Le Retour du grand blond
Návrat veľkého blondína
The Return of the Tall Blond Man
The Return of the Tall Blond Man
Režie:
Yves RobertKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Pierre Richard, Jean Carmet, Jean Rochefort, Mireille Darc, Colette Castel, Jean Bouise, Henri Guybet, Yves Robert, Paul Le Person, Michel Duchaussoy (více)Obsahy(1)
Když hraje na housle, je obdivuhodný, když si hraje na agenta, je k popukání. Pierre Richard postrach tajných služeb... Houslista Francois Perrin byl zcela náhodně vybrán v davu na letišti jako vějička, na kterou se měl chytit ctižádostivý náměstek velitele tajné služby plukovník Milan. Ten se totiž chystal intrikami zkompromitovat nejvyššího šéfa a obsadit tak jeho místo. Náměstek Milan strojil na záhadného velkého blondýna ty nejdůmyslnější léčky, poslal na něj svou nejsvůdnější a nejschopnější agentku Christinu a pak už měl jediné přání – zlikvidovat ho. Ale vše se mu jaksi vymklo z rukou: Christina se do Perrina zamilovala a do pečlivě nastražených pastí padali především Milanovi lidé a posléze i on sám... Pokračování veleúspěšné komedie režiséra Yvese Roberta Velký blondýn s černou botou, patří mezi to nejlepší ze zlatého fondu francouzské komedie. (Česká televize)
(více)Recenze (107)
Ano! Jen více charakterního šéfa kontrašpionáže Jeana Rocheforta! Jen více kliček a drsňáckých výstupů Pierra Richarda. Zkrátka parodie na bondovky, kterou kdykoliv rád uvidím. A asi jediný film této kategorie oblíbenosti s Pierrem Richardem. ()
Skoro opak prvního dílu. Bláznivý děj je naprosto neuvěřitelný a navíc více prostoru pro Jeana Rocheforta, který svým suchým způsobem intrikuje, až se mu od huby práší! ()
Oproti prvnímu dílu, působí blondýnův návrat parodičtěji a nejvtipnější perly se tentokrát nenecházejí v obrazových kompozicích, ale v dialozích. Některé scény jsou dokonce velmi totožné s prvním dílem (agenti v bytě, orchestrové finále ), ale jsou dovedeny ještě do větší komičnosti. Vladimír Cosma podpořil ztřeštěnější vyznění filmu rychlejšíma skladbama. V některých scénách připomíná snímek spíše grotesku (karate souboj blondýna s vrátným ), jindy si zase Pierre neodpoustil předvést své skvělé pohybové gagmenství (tanec v pokoji ). Film srší vtipnejma nápadama, originálníma scénkama a chytrým humorem. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $2,200,000║ /60%/ ()
Pierre Richard opět exceluje v pokračování, které se prvnímu filmu minimálně vyrovná. ()
Řada gagů, zvlášť ty, v nichž Richard uniká dík svojí popletenosti z nástrah, je opravdu dobrá. Nejzdařilejší je v tomto ohledu "ukázka karate". Děj filmu ovšem přešlapuje na místě, neboť se potřebuje vrátit tam, kde začal. Zvláště první půle v Riu je ubíjející, jen vrší pokusy o zabití/záchranu a vede ke ztrátě zájmu o dění. Navíc náměstek velitele tajné služby Perrache ztratil svou integritu z prvního dílu, v němž v mezích možností chránil Richardovu postavu a představoval jakési svědomí tajné služby - tady je jednou takový, jindy makový. ()
Velký blondýn s černou botou me nijak zvlast nezaujal, takze jsem od pokracovani nic moc necekal, ale nastesti bylo lepsi nez prvni dil. Pierre Richard byl vybornej, ale jakmile se prevlik za agenta a zacla hrat drsnacka hudba tak to byla dokonalost. Samozrejme ne vsechny forky jsou tak vtipne, ale velka cast byla vyborna (prichod jako agent, cela prestrelka, karate, cteni ze spisu atd.) Skutecne vyborna zabava. ()
Živá definice termínu nastavovaná kaše a suverénně nejslabší scénář Francise Vebera. Možná se pletu, ale mám pocit, že ani Pierru Richardovi se do pokračování moc nechtělo, v beztak krátkém filmu je jen asi třicet minut a ještě víc by mně zajímalo, jak je to s účastí/neúčastí Mireille Darcové. V dobré polovině scén je zabíraná zezadu, jak odchází, jak zdálky mává nebo se pohybuje ve tmě. A její "blízké" záběry zas budí dojem exhumace nepoužitého materiálu z prvního filmu. I krkolomné zdůvodňování, proč a jak vůbec "tajného agenta z leknutí" vracet do hry, je notně přitažené za vlasy. Ale největší chybou je, že Francois tentokrát s tajnou službou spolupracuje vědomě. Tím je popřen celý princip komiky prvního filmu a pár solidních gagů to nezachrání. 30% ()
