Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (777)
Tohle je přesně jeden z těch filmů, které budu muset vidět ještě jednou, abych se ho pokusil docenit. Tarkovsky používá zajímavou formu, která na vás hned zapůsobí - myslím barevné schéma, které má dvě různé podoby. Je to ale náročné dílo, které vyžaduje vaši pozornost, vyžaduje, abyste přemýšleli. Rozhodně ale stojí za zhlédnutí. ()
První film, u kterého jsem usnul. ()
Něco velkého nebo velké nic? Tak by se asi ptal básník. Před očima se vám míhají minuty a minuty něčeho neurčitého, něčeho do něhož jsou aktéři snímku na 110% zapáleni - v každém políčku filmu vidíte jejich víru a až nebesky mocný strach z okolí, ze zóny, z toho, co je nad námi.. ale věříte vy? To je jediné mínus této filozofické podívané. Anebo plus? Strach z neznáma? Boj z nepřítelem, kterého nemáte možnost vidět? Herci jakoby nebyli herci, oni věří, já ne.. ()
Slavné podobenství podle novely bratří Strugackých sleduje cestu tří poutníků tajuplnou Zónou, kde jsou rozesety nejrůznější nástrahy. Cílem výpravy je místnost, kde se údajně plní nejtajnější přání… Stalker (Alexandr Kajdanovskij) je profesionální dobrodruh, o jehož skutečné povaze svědčí slavný záběr na jeho obsáhlou knihovnu. Další dva muži - Spisovatel (Anatolij Solonicyn) a Profesor (Nikolaj Griňko) - reprezentují touhu po nalezení jistot, ale i uvíznutí v pasti lidské existence, které schází víra… Unikátní dílo nabízí množství interpretací - od politických přes teologické po filozofické. Vypráví mimo jiné o tom, že cesta může být důležitější než její cíl. ()
Mudrování o životě a esoterice mi nesedlo. Tarkovského fakt nemusím. 1) Hraví Strugačtí jsou moji oblíbení spisovatelé sci fi. Piknik u cesty jsem četl. Nicméně depresivní politickou psychoanalytickou alegorii z toho udělal až Tarkovskij. 2) Točit podobné existenciální filmy musela určitě být příjemná změna proti Velké vlastenecké válce. 3) Prakticky vše, co bych chtěl dále poznamenat, již napsal ve svém výstižném komentu gudaulin. ()
7/10 Prostredi predjateho Cernobylu bretri Strugackych nebylo uplne spatne - posledni scenu mam moc rad, ale celkove bylo tempo dost tarkovske=pomale, coz samozrejme nudi i ve chvilich "k zamysleni" ()
Můj první Tarkovskij splnil téměř vše, co jsem od něj očekával. "Stalker" na mě zapůsobil jako hypnotická báseň, strastiplná cesta do nitra našich největších tužeb, při které je lehké se ztratit a kde dosažení cíle nutně neznamená osobní štěstí či odhalení smyslu života (nebo snad ano?). I přes velké množství neznámých dávám 9/10 ()
Nebudu se rozplývat nad filmem, který mě dost nudil. Ale zase nedám nízké hodnocení filmu, který má svoje nesporné kvality. Kvality to má. Ale je to nuda trvající skoro 3 hodiny. Dohnal jsem svůj rest... √ ()
Viděno 2x: Epochální filmové dílo, jež představuje zneklidňující obraz postapokalyptické vize společnosti, jejíž jediná naděje štěstí tkví ve věčnosti tragédie. Dokonalá obrazová kompozice, pomalu se linoucí tempo, nejrůznější příkrasy a (pra)zvláštní dynamické vjemy. Tarkovskij natočil geniální snímek, který může i nemusí být nutně alegorií - znepokojivé podobenství Zóny vybízí k úvaze nad reáliemi doby (např. o sedm let později nastalá černobylská havárie). Stalker je zároveň jako nekonečná studnice filosofických úvah. Rozhodně o něm budu dále přemýšlet. ()
Hodně divné a hodně nebavilo. Chápu, že tenhle film má potenciál oslovit, ale mě minul. Celý film filozofující aktéři v podivném světě s podivným cílem ve mě zanechali dojem, že se zbytečně rozsáhle řeší jednoduchá věc. Nebo holt nevím o čem to bylo. ()
Ten nejpodivnější film co jsem dosud viděl. Nevím o čem byl ale vím že mi to vlastně ani nevadilo. 85%. ()
