Cartouche

Oproti podobným filmům ze stejné éry je to slabota. Zbytečně dlouhé. Film má zvláštní strukturu: první polovina by mohla být samostatný film, proběhnou v ní všechny 3 fáze filmového příběhu (1. Setup 2. Konfrontace 3. Rezoluce). Druhá polovina je prostě divná, není tu jasný záporák nebo nějaký pořádný konflikt kromě Cartouchovo dvoření se urozené paničce, které je ale dost v rozporu s Cartouchovým chováním v první polovině. Naštěstí tam jsou často záběry na dekolt Claudie Cardinale. Bez toho by to byl už úplný propadák. (09.12.2019)

Říká se, že slovo dělá muže. Osobně si myslím, že to je blbost a že muže (a ženu) dělají a vždycky budou dělat činy. Tvoří ho odvaha nebo zbabělost, s jakou přeskakuje nebo podlézá překážky, které nám život staví do cesty ochotněji než budovatel steeplechase, tvoří ho schopnost milovat a přiznat si to nebo neschopnost a zapírání téhož s machistickou pózou toho, pro koho mají city cenu rozšlápnuté sedmikrásky, tvoří ho ochota se smát vždy, všude a všemu včetně vlastní osoby nebo studenočumákovitost nafouklá z čeledi namyšlenovitých, tvoří ho hrdost a odhodlání stát rovně nebo odevzdanost a ohnutý hřbet pod zupáckou botou. Pro Cartouche vždycky platily ty první možnosti, stejně jako pro jeho představitele, i kdyby za to měl zaplatit cenu nejvyšší (a jak mnozí z nás vědí, nejvyšší cenou není náš vlastní život). Nedat někomu takovému maximální ocenění? To bych musela být ještě větší blbec, než jste doufali, moji milí. (05.05.2008)

Cartouche je dobrodružná romantika o jednom legendárním lupiči z francouzské historie. Je to pravdivé a historicky věrné? Asi jako jemu podobný britský zbojník Robin Hood, zkrátka to vychází z legendy. Je to naivní? Někdy ano, jako všichni snílci. Je to spíš taková pohádka? Ano, ideální pohádka pro dospělé. Je to zkrátka film, dobrý film. Navíc s výtečným obsazením. Jena-Paul Belmondo v nejlepší formě, jeho dva kumpáni Jean Rochefort a Jess Hahn a mladá Claudia Cardinálová tvoří fajn zlodějskou bandu. Když se jeden malý zlodějíček dostane k moci, začne mít velké a naivní plány… "všichni budou mít peníze, jídlo a kočáry." Ke svému neštěstí často propadá nenávratně kouzlu žen, což ho vede postupně a nevyhnutelně do záhuby. „Hlavně ať to netrvá moc dlouho!“ Posledních pár vět celého filmu tomu dalo z mého pohledu i vyšší rozměr a díky tomu přistála čtvrtá hvězda. (27.10.2023)

Čest skvělému režisérovi Philippe de Brocovi, který tu už mezi námi není - skonal včera (v pátek 26.11.2004) na rakovinu ve věku 71 let. Bez okolků nejkrásnější z dobrodtužně-romantických filmů jaký kdy byl natočen. Kam se hrabe Angelika, Hrbáč, Černý Tulipán, Tři mušketýři, apod. Kvalitou a vtipem se mu blíží pouze Fanfán Tulipán. Dokonale vykreslena atmosféra staré Francie a v ní šmrncovní Belmondo řádí jako pominutý, jako ochránce chudých zanechávajíc po sobě své znamení v podobě písmene "C". Šermířské choreografie oproti výše zmiňovaným jsou na velmi vysoké úrovni (jak na vostro), scény, kulisy, masky, kostýmy - všechno velmi věrně podchycené a povinný happy end se zde kupodivu nekoná - to mně také potěšilo....prostě, jako když kousnete do jablka, které čerstvé a sladké. (27.11.2004)

Bandité mají krásné a vášnivé Claudie, ale souží se pro chladné katolické maloměšťačky. Tento typ "romatických" příběhů opanoval evropská kina mezi válkami (Jean Gabin jako Pepe le Moko je snad nejslavnější), protože byl milován maloměšťačkami žijící v manželstvích bez lásky a pro peníze. Cartouche už částečně opouští tu teatrální předválečnou tragiku vztahu "maloměšťačka a vůdce podsvětí", a narušuje jí komedií a akcí, ovšem na dvouhodinový film je to pořád málo. A vůbec je tu genderová nevyváženost: my slušní maloměšťaci toužíme zase po krásných a vášnivých Claudiích, ale pro nás se romantické slaďárny netočí. (21.01.2016)