Jeden z mala pripadu, kdy pokracovani filmu predcilo sveho predchudce (nejspis diky propracovanejsimu scenari). Navrat velkeho blondyna je krasne zabavna podivana postavena na netradicnim richardovskem humoru a parodujici "agentske" filmy. To vse samozrejme podporeno skvelymi hereckymi vykony. A samozřejmě je třeba dodat, že pan ministr je naprostý kretén. ()
Pro mě je pokračování na naprosto stejné úrovni jako první díl...... ()
"Pan ministr je naprostý idiot a myslí si, že jste James Bond, pane Perrine." Dle mého názoru má Bond do Perrina daleko. Neumí totiž tak stylově jezdit na eskalátoru, uhýbat kulkám, vytahovat zaseklý prst z mříže ani střílet si samopalem pod nohy. Taky nepamatuju, že by nějaká Bondgirl měl tak úžasně hluboký zádový výstřih jako Christine. Já jsem se přitom zkrátka bavil, užil jsem si, když Maurice zahnal "mrtvé" gangstery dlažebními kostkami nebo Perrin předváděl své vybroušené karate, ale nejvíc jsem litoval vrahouny Prince s Fešákem, protože ti to schytali naprosto nemilosrdně. Tohle zkrátka není žádný uhlazený Bond, tohle je ranař Perrin a já jeho houslím vyjadřuju hluboký respekt. ()
Příběh je v celku velmi prázdný. Blondýn je všachován do nějaké situace a z té vybruslí vlastním (spíše Morrisovým) plánem, jehož finále se odehraje na koncertě. To je celé. Naštěstí je to obohaceno sérií skečů, kdy Blondýna mají zabít, pak zase že neí, že ho musí chránit, pak zase zabít... Navíc, ten trotl se ze všeho náhodně dostane, ale zas se náhodně připlete do všelijaké jiné šlamastiky. Klasik by řekl, že je to kolotoč gagů a scének na téma falešný agent. Francouzi se v tomto sequelu znovu vysmívají bondovkách a musím říct, že úžasně. Ulička Blondýnovy zkoušky, kdy likviduje nepřátele mávnutím ruky, a nakonec stejně vše poplete a jde doprava a ne doleva, a zaútočí na nic netušícího strážného, patří asi k nejlepším. ()
François Perrin je opravdu jako ten vzpomínaný Otto von Stierlitz. Pokud by tajná policie obsadila všechny východy z budovy, on by unikl vchodem.. Nejen variace Cosmova ústředního motivu nám má naznačit, že sledujeme Blbfingera či Špiona, který mě iritoval, jenže mně tam zoufale chybělo to, co začíná Mireille Darc na konci výstřihu zad jejich úžasných šatů.. ()
Oba filmy o velkém blondýnovi tvoří velice vyvážený celek, kterýmu vévodí scéna na letišti. V té je zobrazena celá škála pocitů francouzského filmu, který se umí po svém bránit a ubránit Hollywoodu. Dozvuk scény s koněm je pak obzvláště humorný. ()
Vtipné gagy tu stále jsou (za všechny ten, kdy je Perrin zahrabaný v písku na pláži), ale oproti prvnímu dílu je to o třídu níž. 60%. ()
„Půjdeme teď spolu uctivě pozdravit našeho nového ministra.“ - „Dřív byl na zemědělství. Je mu pětačtyřicet, má ošklivou ženu a čtyři děti.“ - „Z čehož se dá usuzovat, že je schopen všeho.“ Těžko říct, jestli je Návrat velkého blondýna vážně horší než první film, protože je především jiný. Už není bláznivý, ale s přivřenýma očima uvěřitelný, tentokrát je jen bláznivý. Nikdo ze zúčastněných nicméně naštěstí nepřišel o tu nejdůležitější schopnost - pobavit. A Vladimir Cosma si při křížení motivu Velkého blondýna a Jamese Bonda krásně pohrál. ()
Druhý díl Blondýna trpí všemi neduhy, které si divák jen může domyslet. Dějově se skáče na příliš velkém prostoru a tak po úvodním Riu se dostáváme zpět do Paříže. Mezitím nastávají jednotlivé zvraty, kdy ani na moment není dopředu jasné, zda-li to náš oblíbený blondýn vlastně celé přežije. Vyšetřující detektiv mě zrovna dvakrát nebavil. Zato Toulouse se svým věrným Perrachem stále vymýšlejí kterak si nakonec zachránit zdravou kůži. První díl okypoval velikou lehkostí, kterou již ten druhý ztratil. Humorných situací je poměrně hodně, ale již nejsou tolik zajímavé. První díl je ve své podstatě nadčasovou záležitostí. Druhý díl je zkrátka již jen druhý. 60% ()
