Před půlnocí

První dva díly byly skvělým příkladem toho, že se dá natočit film, jehož obsahem je jeden dlouhý rozhovor dvou mladých lidí. Subjektivní pocity a vzpomínky na vlastní prožitky v kombinaci s výbornou prací Richarda Linklatera (a fungující chemií těch dvou) daly vzniknout dílu, jež na poli romantiky a konverzačních dramat řadím k vrcholu. Jistě, někomu nebude žvanění mladé žabožroutky a amerického minibohéma po chuti, hranice je tu tenká, nicméně v mém případě souznění rozhodně bylo. Třetí díl exceluje tam, kde excelovaly první dva - dokud si postavičky povídají (a je jich tentokrát víc), je to zábava, je to inteligentní a působí to dojmem velice schopné a nenucené improvizace. Pak ovšem dojde ke kolizi, titulní dvojka se přesouvá do hotelu a všechno, co následuje, je o ligu níž. Ano, pořád je to chytré, skvěle zahrané, skvěle napsané a skvěle situované, nicméně - zejména v závěru - začíná z dialogu zavánět práce schopného scenáristy, nikoliv dojem věrohodného rozhovoru dvojice, která se stala tak trochu fenoménem. Jsem zvědav, co přijde za dalších devět let. A taky jsem zvědav, zda po druhém zhlédnutí snížím na čtyři hvězdy, které by tu objektivně měly být... (16.11.2013)

Ako môže ďalej pokračovať príbeh, ktorý bol v začiatkoch nevinným vzplanutím, časom dozrel a zanechal si to správne mravenčivé napätie? No len tak, ako na to šiel pán režisér aj tentokrát...Linklater sa vybral istým, rozhodným a logickým smerom. Postavy sa posunuli do inej etapy života, zodpovednejšej, náročnejšej, zrelšej...zrazu to nie je len o nich dvoch, východoch a západoch slnka a okúzlujúcich rozhovoroch. Postavy sú naďalej výborne vykreslené, aj keď k herectvu Julie Deply mám stále malé výhrady a antisympatie, no ako celok film geniálne zapadol do čarovnej vzťahovej trilógie. A týmto filmom je Linklater pre mňa majster záverečných scén :) (26.08.2013)

Takhle kompaktní a výtečně fungující trilogii aby divák pohledal. Třetí dějství již pro mě sice trochu ztrácí ono kouzlo a první půlhodina s ostatními páry mi malinko skřípala. Pak se aleopět rozjede kolotoč výtečných dialogů ze života a ještě uvěřitelnějších emocí. Při dalším shlédnutí (a mírném přiblížení se onomu věku) se na tu pátou hvězdu možná dostanu. (25.08.2013)

Jsem rád, že jsem těch devět let přežil a dočkal se Before Midnight. Linklater mě totálně rozbil a zabil ve mně tu pomalu se rodící cynickou obludu. Zasadit svůj další opus magnum do vyprahlého a prakticky ničím zajímavého Řecka byl geniální tah, díky němuž vynikla síla samotných dialogů. Řekl bych, že Before Midnight by stálo i za těch 118$, jak mylně stálo na lístku. Další cenná lekce o tom, že síla netkví v obrazech, ale v dialozích. (20.07.2013)

Na začátku se pokusím o vlastně zbytečné a oddělím jednotlivé díly od sebe. Před úsvitem byla krásně naivní romantická komedie o dvou mladých plných ideálů, kteří náhodně zahořeli (blouznili), Před soumrakem příběh dvou zralejších dospělých, kteří někam vykročili, ale vzpomínky je táhnou k něčemu, co možná měli udělat (ale neudělali), Před půlnocí příběh dvou lidí, kteří pro vzpomínku změnili svoje životy a udělali to, co si na začátku slíbili nikdy nedopustit. Následkem toho je třetí film nutně nejotevřenější, nejintimnější (existuje tu jen málo tajností a prostoru k předstírání "jsem někým jiným"), nejbolestnější (vrací se v něm mnoho témat, které byly v předchozích zastaveních námětem vtípků, akorát teď už se jim směje o poznání hůř) a zároveň nejvýrazněji sarkastický až cynický. Je to konverzační rozbor všední rutiny, která sem tam ještě odhalí zbytky "intelektuálního sex-appealu", který Jesse a Celine pociťovali, především je to však civilní ponor do banality, únavy a strachu být sám. Před půlnocí překypuje ironií, vnitřní i kontextuální (obsazení nonkonformní pozorovatelky rozkladu tradiční rodiny Athiny Rachel Tsangari do role hubaté řecké ženušky), obsahuje zřejmě nejlépe vystavěný dialog v celé trilogii (scéna v autě), z velké části postrádá papírové šustění předchůdce, který trochu pracně "navazoval". Hladkost hraničící s rutinou (ale tou nejjímavější), kýčovité prostředí řecké idylky neustále srážené drobnými konflikty, obavami i tušením toho, že na konci Před půlnocí už nebude místo pro sen a romantickou zasněnost. Přesto je závěrečná scéna křehce hravá, plná kontrastů naděje, rezignace i humoru, který rozvíjí vztah jedné z nejpozoruhodnějších filmových dvojic poeticky i neúprosně střízlivě zároveň. Linklaterova minimalistická režie opět triumfuje a sází na organicky plynoucí čas občas předělený cézurami smutku / okouzlení, scénář je ještě o něco vybroušenější, vypointovanější a nabitý břitkým vtipem, byť u několika málo scén se opět dostavuje váhání, zda ta malá perlička na dně stojí za velkou hromadu slov. Nechce se mi to dělit, ale když, tak Půlnoc je mi emocionálně i myšlenkově nejblíž. So, Jesse and Celine, later... v další dekádě. (24.06.2013)