Režie:
Georges LautnerScénář:
Jean HermanKamera:
Henri DecaëHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean-Paul Belmondo, Georges Géret, Jean-François Balmer, Claude Brosset, Julie Jézéquel, Michel Beaune, Tony Kendall, Catherine Lachens, Juliette Mills (více)Obsahy(1)
Ve filmu Policajt nebo rošťák je Jean-Paul Belmondo přesně takový, jakého ho mají diváci nejraději. Tvrdý, neústupný, trochu samotářský, ale především vždy obklopen krásnými ženami a vždy nad věcí. Do Nice přijíždí inkognito divizní komisař oddělení vnitřního vyšetřování Stan Borowitz, specialista na čistky uvnitř policie. Vše totiž nasvědčuje tomu, že nedávno zavražděný komisař Bertrand byl v úzkém spojení s místní mafií. A není zdaleka sám. Policejní inspektoři Rey a Massard jsou do vraždy přímo zapleteni, je tedy nutné je usvědčit a policii očistit. Borowitz má vlastní netradiční prostředky a postupy a rozhodne se vyvolat válku gangů, která by jako první vydala oba zkorumpované inspektory. Nečekaný příjezd neposlušné dcery Charlotty vše zkomplikuje. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (303)
Belmondo opět předvádí svoji kreaci poldy, který předpisy studuje jen proto, aby věděl, co porušit. V Dobrodruhovi se mi ta poloha dosti hnusila, v Lautnerově filmu (a to má stejné scénáristy) mi je podstatně sympatištější. Stačilo málo - místo pravačky, levačky a bouchačky neváhá vjíždět auťáky do domů, svlékat zločince do naha na veřejných místech, podpalovat bary, převléknout se do smokingu ve stanu, splachovat drogy a ohánět se přitom sarkastickými bonmoty snad ještě zručněji než zbraněmi. Nic nevyšetřuje a film se nám to ani nesnaří namluvit - prostě s uměleckým zápalem, nefalšovanou radostí a grácií originálně terorizuje mafiány z Nice. +++++ Když je třeba, Lautner dokáže i usadit rozvernou náladu filmu a přejít ke zlověstnější, byť ne vyloženě zlověstné poloze, když nechává na scénu vstoupit protivníky-inspektory Raye a Massarda. Pomůže si jazzem (skvěle vybraným), stop-záběry, úsporností pohybů inspektorů a zmizením či omezeném mluveného slova. Funguje mu to. Zvlášť v úvodní sekvenci s neony Printanie, v níž navíc užívá dělený obraz a krátké statické záběry na zavražděná tělaz různých úhlů, postupně se zaměřující na detaily rukou. Umí, když se snaží. +++++ Bohužel však přece jen chybí nosnější fabule, originalita obtěžování se postupem času zmenšuje a únos Borowitzovy-Belmondovy dcery je nejen očekávaný, působí jako monstr klišé a scénaristická bezradnost v jednom. Čímž nechci říct, že by dcera ve filmu vůbec být neměla :) Silné ***. ()
Šarmantní Jean-Paul Belmondo přesně tak, jak ho mám rád - žoviální komisař, nonšalantní svůdník, výřečný a lehkomyslný rošťák, který pro ránu nejde daleko. Řekl bych, že právě v tomto filmu je to zřejmě jeho nejtypičtější role. Takže když se chci nechat příjemně a vkusně pobavit, mám naprosté jasno. ()
Věci, z kterých jsem byl jako kluk zmatený a rozpačitý (míchání komedie s – na tu dobu – brutální hard boiled detektivkou, pochybná morálka hlavního hrdiny, ne zrovna přehledná zápletka, nekonvenční formální finty v obraze), se teď s odstupem času ukázaly být důvodem, proč Policajt nebo rošťák ani po mnoha letech nepřestává být zajímavý. Plus samozřejmě nezničitelné konstanty: Belmondovo charisma, Caterham Super 7 a trumpeta Cheta Bakera. ()
Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. ()
V úvodní scéně nechá Belmondo, s obřím koltem v ruce, vysvléknout z kalhot trojici zlodějíčků, kterým navíc zničí káru. Následuje jeho příjezd autem až do obýváku jednoho z domů. Poté vymlátí hospodu a nechá vyhodit do povětří hernu. Ihned poté s jeho přičiněním exploduje Mercedes... A takhle to pokračuje po celou dobu filmu, ve kterém Jean-Paul předvede své tradiční kaskadérské (i svůdnické) kousky. Navíc je tu pěkná hudba a taky Michel Galabru. Napsat o této Belmondovce, že je nudná, může jen někdo, kdo koukal na něco jiného. Tohle je klasika. ()
Galerie (52)
Zajímavosti (20)
- Rozpočet filmu byl 15 milionů franků. (classic)
- Policajt nebo rošťák byl v rámci roku 1979 čtvrtým nejvýdělečnějším filmem ve Francii. (Chevees)
- Film, na který přichází Stan Borowitz (Belmondo) za svou dcerou a milenkou do kina se jmenuje Bez problému (1975) a režíroval jej též Georges Lautner. (JohnSmith)
Reklama