Popravdě řečeno Stalker mě toho moc nenabídl. Možná by byla lepší knižní podoba. Věčné filozofování táhnoucí se celým filmem bylo tak trochu o ničem, až na pár krátkých záblesků. Vizuální zpracování mohlo ve své době působit zajímavě, já jsem však měl pocit z pohledu dnešního , že v tom sovětským bordelu by mohl člověk najít akorát tak svrab a neštovice:) Dlouho jsem přemýšlel nad celkovým hodnocením a nakonec musí vyjít z toho, že už bych se na to podruhé dívat nechtěl. ()
pro mě byla zóna metaforou života..tak jak je ona v nich(hercích) tak jsou i oni v ní a ona sama se mění dřív, než se člověk stihne otočit..a když se snaži nalézt tu pravou pravdu o životě a člověku, tak zjišťují, že ji ani nechtějí vědět- bojí se jí- bojí se toho, že to, co naleznou, bude pravý opak toho, co čekají, že naleznou..geniální snímek- i postavách. které příběhem procházejí..spisovatel- představitel imaginárního a abstraktního, ale i inteligibilního, který je konfrontován se světem vědce- , jehož vnímání je podloženo hlavně fakty a vůbec věcmi, o které je snadnější se rozumově opřít- přesto mají něco společného a k cíli dojdou, i když jinými způsoby, proto, aby nakonec zjistili, že na něj nejsou vůbec připraveni a že je život připravil o to, aby byli připraveni(nebo-li, že nejsou schopni poznat sami sebe)..stejně jako asi není jednoduchý pochopit tenhle komentář není vůbec jednoduchý chápat tento film.. ()
Neviem ako by som mal tento film nazvať. Filmová poézia. Snímka ktorá je prakticky bez deja je o ničom a zároveň o všetkom. Je to............... ťažko sa mi hľadajú slová nič podobné som ešte nevidel myšlienky troch mužov ktorý prechádzajú cez zónu (čo vlastne nie je nič viac ako opustené ruiny) sú mi naozaj blízke a stotožňujem sa s nimi. Nadchlo ma to ani neviem prečo. Veľmi si cením prácu kameramana a hercov ktorý zahrali každú jednu scénku prakticky bez strihu robilio to naraz na jeden "šup" mohol som si na to oči vyočiť. ()
Vyslovene ťažký film ktorý mi urobil dieru do hlavy a ja ho ani neviem objektívne ohodnotiť. Rovnako ako pomo neviem o čo tu šlo, hodilo by sa druhé zhliadnutie, ideálne v kine. ()
Když jsem se chystal napsat komentář tak jsem se podíval na Andrej Rublev a tam mám napsaný to samý co bych asi napsal tady.. Odsuzovat žánr poetický by se nemělo a kdo to dělá tak, ať se na to nedívá.. Stalker mě překvapil už po hodině, že ta hodina utekla, jak nic a to už něco znamená.. Poslouchat to jejich žvanění celkem o ničem bylo dost zábavný... ()
No, já... popravdě si nejsem jistá, jak tohle ohodnotit, vlastně vůbec nevím, o čem to bylo, nevím, jestli to byla nuda nebo něco naprosto fascinujícího. Možná to je geniální dílo a možná pouze zbytečně protahované nic. Ale přikláním se ke druhé možnosti. ()
Viem, že mnohí majú na hodnotenie tohto filmu opačný názor, ale podľa mňa mu zúfalo chýba dej. Človek sa stráca v spleti obrazov a symbolov, ktoré nie je schopný dešifrovať a zakrátko ho prestanú baviť. Ideu filmu sa dozvedáme až na konci (teda po 2 a pol hodine neurčitého poloprázdna pred očami). Tá záverečná myšlienka je samozrejme zaujímavá, ale nemôže podľa mňa vyvážiť 99% nudného filmu. ()
Pro mě osobně nejlepší film, který jsem od Tarkovského viděl a asi jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Po druhém shlédnutí (s odstupem několika let) musím říct, že tentokrát film vůbec nenudil. Obraz mě totálně vtáhnul a nechal očarovaného od začátku do konce. Nicméně vizuální stránka není to jediné, čím si film umí získat. Filozofické dialogy naznačují mnoho témat o které se film opírá a v přemýšlivém divákovi budou různé myšlenky ještě dlouho doznívat. Nemyslím si, že někdo může tvrdit, že se ve filmu nic neděje. Tarkovskij dokazuje, že měl právo na kritiku montážníků a sám skutečně s mistrostvím buduje napětí skrze dlouhé záběry… Jeden z filmů, který by měl vidět každý, kdo o sobě říká, že ho zajímá film. ()
Odraz existenciální filozofie v ruské kinematografii. Velmi hloubavé, pěkně stylizované, na můj vkus ale přeci jen trochu rozvleklé a místy těžko srozumitelné. Hlavní myšlenku jsem snad i pochytil, ale stalkerovo probuzení v močálu je už celkem silná káva. (510.) ()