Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti

Miešali sa vo mne rozpačité pocity, keď som počul ten starnúci dabing a odlišné, najmä kľudnejšie správanie dvoch hlavných postáv. Takisto mi k lepšiemu nepridali ani tie scény, kde Old Shatterhand unikal pred banditami a oni po ňom nestrieľali, naopak on rozdráždil včely, tie prirobili zvláštnymi efektmi a tých, ktorých popichali, tak tí okamžite opuchli. Taktiež ten extra presný hod nožíka k Old Shatterhandovi od Winnetoua pri súboji bol šialený a záver v údolí k tomu už vôbec nepridal. Posledná naozajstná Winnetouovka 60. rokov skončila podpriemerne, jednoducho už to nebola žiadne sláva a bol čas prestať natáčať. (19.06.2012)

Jsem moc rád,že se tvůrci rozhodli natočit ještě jednu mayovku. Aspoň tím částečně napravili předchozí dva průšvihy. Sice nedosahují kvality těch nejlepších mayovek, ale jako rozloučení s hlavní dvojicí, je to dostačující. Jinak je jasně vidět, že tvůrcům již došli nápady, protože minimálně u poloviny scén jsem měl pocit, že se dívám na slabší odvar Pokladu na Stříbrném jezeře se špetkou z Vinetoua. (24.10.2018)

Když u kormidla nestál Harald Reinl, bylo takřka s železnou pravidelností zle. Po úspěších „slavné čtyřky“ chtěl každý trochu toho zlata ukousnout a mayovky vznikaly bohužel jak na běžícím páse. Narychlo splácané, bez podpory alespoň průměrného scénáře a především bez kouzla a náboje těch příběhů, které jsme v dětství mlčky hltali. Reinl přesto ještě jednou naskočil do sedla, a i když chronologicky patří „údolí smrti“ jinam, tak naposledy (před brzkou smrtí) využil služeb Lexe Barkera. Ten coby Old Shatterhand znovu brázdí prérie se svým pokrevním bratrem, aby mohli znovu vyškolit hordu nebezpečných banditů, kteří potřebují pár dobrých rad o právu a spravedlnosti. Vrací se i dobře známý záporák s tváří italského herce Rika Battaglia, osudová kráska Karin Dor, krásné exteriéry i trochu jiná hudba Martina Böttchera. Tenhle souboj dobra a zla samozřejmě zdaleka oné čtyřce nekonkuruje, ale lehká nostalgie tam i tentokrát přeci jen zůstala. PS: Vladimír Ráž zní jinak, ale nakonec to se ctí udýchal. (17.04.2013)

Winnetou goes spaghetti! Ač režisér Reinl zůstal stejný, styl se změnil aby odpovídal dobovému vkusu, více detailů, otáčení kamery, je tu víc prašných stepí než zelených luk a i obsahem je ten film drsnější. V Pokladu na Stříbrném jezeře si nedokážu představit scénu bičování zajatce, zastřelení muže úpícího pod povaleným vozem či pokus o rozčtvrcení koňmi. Tady se toho dočkáme. Stejně tak útočných včel či zabití několika banditů jedovatými hady. A na konci zase efektní výbuchy. Barker a Brice se moc nezměnili, Hawkens bohužel zblbnul, stejně jako Castlepool. Karin Dor vypadá oproti dřívějšku poměrně vyžile, Rik Battaglia naopak s neoholenou bradou ještě více zdrsněl (ale v první svojí scéně má z nepochopitelných důvodů knír?). Ale upřímně, ze všech Vinnetouů mimo hlavní čtyřku je tenhle asi nejlepší. Pořád průměrný, ale asi nejzábavnější a nejmíň debilní. "Zemní plyn." "To je dech velkého Manitua." (13.02.2015)

Když mě naštve současná realita, sáhnu po mayovce, která mne alespoň na chvíli přenese do světa iluzí, kde vždy vítězí spravedlnost. Tento dobrodružný snímek, který uzavírá celou sérii indiánek znovu režíroval Harald Reinl. Možná, že příběh není tak překvapivý, jako byly jeho první filmy, možná už byly nápady vyčerpány, ale i tak je pro mne toto nostalgické rozloučení s legendárními hrdiny Divokého západu dojemně působivé. Skvostné přírodní scenérie a krásná hudba nás odškodňují za některé nedokonalosti a nedostatky - hlavně dabingové, za které ovšem tvůrci nemůžou. Tak šťastnou cestu a zase někdy nashledanou! (12.03.2012)