Režie:
Christian-JaqueKamera:
Henri DecaëHudba:
Gérard CalviHrají:
Alain Delon, Virna Lisi, Dawn Addams, Akim Tamiroff, Adolfo Marsillach, George Rigaud, Laura Valenzuela, Yvan Chiffre, José Jaspe, Álvaro de Luna (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1789, do pádu Bastily schází jen několik dní. Bohaté šlechtice však straší nejen vzrůstající nevole lidu, ale zároveň muž v masce, který po svých loupežích nechává za sebou známou vizitku – černý tulipán. Jediným úspěchem policie je to, že je postrach aristokratů poznamenán na tváři sečnou ranou. Velitel policie má své podezření a nyní jen čeká, že se mu přede všemi potvrdí. Netuší ovšem, že Guillaume de Saint-Preux má mladšího bratra, který jako by mu z oka vypadl. A tak na slavnost přichází „Guillaume“ s tváří a úsměvem nevinného chlapce… Slavný přepis neméně slavné literární předlohy Alexandra Dumase natočil s Alainem Delonem v titulní dvojroli režisér Christian-Jaque. (Česká televize)
(více)Recenze (169)
Na pôvodného Fanfána [tulipána] sa to teda rozhodne ani zďaleka vôbec nechytá, keďže totižto naprosto identický režisér oboch titulov v podobe: Christiana-Jaquea; tentoraz vari vymenil predčasne zosnulého: G. Philipea, za vychádzajúcu, francúzsku hereckú hviezdu v podaní A. Delona, no i napriek tomu som priam presvedčeným zrovna o tom, že sa do úlohy tohto aristokrata: Guillaumea de Saint Preuxa, zrejme príliš extra nehodil, a to konkrétne presne v takom zmysle, v akom sa v podstate i priamo [od]prezentoval v danom titule, pričom hneď stelesnil až dvojrolu! • Jednoducho povedané; z mojej strany sa určite dostavilo »mimoriadne sklamanie«, pozostávajúce najmä zo samotného spôsobu, akým sa vlastne sprístupnil tento konkrétny titul do divákovej náruče, ktorý mi pripomínal niečo na spôsob: „Limonádovej dobrodružnej telenovely s takmer až úplne neznesiteľnými, a k tomu i pomerne dosť naivnými, hereckými prejavmi, prekračujúcimi snáď všetky možné medze v rámci prijateľnej normy, a to ešte i so vskutku hodne plytkým a chabým scenárom, a síce možnože aj ušitým ústrednému predstaviteľovi rovno na mieru, ale popritom všetkom postupnom vnímaní dejových súvislostí, sa každou ďalšou scénou iba čoraz viac prehlboval [môj osobný] pocit absolútnej bezradnosti, že som si neustále v duchu hovorieval; sakra práce, čo je toto za strašnú zlátaninu, ktorá takmer pomaly nemala ani žiadnu hlavu, ba ani pätu!” • Jediné potenciálne plusy aspoňže sú: po a). protagonistov kôň Voltaire; a po b). farebná, širokouhlá kompozícia obrazu v podaní H. Decaëa. ()
Nezapomenutelná role Alaina Delona. Bez nostalgie by možná některý humor a akce tolik nefungovaly, ale i tak to je po půl století skvělé dílo. Autor předlohy - Dumas. Pěkné ženy a pro ženy neodolatelný Delon. Je to vtipné, slušné jsou i šermířské souboje a na rok početí bych čekal větší obtíže se zobrazením dvojrole. Po možná dvaceti letech, co jsem film viděl naposledy, jsem se divil, že mi v paměti kromě závěru nejvíce utkvěla scéna, kde se snad deset minut pěkně tlachá a potom přijde na řadu prozrazení starého rodinného výpadu. Moc hezké. ()
