Samuraj

Velmi impozantní filmové dílo francouzské kinematografie, v kterém je pouze minimum textů, což je rozhodně přínosem, ostatní ve filmu beze slova sděluje svým přesvědčivým hereckým projevem A. Delon, který ztvárňuje roli zásadového nájemného vraha s propracovanými postupy tohoto specifického oboru, ať již jde o tvorbu alibi nebo tahání policajtů za nos. Když poslední zákazníci nechtějí zaplatit a rozhodnou se Delona zlikvidovat, začne se měnit jejich pozice z objednávajícího na loveného... (19.03.2008)

Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné. (25.12.2020)

"Nemluvím s nikým, kdo na mě míří zbraní.." - "Váš zvyk ??" - "Zásada !!" John Woo kdysi řekl, že Samuraj je opravdu dokonalý film a mně nezbývá než mlčky pokývat hlavou.. Či snad jen stejně symbolicky smeknout klobouk.. Zdá se také velmi zajímavé, že právě takové snímky, v nichž filmaři s pokorou a obdivem k vlastní milované inspiraci, tedy bijákům již známým a slavným, jí vzdávají hold, platí za často ty vůbec nejlepší, a právě osamělý génius Jean-Pierre Melville takovým filmařem, takovým člověkem, byl.. Protože u Martyho to začalo a U Martyho i došlo naplnění, lze znovu mluvit o Osudovém kruhu, stejně přesném a brilantním příběhu o osamělosti a osudovosti, který v jistých okamžicích skýtá tragik(omik)u němé grotesky, a právě zde lze odhalit a pochopit i Samuraje, který pln minimalistických, leč nesmírně silných, antagonismů tu vaši směšnou, navíc naprosto mylně užitou logiku zavírá do klece.. Famózní snímek s jednou z nejpomalejších a nejneakčnějších honiček v historii filmu plný dlouhých objektivů, detailů a nevyhnutelné šedi vytváří napětí beze slov, bez zbytečných keců - Zvlášť to finále si o nějaký patetický proslov vycházeje z konvencí přímo říká.. - bez akce, jako by to byla ta nejjednodušší věc na celém světě.. A minimalistický nečitelný skvělý Delon do toho Melvillova brilantně natočeného a vymyšleného snu báječně zapadá.. Melville je jako malíř, jemuž k dokonalému dílu postačí pár mistrně vedených a promyšlených tahů.. Zkrátka méně je mnohdy více.. Ale já prosím jen více Melvilla !! (03.01.2016)

Před 40 lety bych si asi pošušňával u nadstadardní kriminálky. Dneska si ale spíše uvědomuji, jak je film statický a plný nelogičností. A onen děsně cool Delon, jak tu napsal Rob Roy a milion dalších opapouškovalo, je ve skutečnosti jako kdyby nehrál. To uměl Gabin či Hrušínský, tady si nejsem jist. Inu, když dva dělají totéž ... (28.09.2009)

Film připomínající zdánlivě stojatou hladinu vody, pod jejímž čirým povrchem se skrývá neobvykle silné proudění. Stačí se zhluboka nadechnout, správě se naladit na pozvolné, meditační tempo, které poté ve zpomaleném toku času umožní člověku velmi hluboký ponor. Teprve poté se začnou dít věci. Každý záběr získá na malebnosti, každé gesto v sobě začne nést osudovost a každá lehká změna v odstínu azuru Delonových očí vyjádří to, na co mnohdy nestačí celé tuny dialogů. (17.03.2017)