Cartouche

Francouzsko-italská dobrodružná komedie vyprávějící o životě legendárního francouzského zbojníka Louise Dominique Bourguignona, řečeného Cartouche (1693-1721). Do role neohroženého muže, jenž se díky své důvtipnosti a nápaditosti vyhnul elegantně nejedné šlamastyce a který okrádal bohatou šlechtu a peníze rozdával chudině, byl obsazen J. P. Belmondo, jenž zde mohl uplatnit své akrobatické a komediální schopnosti a také svůj fyzický fond a energii. Snímek P. de Brocy popisuje Cartouchovu krátkou vojenskou kariéru, které byla ukončena oloupením starého maršála (L. Raimbourg) a poté jeho cestu za bohatstvím a vysněnou svobodou. Neocenitelnými společníky mu byli v této době jeho přátelé, taktéž uprchlí vojáci vychytralý J. Rochefort, nazývaný Krtek a nepřemožitelný J. Hahn, pomocí nichž svrhl bývalého vůdce podsvětí Malichota (M. Dalio) a sám se postavil na jeho místo. Ženský element, a to velmi půvabný, v tomto dobrodružném filmu představovala C. Cardinale, hrající tanečnici Venuši, dívku, do níž se Cartouche ihned zamiloval. Kdyby se tento francouzský rebel věnoval svým věrným přátelům a své krásné partnerce, mohl užívat svého bohatství, postavení a lidové oblíbenosti mnoho let, on však neodolal pokušení skládat poklony ledově chladné komtese Isabelle de Ferrussac (O. Versois), již poznal ještě před Venuší a jež stála u začátku konce jeho štěstí. Při jedné z šarvátek s armádou byla totiž zastřelena jeho krásná Venuše, Cartouche plný žalu však nezanechal své loupeživé činnosti a v roce 1721 skončil na popravišti. Poutavý a dobrodružný dvouhodinový příběh nejznámějšího předrevolučního francouzského vzbouřence proti šlechtě a vysoké společenské vrstvě a neúprosná křivka jeho úspěchů a proher, jež se dá zkráceně vyjádřit jako vzestup, vrchol, zrada, pád, poprava, se nápadně podobá postavám vyobrazených ve výborném československém seriálu Slavné historky zbojnické od H. Bočana. Údajně značně historicky přikrášlený příběh nemění nic na tom, že Cartouche považuji za nadprůměrné filmové dílo plné šermovaček, jež stálo na počátku Bebelovi výjimečné, nejen komediální kariéry. (03.07.2018)

Snažil jsem se, ale přesto se mi tento film nelíbil. Je pravda, že Belmondovi role drzého darebáka sedí, ale nebaví mne dívat se na filmy, které straní lůze a podsvětí, a naopak karikují šlechtu, církev a neuznávají zákon. Jako dítě jsem to nechápal, ale nyní je mi jasné, proč komunistické Československo vítalo takovou tvorbu ze Západu (Francie, Itálie), rovněž ovlivněného salonním marxismem (podobně viz Robin Hood a podobní hrdinové-rebelové). Zde je nutno podotknout, že dobrodružné francouzské filmy s Jeanem Maraisem jsou lepší, na rozdíl od tohoto mají úroveň a eleganci. (06.02.2008)

Bože, nechápu, proč každý tak vychvaluje Marilyn Monroe. Z téměř stejné generace Claudia Cardinale je / byla milionkrát hezčí baba. Možná byla tenkrát jiná doba, ale z dnešního pohledu mi Claudia přijde jako bohyně a Marilyn jako průměrná ničím extra zajímavá dívčina. Co se týče filmu, tak když se odprostíte od té božské Claudie, zůstane vám i tak naprosto dokonalá zábava. Belmondo je fantastický, některé jeho hlášky jsou kultovní. Bylo to poprvé, kdy zkusil komedii a hned je poznat, že tento žánr mu je ušit na míru. Protože i přes nesporné dramatické kvality, jeho neznámější, nejslavnější a nejúspěšnější filmy jsou právě komedie. (05.11.2013)

Vážení přátelé...halt viděno - hodnoceno ve třiceti, už je to jiné, než v deseti, že... Dialogy hloupoučké, vojáci i šlechta neskutečně připitomělí a jediný chytrý a nejlepší je samozřejmě Belmondo...Jasně, tak to máme všichni rádi, ale kdyby jeho protivníci byli alespoň trochu na úrovni i jeho vlastní klady by pak lépe vynikly. Být úžesným bossem mezi hordou pitomců bohužel není až takové terno... (14.10.2009)

Říká se, že slovo dělá muže. Osobně si myslím, že to je blbost a že muže (a ženu) dělají a vždycky budou dělat činy. Tvoří ho odvaha nebo zbabělost, s jakou přeskakuje nebo podlézá překážky, které nám život staví do cesty ochotněji než budovatel steeplechase, tvoří ho schopnost milovat a přiznat si to nebo neschopnost a zapírání téhož s machistickou pózou toho, pro koho mají city cenu rozšlápnuté sedmikrásky, tvoří ho ochota se smát vždy, všude a všemu včetně vlastní osoby nebo studenočumákovitost nafouklá z čeledi namyšlenovitých, tvoří ho hrdost a odhodlání stát rovně nebo odevzdanost a ohnutý hřbet pod zupáckou botou. Pro Cartouche vždycky platily ty první možnosti, stejně jako pro jeho představitele, i kdyby za to měl zaplatit cenu nejvyšší (a jak mnozí z nás vědí, nejvyšší cenou není náš vlastní život). Nedat někomu takovému maximální ocenění? To bych musela být ještě větší blbec, než jste doufali, moji milí. (05.05.2008)