společného pramálo, ale tu psychologickou sondu do vašeho nitra udělají obě média stejnou. Nikdy na ní nezapomenete... ()
Jsem velice rád, že jsem film shlédl ještě před přečtením knihy. K filmu jsem opravdu neměl žádná očekávání a vůbec jsem netušil o čem bude... Po shlédnutí filmu jsem si ihned půjčil knihu. Nakonec jsem tomu byl rád, zjiistil jsem totiž, že se jedná o dvě naprosto jiná díla, jen se stejným názvem a zdánlivě stejnou katalizační zápletkou... Je to pro mne jeden ze zásadních filmů, co jsem měl tu čest kdy vidět.. Po shlédnutí, jsem prožíval ještě několikahodinový poločas rozklad myšlenek. Je to film, který je psán, jak zkušenost a zamyšlení zároveň. Film, na který se jen tak nezapomíná. Filmově-duchovní zážitek... ()
já nevím co říct :X je to depresivní, ale zároveň krásné, ta příroda s troskami obydlí na mě působila velice kouzelně a tajemně, říkal jsem si, že by to bylo krásné tam být... tam v Zóně... ()
Těžce filozoficky pojatý postapokalyptický(?) film, pro mě bohužel až moc těžce, místy jsem nevěděl, o čem se vlastně mluví. Ale jak píše POMO, nemohl jsem od toho odtrhnout oči. ()