Horký vzduch

Pěkná lokace, pěkný Marvan s pěkným Tréglem, krásný Štěpánek. Asi už chápu, proč je tento herec "pamětníky" tak uctíván. Pokud jde o oba předešle jmenované, dokazují zde, že umějí hrát i přirozeně, bez strojené hereckosti. Přesto je zdlouhavá úvodní komická sekvence tří hrajících si dědků celá jaksi zbytečná a nanicovatá. Teprve když jsem se dověděl, že půjde o něco úplně jiného (a o úplně jinou postavu), uvolil jsem se film dosledovat. Není právě zdařilý. Především nejde o tragikomedii, ale o tragédii umístěnou do nepříliš zábavné komedie. Pokud se film úsporně soustřeďuje na hlavní postavu, je velmi dobrý, také scény v hospodě se rozhodně povedly, bohužel je to celé zasazeno do velmi klišovitě a hloupě zformovaného rámce. Mladý scénárista se patrně doslechl o jistém neblahém sociálním jevu (možná se s ním sám setkal) a dal příslušným postavám patřičně srozumitelné vlastnosti. Bohužel až tak srozumitelné, že nepůsobí právě věrohodně. No a režisér Gajer, matador nejpokleslejších budovatelských a protiimperialistických agitek, zřejmě tehdy pořád ještě jinak točit neuměl. Nevlídná lakotná venkovská snacha je schématická, až to bolí (navíc i s koštětem v ruce vypadá jako na cestě od kadeřníka do kavárny), postava slabošského syna je tak důsledná, že tento syn prakticky neexistuje a celá jejich interakce o otci a s otcem je sotva uvěřitelná. Naznačený dojem umocňuje sousedka, jejíž chování je ze škvárů 50. let jako vystřižené. Na hodnověrnosti nikterak nepřidává, když tři dědkové, poté, co si uvědomí, že jejich známý nemá co žrát, mu přinesou flašku Vermutu a krabičku cigaret. Film sice vypadá dosti odvážně: ukazuje, že v socialistické vlasti může důchodce žít jako nuzák (a praktitcky umřít hladem). Při troše pozornosti se však ukazuje ideová kontinuita s Gajerovou předešlou tvorbou: Zatímco poctivý charakterní dědek (Marvan), užívající s kamarády pohodového důchodu, se holedbá, že byl jen chalupníkem, tak hlavní postava, hladovějící, na alkoholu závislý dědek živořící v kůlně vlastního statku vykřikuje, že jeho "táta umřel v parádní světnici" - jde tedy nepochybně o druhdy zámožnější selskou rodinu (dokonce to vypadá, že dosud samostatně hospodařící, mimo JZD, což v té době bylo stále ještě možné; např. v mé rodné obci takto vydržely 3 rodiny až do pádu komunismu). Celá ta sociální balada je tedy z tehdejšího hlediska pouhý "přežitek". Zvláštní výlad, zcela mimo můj kritický komentář, by pravděpodobně zasloužila figura toho černého psa. (16.01.2015)

Rovně...nabourá...normálně... 1) 24letý Jiří Křižan napsal svůj vůbec první filmový scénář, 42letý spoluscénárista Václav Gajer věc citlivě zrežíroval a 68letý Zdeněk Štěpánek či například 64letý Jaroslav Marvan podali přesvědčivé herecké výkony. K tomu Zdeněk Štěpánek: Jakékoli citové pohnutí, vzrušení, ať je to smích nebo pláč, dostavuje se ne vlivem textu či předepsanou poznámkou autora, ale vlivem hercova vnitřního prožitku, který musí sám v sobě vyvolat._____ 2) Za zmínku stojí společenské vzduchoprázdno, v němž se protagonisté pohybují. Komunikují jen mezi sebou, s ostatními mají vztahy narušené (Vojta) nebo vůbec žádné. Chundelatý pes a hospodský jsou jediní, kteří je berou na vědomí. Okolní již nesrozumitelný svět představují občasná auta projíždějící vesnicí. K jedinému, planému, kontaktu dojde s anglicky mluvícím řidičem._____ 3) Socialistický důchodce si za svých 315 Kčs mohl v hospodě koupit 185 x pivo desítku nebo cca 30 x vepřo-knedlo-zelo. Maně mi vyvstává na mysli Krylova píseň: Na krku staré káro a úzkost v hlase, když žebrá o cigáro, zlomí se v pase, namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce, když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky, že jednou ze mne bude taky důchodce ... (29.05.2014)

"Svatý Jane z Nepomuku, drž nade mnou svoji ruku, abych tak nechlastal. Jo a Štefce roztrhni hubu, potvoře ... mizerný!"                                                                                                                                                                                               Václava Gajera jsem měla dlouho zařazeného spíš jako autora dětských filmů. Horký vzduch je příjemné překvapení, přesná dávka humoru, smutku a emocí na malém prostoru. (16.03.2015)

V rámci letošního boskovického festivalu (2015) se filmová větev věnovala osobnosti scénáristy Jiřího Křižana, resp. jeho tvorbě (je autorem scénářů k takovým filmům jako jsou Stíny horkého léta, Signum Laudis, nebo Je třeba zabít Sekala). Zašel jsem si hned první den na Horký vzduch, tedy Křižanův úplně první scénář, a rozhodně nelituji. Geniální ucho pro dialog, představení postav na malé ploše prostřednictvím každodenních banalit, živé postavy tancují v horkém líném vzduchu přesvědčivý tanec o život (tedy hlavně Štěpánkova postava, ta na konci doslova). Navíc rozhovor s farářem je to nejvtipnější, co jsem letos ve filmu slyšel :-) Samostatnou kapitolou je obsazení. Ohromný Štěpánek, dokonalý Marvan, typický přicmrndávač Trégl - není co dodat, není co vytknout. Středometrážní laskomina! (18.07.2015)

Krátká povídka o životě několika „dědků“ na vesnici. Někteří se mají fajn, posedávají na návsi, pokuřují a vsázejí se o panáky a někteří se mají hůře a svádí líté boje o vajíčka se svoji rodinou. Pomalý a vlastně jednoduchý děj je proložen zajímavými dialogy, ze kterých občas vypadne nějaká ta „životní“ pravda. (28.11.2016)