Před půlnocí

Vypadá to skoro neuvěřitelně. Potřetí vzít dva lidi, zase je nechat před kamerou dvě hodiny jen tak klábosit, hádat se nebo vzpomínat, a opět je výsledkem naprosto dokonalý film. Možná nejlepší z celé trilogie i když pro toto tvrzení (a také pro dokonalý prožitek) je tak trochu podmínkou věk a určité množství partnerských zkušeností. Strhující, úsměvný i dojemný, nabitý romantikou, humorem, emocemi i napětím, a tak pravdivý, že si každou chvíli říkáte, sakra, scénárista musel mít štěnici napíchnutou u nás doma. To prostě nemůže být náhoda. Linklater s Hawkem a Delpyovou odvedli perfektní práci. Dialogy (v autě, u stolu i v hotelovém pokoji) tak dokonalé, že úplně zapomenete, že je to jen film. Plné naprosto precizně vystižených mužských, ženských a partnerských reakcí, odpovědí a názorů, naprosto přesně vystižených pocitů. V každém okamžiku jsem přesně věděl jak se Jesse cítí, protože jsem stejné pocity a situace jako on prožil mnohokrát úplně stejně, a v každém okamžiku jsem v Celine poznával ženu a věděl, co prožívá ona. Dvě hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Prostě jsem do toho spadl, a najednou byl konec a já si říkal sakra, to už je konec?.. já chci ještě. (24.03.2014)

Je to vynikajúca konverzačná romantická dráma, ktorá je už tretím dielom tejto vydarenej série. Má celkom dobrý príbeh o Jesse a Celine, ktorí po udalostiach predchádzajúcich dielov vytvorili definitívne plnohodnotný pár, už spolu žijú niekoľko rokov, majú aj spoločné deti, ale počiatočná iskra už samozrejme trochu upadla a prišlo aj množstvo starostí. Práve sa rozhodli ísť na spoločnú dovolenku do Grécka, aby navštívili priateľov a oddýchli si, ale zároveň prichádza aj čas, aby si všetko vyjasnili. Spracovanie je ale skutočne perfektné, k plnohodnotnému oceneniu je samozrejme potrebné vidieť predchádzajúce diely, vďaka ktorým sú mi tie postavy už dosť blízke a je veľmi príjemné vidieť, ako sa obaja za tie roky čiastočne zmenili, ale aj tak zostali stále veľmi podobní. Opäť tu samozrejme vôbec nejde o nejakú výraznejšiu zápletku, gradáciu deja, postupné pridávanie nových prvkov alebo niečo podobné, štýl zostal totožný, takže je to o konverzáciách na rôzne a väčšinou dôležité témy, ktoré trápia bežných ľudí, ale tentoraz mi to príde také vyspelejšie. Už od začiatku som mal z toho skutočne dobrý pocit, ako keby som trávil čas so svojimi veľmi dobrými známymi, čo sa postupne dielmi vystupňovalo, takže tentoraz si ma to už úplne získalo. Zaostávajú jedine časti s gréckymi priateľmi, ktoré sú tiež stále veľmi dobré, ale na časti, v ktorých ide výhradne o konverzáciu Jesse a Celine jednoducho nemajú. Chémia medzi hlavným duom je perfektná, obe postavy majú svoje vlastné starosti a očakávania do budúcna, pričom ma zaujalo, že ešte prvú polovicu sú spolu stále dosť zadobre, ale postupne sa to už kvôli rozdielnym prístupom kazí, ale stále to má mimoriadne silný náboj. A čo sa týka samotných konverzácií, tak tie sú dotiahnuté snáď až k dokonalosti, inteligentné a pritom vzhľadom na typ postáv aj uveriteľné, nechýbajú tu veľmi dlhé sekvencie bez strihu, takže tú uveriteľnosť to ešte podporuje, nájdu sa tu aj mnohé vulgarizmy a sexuálne narážky, ale ani raz to neprejde k primitivizmu, stále to pôsobí inteligentne, do prebiehajúcich dialógov to výborne sadne a navyše je tu množstvo skvelých hlášok, takže som sa ešte aj nasmial viac, než na väčšine komédií. Vrcholom filmu je pre mňa rozhodne fáza v hoteli, ale či už spoločná prechádza, jazda autom, ale vlastne aj všetko ostatné je výborné. Herecké obsadenie je samozrejme skvelé, Ethan Hawke a Julie Delpy vo svojich životných úlohách a zahrali to úžasne, obzvlášť Hawke sa tentoraz skutočne prekonáva a rovnako aj ich charaktery si ma veľmi získali. Réžia a technická stránka si aj tentoraz udržujú vysoký štandard, takže tu nemám čo kritizovať. Aj predchádzajúce diely sa mi dosť páčili, ale až tento ma skutočne dostal, úplne ma to pohltilo a samozrejme hlavne tie konverzácie a svoje obľúbené postavy som si naplno užíval, takže o plnom hodnotení nemusím ani na okamih pochybovať. Skvelý film. 88% (10.08.2013)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)

U takových snímků se trochu zdráhám napsat to, co mi po jejich zhlédnutí leží v hlavě. Formují se mi tam totiž slova příliš kategorická, patetická. Příliš jasná a oslavná. Dříve nebo později se v reakci na ně ozve člověk, nad jehož názorem nemá cenu mávnout rukou, a vyčte mi, že plácám totální voloviny. Alespoň v některých ohledech si ale oslavnou ódu neodpustím. ___ Netušil jsem, že koukám na třetí díl příběhu, který se mezi dvěma stárnoucími intelektuály odehrává již od roku 1995. Úctyhodné. Snímek si všeho všudy vystačí s pár statickými záběry a přibližně pěti lokacemi. I přes to a přes neustálé (opravdu neustálé) žvanění plyne jako voda. Na dialozích stojí a ty ho drží pevně. Vyhlížel jsem standardní narativní zvraty, srdcervoucí drama a romanticky hysterické veletoče, a ono nic. Gradace se posouvala nenuceně jaksi v pozadí aby následně vykvetla v uvěřitelně nečekané, cynické, vztahem unavené a tiché razanci a domnělé konečnosti. Spousta lidí bude asi trpět intelektuálními náměty rozhovorů, které se snaží tvářit chytřejší, než jsou. Pro mě ale bylo zajímavé sledovat, co se podařilo scénáristům schovat za pochybný obsah debat samotných. Ono nevyřčené vyjednávání vztahů a šachové tahy, které často vystupovaly napovrch. Zdržím se soudu, jako že snímek odhaluje tragickou krásu lidské lásky, která po mladické vášnivosti naráží na realistické mantinely délky vztahu a emoční otupělosti. Snímek k tomu svádí, ale přeci jen nám ukazuje pouze jakýsi ideál. Západní, rovnostářské, vzdělané, (i opravář kol ví, co je to antropolog!) bohaté, tolerantní a moderní smetánky, ze které mnohým může být špatně už jen tím, že ji zobrazuje jako jakýsi skvělý prototyp. I tak jsem ale hltal každé slovo, pateticky se v mnohém nacházel a rád se odevzdal inscenaci. Děj líným tempem posouvaly dialogy, které ale ani na chvilku ale nedaly vzpomenout na divadelní strojenost. Snímek víc než mnohé jiné stojí a padá se zkušenostmi diváka. Uvidíme, kam můj dojem bude směřovat za pár let. (04.12.2013)