Jak vytrhnout velrybě stoličku

Film o urputné snaze jednoho kluka mít taky tátu, je dómenou především Tomáše Holého. Ostatní herci, kteří rozhodně hrají výborně, se ocitají při výstupech Holého v jeho stínu. Velký aplaus si samozřejmě zaslouží i česká mistrině filmů pro celou rodinu Marie Poledňáková. Ta se výtečně postarala nejen o herce, ale blýskla se i výtečnou atmosférou a smyslem pro humor. (03.07.2003)

Pokusil jsem se tomu rodinnému porno světu Marie Poledňákové přijít na chuť. Poledňáková a já, to je svět, který se míjí. Nemíním jí lézt do zadku, že natočila nesmrtelný a do dnešních dnů nepřekonaný evergrýn. Nepopírám, že v mnoha ohledech je její televizní film příjemný, vzorně zahraný, jenže pokud nejsem fanatickým obdivovatelem jejích děl, vidím i otravnost jménem klučina Vašek. U mě by to proběhlo tak, že kluk by už měl třetí nadbytečný zubní kartáček v krku, jeho máti až v krku "pékádéčko" a nebylo by co řešit. Zde je smrkáč středobodem vesmíru, všichni hledají ústupky, jak našemu "dadánkovi" vyjít vstříc, pomalu jsou z něj posraní. A nadto Němec zrovna nevypadal se svým zčernalým chrupem na klátiče šíleně přitažlivých bloncek. Tedy řemeslné kvality tomu nelze upřít, pak je zde ještě jeden důležitý faktor, a sice skutečnost, že vzniklo o téměř tři desítky let ještě třetí pokračování. Od stejné autorky, s jinými herci, nicméně naprosto zoufalé. Není to jenom to, její tvorba je od té doby zcela odpadoidní. Tudíž je nutné oddělit kvalitní zrno od plev. A tenhle počátek Vaškových rodinných trampot je tedy ještě kvalitně odveden. 7/10 (26.12.2017)

Marie Poledňáková asi dobře věděla co u diváků uspěje a co jim v ne příliš pestrém televizním programu schází. Podle slov mé maminky se v té době stály u kin fronty jak na banány a pomeranče před Vánocemi. To se dneska taky nevidí. Dřív bylo kino v každé větší vesnici a dneska se to ruší kde se dá. Holt je jiná doba. Nicméně trio Jana Preisová, František Němec a Tomáš Holý vypadalo jak kdyby se znalo odjakživa a jen tak náhodou je při tom natáčela kamera. Příběh je celkem obyčejný, ale díky neobyčejnému herectví Tomáše Holého a ostatních představitelů, si nedovedeme český film bez této komedie představit. Už jen ta hudba se zaryje hluboko do mysli a nedá se na ní zapomenout. Stejně tak jako na tu krásnou Vaškovu velrybu, vždycky jsem si přál umět tak hezky malovat... (30.12.2007)

Pro tuhle rodinnou komedii mám slabost od dětství, Janinka Preissová je půvabná žena a skvělá herečka, Tomáš Holý je v mých očích nádherný přírodní úkaz, no a František Němec má ohromné charisma a podmanivý hlas.. Báječně jim to spolu funguje, ta chemie mezi nimi je okouzlující.. Zimní prázdniny ve Špindlu jsem si s nimi parádně užila a v závěru se mi zas a znova stahovalo hrdlo dojetím.. P.S. Miluju celou tu scénu, kdy František Němec dopočítává měsíce do září a pak si vrazí hlavu do sněhu.. (11.08.2023)

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)