Kalvárie

Mnohem raději bych to viděl zpracované pro divadelní prkna "tím slavnějším" z McDonaghů, jelikož "ten druhý" sice sympaticky zkouší největšího irského kostlivce ve skříni vytáhnout na světlo nelaciným způsobem, ale ve finále se mu to zase až tak nedaří. Na jednu stranu se to totiž sice tváří podvratně, ale přeci jen to má ve výsledku až přílišný respekt k závažnosti tématu. To by se "tomu slavnějšímu" nestalo. Každopádně i tak to umí být v jednotlivých detailech mnohdy působivé, ale jako celek je to v zásadě naprosto přesně takové, jaké byste to očekávali. (17.03.2015)

Všechno je to tak zvláštně provázané, spojitosti mi docházely postupně a celkově to na mě mělo hodně pravopodviný efekt rozčarování. Hodně mě potěšil Dylan Moran v roli povrchního egoisty i Kelly Reilly v roli depreseplné "nevímcosesebou" třicítky. Samozřejmě to nemohlo skončit jinak než to skončilo, ale než to skončilo, tak to stálo za to. (12.07.2014)

Čím je vlastně Kalvárie? Zdá se detektivkou naruby - zabývá se vraždou, která není dokonaná, pátrá po viníkovi, který ještě nemá znamení Kaina na čele, pozoruje oběť, která stále žije... ale především je celkem silným dramatem o knězi a jeho stádečku osmi černých oveček, které by se pod kostelní bání vyjímalo jako slušná alegorie smrtelných hříchů... a Brendan Gleeson se ve styku s nimi nesnižuje k suchému moralizování, sám je silou své osobnosti vykřičníkem, který jemně navádí k onomu pomni, člověče... a pro méně důvtipné má v rukávu vetché sutany sarkastickou glosu pro každého, a tak ruku v ruce s nádherou irského pobřeží a takřka meditačním hudebním podkresem dokáže vyvolat zázrak - třeba jako odpuštění... pro každého. (01.10.2014)

„Myslím, že se příliš mnoho mluví o hříších. A dost málo o ctnostech. – Máš pravdu. Co je tvé číslo jedna? – Podceňuje se ochota odpouštět.“ Působivá sonda do lidských duší. Brendan Gleeson v roli faráře, který se svých posledních 7 dní prodírá lidským hnusem a sám se snaží, po sdělení ve zpovědnici, že bude zastřelen, vyřešit otázku, kdo by ho chtěl zabít. Jaký má smysl se obětovat, za něco, za co člověk nemůže? Postava faráře se svým vlastním způsobem vypořádává s problémy, hnusy, neřestmi a zvrácenostmi, které slyší ve zpovědnici. Nehraje se na žádného spořádaného faráře, který má svatost až na zadku. Přistupuje ke svému okolí s pokornou vírou, lidským rozumem, s trochou cynismu řízlým černým humorem, kdy se nebojí říct naplno k ostatním to, co si momentálně myslí. Film hodný zamyšlení a pozastavení se nad určitými věcmi. Dalších pár zhlédnutí mě určitě nemine. S chutí si to dám znovu. A i kdyby mě film nezasáhl vírou Gleesonova faráře, tak už snad jen díky krásám Irska, půvabné Kelly Reilly a samotnému Gleesonovi. P.S. Líbila se mi autenticita, která z filmu čpí. Kalvárie si na nic nehraje a podává divákovi míru černého humoru a závažnost situace v přijatelných dávkách, obohacených výborným hereckým výkonem Brendana Gleesona. (09.04.2016)

Příběh irského kněze popisující jeho nepříliš útěšnou a povzbudivou pastorační práci v průběhu jednoho týdne – od setkání s vrahem ve zpovědnici. Celá zápletka je založena na zvláštně postaveném nesymetrickém trojúhelníku: špatný kněz > minulá oběť / pozdější vrah > dobrý kněz. Během zmíněného pastoračního týdne řeší spoustu otázek (třeba pojetí víry jako strachu ze smrti) a spoustu případů (nejintenzivněji svůj vztah k dceři, ale i jiné vztahy jsou pro něj velice objevné a vlivné). Pozn. 1: Moc proklamovaného humoru, černého ani světlého, dokonce ani řezaného, jsem tu neobjevil. Pozn. 2: Vadilo mi fyzické pojetí postav, vesměs samí manekýni a manekýnky, a jejich drsné a sebejisté akce a reakce. Na druhé straně to asi nebylo až tak od věci - knězova postava tak mohla na jejich pozadí lépe vyniknout. (09.01.2017)