Po Fanfánovi Tulipánovi jsem si pustil i další vzpomínku na mládí, tentokrát Černého Tulipána z roku 1964. Přiznám se, že jsem si jej vůbec nepamatoval a rovnou i dodám, že i teď se mi líbil nejméně. Myslím v porovnání s Fanfánem a Cartouchem. Pořád jde o dobrý film, který vás přenese do kouzelné Francie za tradičním dobrodružstvím jednoho … vlastně rovnou dvou hrdinů. Alain Delon si tady střihl dvojroli. Opět ale musím dodat, že Jean-Paul Belmondo i Gérard Philip se mi líbili více. Alain Delon je jistě výborný herec, do podobné role se mi ovšem nehodí. Jeho občas zasmušilý výraz je vhodnější spíš pro Dva muže ve městě, než na podobného hrdinu. Možná mi taky nesedly zrychlené šermovačky. Možná mi chybělo více humoru, Černý Tulipán často hraje na vážnější notu. Taky mi chyběla postava Noëla Roqueverta a klasická složka s armádou. :-) Jak jsem psal, je to dobrý film. Nicméně pokud si můžu vybrat, volím ze dvou Tulipánů raději Fanfána. ()
Tohle je film mýho dětství. dokonce jsem kvůli němu chtěl nosit takový ty culíky jako můj hrdina. Podle mě je to Delonova nejlepší role (a upřímně řečeno, jako že jsem chlap čistě na ženský, není tu nádhernej?), žádnej jeho film už mě nikdy takhle neuhranul, i když jsem většinu viděl už jako malej. Takhle si tu dobu představuju, hrdinné souboje, zlí royalisti, hodní revolucionáři, Černý Tulipán jako obránce lidu. Semtam štiplavý vtípek na adresu zlýho royalisty. Kdybych měl říct, jakej francouzskej film považuju za nejlepší, dlouho bych váhal mezi Fanfánem Tulipánem (ne ta nová sračka, ale to s Gerardem Phillipem), Černým Tulipánem a Profesionálem (neznalcům Belmondo) a pak bych s kroutěním hlavy postavil na piedestal všechny tři vedle sebe, jako rovnocenné partnery. ()
Komédia z čias, kedy svetu ešte nedrbalo a nič nemuselo byť super politicky korektné. Dnes by už vo filme z prostredia Francúzskej revolúcie museli byť minimálne traja černosi a dvaja Aziati. Kto má rád zrýchlené šermovačky na spôsob mušketierov tak sa určite dobre zabaví aj na Čiernom Tulipánovi. Pre mňa veľmi funkčný humor s kvalitnými kostýmami a nádychom francúzskych dejín, ktoré sú tak špecifické. ()
Galerie (38)
Photo © Méditerranée Cinéma
Zajímavosti (6)
- I když film nemá nic společného se stejnojmenným románem Alexandra Dumase, je zde odkaz na jeho nejznámější dílo Tři mušketýři. V momentě, když Caroline ukazuje Julienovi trik s kordem, říká, že je to dědictví po jejím pradědečkovi, který byl mušketýr a jmenoval se Porthos. (Chevees)
- Inteligentního koně jménem Voltaire hrál bělouš Sultán, kterého trénoval François Nadal (1924–2007), jenž připravoval koně pro mnoho známých nejen francouzských filmů včetně Fanfána Tulipána (1952) či Bena Hura (1959). Sultán se často objevoval v sedle s Jeanem Maraisem – uvádí se zpravidla osm filmů režiséra Andrého Hunebellea (například Hrbáč – 1959, Kapitán – 1960, Ve službách krále – 1961, Fantomas kontra Scotland Yard – 1967). V jezdeckém klubu v Neuilly, jehož koně hrály ve francouzských filmech, na něm jezdily děti, údajně aby se neunavil. (Korsak)
- Snímek vyprodukovalo filmové studio v Nice, vzhledem ke španělské koprodukci ale velká část natáčení probíhala také ve Španělsku, mimo jiné ve starobylých městech Cáceres a Trujillo nedaleko portugalských hranic. (argenson)
Reklama