..za mne slabší, ale stále je to na daleko vyšší úrovni, než kdejaká současná "komedie" z Hollywoodu... zkrátka milý lechtivý Richard. ()
Už to není jako předchozí, ale když se dělá sranda z předkonalých nadlidí, vždycky se na to dobře dívá. ()
Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii evropského filmu mohl nabídnout. Mám je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Pierre Richard. Po právu jsem si jej zařadil mezi oblíbené herce a na každý jeho film jsem se velice těšil. Během jeho nejbláznivějšího období sedmdesátých let natočil roku 1972 vynikající film s poněkud dlouhým názvem Velký blondýn s černou botou, který jsem v televizi viděl nejméně dvakrát a o dva roku později přišel na svět Návrat velkého blondýna. Abych tomuto špionážnímu snímku mohl dát objektivní počet hvězd a zároveň napsat zasvěcený komentář, po letech jsme si jej pustili doma na naší TV znovu. Znovu jsem tak obdivoval vynikající práci francouzských filmařů, kteří si udělali velkou legraci ze všech tajných agentur a špionážních centrál na světě. Dokázali vše dovézt až do absolutního absurdního humoru a já se tak dokonale pobavil u tak starého snímku, který by mohl některým novějším komediím půjčit pár deka vtipných situací. Vše začalo v pařížské centrále výzvědné služby, které šéfoval plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse, jehož ztvárnil můj oblíbený a zároveň legendární herec Jean Rochefort. Ten byl pozván k novému ministrovi (Jean Bouise), který ho požádal, aby mu přivedl superagenta Françoise Perrina, jehož pochopitelně Udělal to na popud vyšetřovatele Milanovy smrti kapitána Cambraie (Michel Duchaussoy), který podezříval Toulouse z toho, že kvůli případu Velký blondýn spáchal jeho podřízený a zároveň konkurent sebevraždu. Toulouse chtěl blondýna smést ze stolu a tak zavolal ministrovi zprávu o Perrinově smrti, ten si ovšem zatím užíval líbánky s milenkou, kterou byla blondýnka z prvního dílu a bývalá agentka Christina (Mireille Darc). Šéf výzvědné služby tedy za ním poslal své agenty Prince (Hervé Sand) a Fešáka (Henri Guybet), aby blondýna zabili, ten však díky shodě okolností šťastně přežil. Přesto Cambrai navedl ministra, aby požádal o dopravení mrtvoly do Francie pro udělení Čestné legie, takže Toulouse musel uspořádat fingovaný pohřeb. Poté kapitán Cambrai obvinil Toulouse z vraždy Perrina a tak šéf odletěl do brazilského Ria, kde blondýna přemluvil, aby předstíral, že je agentem zpravodalské služby a přiletěl s ním do Paříže. Po příletu Perrin zahrál Cambraiovi přestřelku, aby ho přesvědčil, že je skutečně agentem, což pro men byla jedna z nejzábavnějších pasáží v rámci 81 minut filmu. Nicméně díky postřehu Perrinova kamaráda Maurice Lefebvra (Jean Carmet) Cambrai zjistil, že měl v pistoli slepé náboje. Toulouse chtěl nechat Perrina zastřelit, aby ukončil celou komedii, ale když se to jeho vrahům nepodařilo, naplánoval vraždu na Perrinův večerní koncert, kde celý film vyvrcholil další úžasnou scénou. Druhý díl blondýna byl podle mne ještě zábavnější než ten první, což se u dvojek tak často nestává. S úrovní komedie jsem byl tedy velice spokojen a třeba se někdy na ni zase podívám. Suma sumárum, snímek Návrat velkého blondýna ode mne získal čtyři blonďaté hvězdy ****. Tního orchestru Paulette Lefebvre, která byla manželkou Maurice Lefebvre, který byl Perrinův kamarád. Došlo tak na tradiční bláznivé situace, které dokázaly rozhýbat naše bránice a o to hlavně v tomto filmu šlo. Za pouhých 90 minut pak celý příběh skončil, což mi bylo docela líto, ale naštěstí režisér Yves Robert, který si zde zahrál dirigenta, natočil o dva roky později pokračování, které podle mého názoru bylo ještě lepší, než první díl. Jak vše dopadlo neprozradím, ale rozhodně film doporučuji ke shlédnutí. Suma sumárum, Velký blondýn s černou botou ode mne získal tři černé hvězdy ***. () (méně) (více)